čtvrtek 17. února 2022

Ředitelství silnic a dál nic by si...

 ... libovalo, kdyby do svého angažmá získalo starostu obce Libice nad Doubravou pana Václava Venhauera. 

Můžete se zajisté ptát, proč by byl starosta takové díry - tedy pardon, MĚSTYSE, přínosem pro takovou firmu s celostátní působností. Pokusím se to trochu osvětlit:

Pan starosta totiž miluje asfaltování. Asfaltových cest se totiž v katastru obce pořád nějak nedostává. Tak je třeba asfaltovat. A když jsou na to dotace... Nekupte to!  A tak se buduje. Toho pana starosty je prostě pro tak malou obec škoda. Kde mohla být naše dálniční síť, kdyby dostal tak (všeho) schopný člověk šanci v celostátním měřítku! Nebyl by důvod lkát nad cenou dálniční známky, protože kvalita dálniční sítě by byla přiměřená ceně. Je to škoda. Takhle se člověk jeho formátu musí věnovat jen svému katastru. Není divu, že se pak v budovatelském nadšení asfaltují i zbytečné cesty nikam...

Na poslední jeho počin jsem narazil náhodou v Libické Lhotce. Nejdříve bych ho tedy chtěl pochválit. Cesta k hájence je pěkná. Bydlí se tam, není tedy ani zbytečná.

Ale ty dvě odbočky k Doubravce! To už je jiné kafe. Končí nikde. Možná tam zabloudí nějaký cyklista, ale rychle se vrátí. Nebo možná shánčlivý občan, který si pojede ukrást nějaké to dřevo do lesa. Cesty jsou to krásné, ale úplně na prd.

 


I "stromy" se sázely. Za ně se ale zbytečně neutrácelo...

Co na tom, že původní a hlavně používaná cesta přes Libickou Lhotku připomíná spíše tankodrom?  nevadí. Místníjsou asi zvyklí. A na opravy přece takové dotace nejsou... :-(




středa 12. ledna 2022

Že umím výborně naštvat lidi, to je ...

... jedna z mých nemnoha dokonale zvládnutých dovedností. A často se to podaří zřejmě i bez nějakého přímého úmyslu. Nyní jsem dosáhl v tomhle oboru nové, dosud nezaznamenané mety!

Manželka se mi včera zmínila, že než začaly se Sokolkami nacvičovat skladbu na nějaké příští vystoupení, měla telefonát. Člověk, který jí volal se svěřil, že čte můj blog a příspěvky na facebůčku. Na tom není nic divného, i někteří tací  úchylní tvorové prý existují. Ale zásadní bylo jeho druhé sdělení: "To, že manžel přeje někomu smrt, to už je teda přes čáru!"

I zeptala se manželka, proč tedy nezavolá na moje číslo. Prý si našel stránky zahradnictví a je tam uvedené to její. Ano, je tam jako hlavní číslo. Škoda, že dotyčný pán nekliknul na záložku kontakty, mohl to vytmavit přímo  mě. Pán se sice nepředstavil a statečně volal ze skrytého čísla, ale i tak bych s ním býval pohovořil a zkusil mu vysvětlit svůj pohled na věc.

V poslední době nás opustila řada zajímavých lidí, jejichž odchodu jsem opravdu litoval. Například kytarista a skladatel Luboš Andršt, spisovatel Stanislav Rudolf, režisér a scenárista Dušan Klein, závodník Karel Loprais....

Ano, sdílel jsem řasto  tyhle události na facebůčku se slovy: A Zeman furt nic. Pán si to tedy vyložil jako mé přání, aby prezident zemřel. Ne, není tomu tak. Smrt přeju jiným tvorům naprosto vyjímečně. Bývají to hlavně zahradní škůdci. Lalokonosci, mšice, španělští plzáci. A zahradním  škůdcem Zeman není. To je spíše takový škůdce zemský. Nefandím mu, ale smrt mu nijak nepřeji. Spíš je to z mé strany takový povzdech, že odcházejí ti dobří a prospěšní nejdřív. Pro našeho pana prezidenta je konec života na vozíku a s velmi chatrným zdraví z mého pohledu horší, než případná. smrt. 

