úterý 27. prosince 2016

Povánoční nalezení chcíplého anděla...

Vždycky jsem si myslel, že andělé neexistují. Tedy  vlastně, ne vždycky. V útlém dětství, v době, kdy jsem věřil , že dárky nosí Ježíšek a před tím že chodí ještě Mikuláš s čerty, tehdy jsem tak nějak bral na vědomí, že jsou i ti andělé. Bral jsem to tehdy jako hotovou věc, ostatně i vodníci, hejkalové a bludičky se mi jevili jako běžní tvorové, o kterých netřeba příliš pochybovat.
Časem ale, poznamenán školní docházkou, bojem socialistického školství proti náboženskému tmářství a darwinismem, jsem tuto víru postupně opustil.
Dnes se mi ale stala divná věc a zprvu jsem úplně nevěděl, jak onu záležitost uchopit. Při pravidelném venčení psů jsem našel na louce ležet urvané poměrně velké křídlo. Z dálky se jevilo být světlé, z blízka ovšem lehce šedé. Křídlo opravdu velké. A teď, v kouzelné to době vánoční. I začali jsme s manželkou uvažovat  - nemůže to býti křídlo andělské? Asi nějakého přece jen drobnějšího anděla, neb nosná plocha není nijak ukrutně velká. Ovšem nevím, jak mocně takový anděl umí máchat perutěmi. Třeba při dostatečné frekvenci tato malá plocha stačí i urostlejšímu andělu.... Nevím. nikdy jsem nestavěl ani modely letadel, závislosti tohoto druhu neumím spočítat.
A pak ta barva! Vždy jsem se domníval, že perutě andělské bývají bílé. A tu ten šedý nádech? Snad padlý anděl, který přepelichal do tmavšího šatu. Nevím. Ať je to jak chce, křídlo mu nutně musí chybět.....


Ale lidé jsou všelijací. Našli se i tací, kteří mi kazili radost a tvrdili, že to křídlo volavky popelavé. Nevěří. Teď? O Vánocích?

2 komentáře:

Rudy Chorvat řekl(a)...

dobry!!!

Jiří Trnka řekl(a)...

Někdo má volavku, někdo anděla. Podle toho pak ten svět vypadá...
Dobrej fejetonek.