pondělí 26. února 2018

Odlov škodné...

.... může mít různé podoby. A každá zájmová skupina na škodnou má zpravidla jiný názor. Jiný názor mají ochránci přírody, zpravidla opačný než oni mají myslivci a rybáři. A úplně jiný názor mohou mít i politici.
V našich zemích i přes to všechno zatím docházíme ke shodě, co škodná je. Už se nestřílí masově všichni dravci. Zřejmě  jsme dospěli ke shodě, že pak by se museli střílet i všichni zemědělci se širokými sekačkami, kteří každoročně zmasakrují víc drobné zvěře, než všichni dravci dohromady.
Proti stavu dřívějšímu se, kvůli prasečímu moru, dospělo k tomu, že je zdrávo lovit daleko intenzivněji černou zvěř. Z mého pohledu dobré.
Někteří politici mají ovšem na škodnou názor zcela specifický. Zářným příkladem je v tomto progresivním přístupu náš, lidem obecným milovaný, prezident Zeman. Jeho památný výrok, že novináře je třeba likvidovat je toho důkazem. I Vladimír Putin se v tomto ohledu jeví býti zpátečníkem. Dle něj stačí stavy pouze omezovat.
Pan prezident je ve své genialitě utvrzován ještě rádoby vtipnými dárky různých vlezdoprdelků...


No, u nás se zatím naštěstí tento pohled na škodnou obecně neujal. Leč bojím se, zda to není pouze dočasné.
Podívejme se na naše bratry Slováky. Situace tam začíná nabývat úplně jiných dimenzí. Už se tam evidentně pojem škodná rozšířil i na novináře. Byl jsem velmi šokován, když jsem si dnes přečetl o vraždě slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky. Komu asi šlápl na kuří oko, že musel zemřít? Jsem velmi zvědav, zda bude dostatek vůle věc vyšetřit. Je to přece jen jenom škodná, alespoň z pohledu našeho pana prezidenta a tvorů jemu podobných....


neděle 18. února 2018

Držet neděli?

A když ano, proč? Obecně mám v našich končinách stejně raději šábes, byť jsem starý nežid (t ?) Není to tak davové, jako ta katolická neděle.
Ale dneska jsem měl náladu držet i onu neděli. A pustil jsem si k tomu televizi. Ta Toulavá kamera vůbec není špatný pořad. Jeden z nemnoha, který v té bedně sleduji, když je čas. Pak jsem ovšem udělal osudovou chybu: přepnul jsem. A ocitl jsem se zrovna v řeči našeho slavného pana prezidenta. A chyba druhá: nevypnul jsem  to.  Nezklamal. Vedl moudré řeči. Zase ten padouch Kalousek, zase ten neschopný Sobotka a zase úžasný ON, který zval ČSSD z popela a dovel ji do Strakovky. Přitížilo se mi. Zase se mi jako bumerang vrátilo špatné rozhodnutí. Chtěl jsem, v rámci doby postní být na sebe tvrdý a odříci si politiku. Nakonec to odnesla čokoláda. To byla chyba.
Jsem sice od svého lékaře solidně kompenzován, ale mé deprese se občas prohloubí. Zemanova řeč, to bývá jeden z důvodů. Co s tím?
Jediné možné bylo vzít stan a utéct do přírody. Ne tedy na dlouho, je tam zima. Ale pár hodin taky udělá dobře. A tak jsem po venčení psů dostal od manželky svolení, vyvenčit ještě sebe. Směr byl jasný: krmítko u rybníka Stavenov.
Přiznám se, že jsem blbé pindy toho muže v televizi zdařile vykompenzoval. Ono sledovat hemžení drobného ptactva na krmítku je pro zachování zbytků duševního zdraví daleko prospěšnější, než sledovat hemžení lidí v nákupním centru. A tak je tady několik obrázků z mé terapie...







čtvrtek 8. února 2018

Návštěva v krajině dětství....

.... je ošemetná záležitost. Zejména tehdy, když jste ze svého rodného města pryč více než 40 let. Ne snad, že bych tam od té doby nebyl. Stále tam žije poslední z mých třech rodičů - můj "nevlastní" táta. Ale na místa z dětsví jsem se nevypravil.
A právě tátovi jsem dneska vezl po dvou měsících zpět jeho psa, který byl u nás na bytě, dokud táta po úrazu opět nesrostl a nepustili ho z nemocnice.
Cestou od něj jsem neodolal a zastavil, vzal foťák a vyšel k Novému rybníku.Lávka je stále na místě a stále stejná. Přecházím černovický potok...


Některé věci se nemění. Rákosové poorosty, ve kterých jsem jako kluk hledal hnízda rákosníků jsou zatím stejně rozsáhlé. I duby na hrázi jsou snad stejné. Možná já v pase za ta léta přibral víc, než oni v knemu.



I lavičky okrašlovacího spolku z první republiky přetrvávají. Aspoň některé.


Rybník je upuštěný, protože se schyluje k velké revoluci: bude se odbahňovat a redukovat rákosiny. S potěšením koukám, že nachýlená olše je stále na místě...



A pokračuji po hrázi ke stavidlům.


A už to vidím. rybníkem se začí rýsovat nová hráz. Domorodec s psíkem mi vysvětlil, že kvůli čolkům a žábám a snad i potápníkům se bude odbahňovat na  dvě etapy...





Rybník to býval bohatý na vodní ptáky. Časem, jak se město přiblížilo, se pestrost druhů snížila. Ale každý týden jsme sem s tátou chodili s dalekohledem a tady mě táta učil znát základní druhy vodních ptáků.

Ale když už  jsem byl u Nového rybníka, musel jsem se ještě podívat na Vápenku. Tamní lesík jsem si pamatoval z dětsví s převládajícím smrkem a mám na něj několik vzpomínek: sbírání vývržků kalouse ušatého v době, kdy se táta zabýval jejich potravou a hlavně pak krásné mraveniště, kam jsme se choili s tátou dívat, když jsem byl dítě školkové, jestli tam náhoodou neuvidíme Ferdu mravence. Ne, nikdy jsme neměli to štěstí zahlédnout na marveništi jeho puntíkatý šátek. Ale tady mi táta prvně demonstroval, jak mravenci v ohrožení vystřikují kyselinu mravenčí, jak využívají pro své dobro mšice a co třeba udělá s mraveništěm návštěva žluny.

Dnes bych místo nepoznal. je to takové listnaté nic. Skoro bych řekl, jen takový čurbes.




Pěšinky nejsou, jen stezka kolem Černovického potoka k lesu Libouši je stále. Stojím u potoka a poronávám ho s naší říčkou Doubravkou. Ten potok snad je víc řeka, než ta Doubravka. :-)



A ještě na jedno místo se jdu podívat.



  Tady stával u potoka starý strom s dutinou asi metr nad hladinou.  A tam hnízdili několik let po sobě puštíci. Jedna z mých hezkých vzpomínek je, když táta jednou v neděli přijel, vyndal z tašky kroužky a vzal mě k pustíkům a spolu jsme je kroužkovali... Ten sentiment je vůl. Až mi v té Soběslavi oko nějak zvlhlo....