Snad jen tohle bych býval řekl neznámému statečnému telefonistovi ze skrytého čísla, kdybych tu možnost měl.

A na závěr si dovolím vážné téma naředit tematicky volenou skladbou. A kam se, vážení, hrabe nějaká poslední služebka z Hradu na lafetě. Tohle je funus!


 

pondělí 29. listopadu 2021

Po roce Vánoce přicházejí...

 ... a s Vánocemi spousta sraček v obchodech. Ne, není to nemístný vulgarismus. je to jen velmi jemné a decentní ozčení toho, co se v obchodech najde.

Vánoční idylka, to je dneska hlavně útok na portmonky lidu obecného. Původní smysl Vánoc zůstal vyhrazen jen některým odolným jedincům, zhusta lidem věřícím. Lid obecný musí smysl Vánoc naplnit zbožím. 

Když jsem šel koupit dneska bochník chleba, mouku na perníčky a žrádlo pro kočky, oko mi nervózně těkalo po obchodu a zmocňovala se mě nauzea. Prostě mi bylo na blití.

Lid obecný lká, že v obchodech chybí zboží. Telefony, počítače, herní konzole, nejsou auta a vůbec je to hrůza. Opravdu je tak zle? Ne, není. Je jen malinko menší výběr v některých oblastech. Ale je hojnost. Kdo si dnes vzpomene na tu radost, když máma vybojovala pro děti ve frontě pár mandarinek a několik balíčků skládaného hajzlpapíru. Nebo když hlava rodiny po celonoční frontě na televizi u obchoďáku vybojovala aspoň mrazák, protože televize nepřivezli!

Koukal jsem dneska na čerstvé maliny. Už není třeba loudit u dvanácti měsíčků, stačí zajít třeba do Penny.


Ale ten výběr dekorací pro vytvoření "vánoční atmošky"! Úžasný! Jen pár drobných příkladů:

Začneme třeba v koupelně. Vánoční dávkovač...

V kuchyni použijeme na cukroví vánoční piksly:

A vlastně už u domovních dveří musí začít Vánoce. Speciální rohožkou...

A různé světélkující vánoční příšernosti. Zaručeně "pravé" ledkové svíčky a řada dalších nádher:




A až večer spočinete u prostřeného stolu, můžete si nacpat teřich bramborovým salátem se zaručeně poctivou majonézou. Jen mi vrtá hlavou: prodává se pro zbytek roku snad nepoctivá? A proč? 

Snad drobné shrnutí na závěr. Kupujeme-li tyhle hrozné krámy, máme se v podstatě jako pán Bůh ve Frankrajchu...



pátek 27. srpna 2021

Kdo chce opici, musí mít na banány,

 říká můj prostořeký syn. A má pravdu. Pořízení něčeho je jedna věc, provozní náklady jsou věc druhá. V naší vesničce střediskové se v poslední době dost sází. A to je dobře. Chotěboři by to prospělo. Ale..

Mám pocit, že se poněkud zapomíná na to, že výsadba rostlin je jen začátek. Je nutná i pravidelná údržba. Třeba pletí. zálivka, domulčování. A to nějak konšelé nedoceňují. 

Šel jsem před pár dny kolem pomníku našeho slavného spisovatele Ignáta Hermanna. No, je to neveselé podívání. Pro ilustraci pár obrázků...

Občas by bylo dobré domulčovat, nebo okopat...


Náletové dřeviny. Čeká se s likvidací, až bude javor velký jak spisovatel? 


Zmlazení tisů. Občas to vyjde, často ne.Kolik let se bude čekat, jestli obrazí, než se vybagrují?


Takové malé mrchoviště. Náletový bez, cedule místních čutálistů a jakýsi ruderál.


Lipnička. Neokopávat, nemulčovat....



A poslední dvě fotky ukazují roztomilou skupinu bodláků, Tedy pcháče osetu. Opravdu vděčná trvalka.

A vesnice Bílek a Střížov právě teď prý zažívají "už" druhou letošní seč...



neděle 30. května 2021

Na Doubravce se nám rozmohl...

 ...takový nešvar: poutě ke sv. Ledňáčkovi. Ledňáčci jsou v těchto místech minimálně od r.1948 prakticky bez přestání. Už můj tatínek je chodil jako študák do těchto míst kroužkovat. Řeka Doubrava, jak se správně naše Doubravka jmenuje, tu protéká a meandruje s minimem omezení. Na asi kilometrovém úseku se udržuje v březích řada nátrží, kde se ledňáčkům krásně budují nory. 

A nějak se to provalilo. A chodí sem řada Fotografů i fotografů a v poslední době dokonce i "fotografů". Skoro to vypadá,že se pořádají poutě. A když pouť, chce to nějakou kapličku. A právě ta poslední sorta, ti "fotografové", ti se budováním takových kapliček na svých poutních místech zřejmě vyznačují. A právě tím se liší od Fotografů. Ti se decentně zamaskují, ani bych si jich při zběžném špacíru nevšimnul. Zpravidla jen taková hromádka hnědozelené barvy a neurčité struktury. Vyfotí si své, sbalí maskovačku a mizí. 

Ne tak "fotografové". Včera jsem při venčení psa zaznamenal u Doubravky jejich pobytové stopy. Zbudovaný kryt u ledňáččí nory. Materiál příšerný a výsledný umělecký dojem? Hnus. Snad i sloní hovno by byla pobytová stopa méně nápadná... 

A dnes o kus dál, když jsem šel jen s maskovačkou sednout k ledňáčkům u druhé nory, tak další "kryt"! Ještě "krásnější", než ten první. 



Doufám jen, že tyhle ohavnosti brzo někdo zlikviduje. Je to tam jak pěst na oko a přímo to nabádá k tomu, aby to tam okolojdoucí šli prověřit.



Jinak ale  bylo u řeky hezky. Ledňáček přiletěl na hnízdo během hodiny čtyřikrát, tak jsem si udělal i nějakou fotku. Pak se zatáhlo úplně, tak jsem se vydal domů.






středa 12. května 2021

Socialistické zemědělské družstevnictví...

 ... přetrvá věky. Dnes jsem se o tom přesvědčil na vlastní zahradu. A hned mi přišlo na mysl  již klasické básnické dílo:

Z pradědečků žádný dnes nepoznal by naši ves.

Družstevníci mladí, staří, společně tu hospodaří.

Krávy mají po dřině, dobře je jim v kravíně,

maminka se stará o ně, tatínek zas krmí koně,

dobře je i Vendulce, vyhraje si ve školce.

To je krásné, maminko má, pračka za nás pere doma,

kulturní dům bude stát, jako klícka, jako hrad.

Obrázky a kraje cizí uvidíme v televizi.

Z pradědečků žádný dnes nepoznal by naši ves.

Dnes zapršelo. Ano, 15 milimetrů vody to bylo. to by snad neměl být takový malér. A nebyl by.


Zdroj: https://www.poradte.cz/volna-diskuze/8027-basnicka-ze-skoly-letci.html

To by ovšem místní družstevníci s panem předsedou Sadílkem nesměli v širém družstevním lánu nad mou zahradou včera set kukuřici.Takovou tradiční plodinu naší Českomoravské mrchoviny. Kde jsou ty časy, kdy tu pěstovali tak obyčejné a trapné pĺodiny, jako jsou brambory a zelí! 


 

 Doba ale žádá změnu, tak máme kukuřici. Budiž. Na svažitém širém družstevním lánu, který končí kouskem soukromé asfaltky do jednoho výrobního areálu a mou zahradou. Příliš nepodstatné na to, aby pan předseda či agronom použili tak často vzývaný "selský rozum" a nechali nad mou parcelou travnatý pás.

A tak budeme zítra či pozítří čistit prodejnu, prootože můj návrh, aby si pan předseda vzal hadr a kýbl a přisel s mančaftem z kanceláře na brigádu na úklid prodejní plochy se nesetkal s pochopením. Jen omluvy... Upřímné, jak od Standy Grosse, blahé paměti. :-(






Celý vjezd byl zaplavený, zákazníci se otáčeli a odjížděli. Bláto musím zítra s malotraktorem odklidit...

Na fotce je stav po padnutí vody.

V pondělí ponesu na obecní úřad podnět, aby si obec nechala vydat zpět od družstva  dvě polní cesty, které protínají onen družstevní lán. A mohli by tam vysadit aleje, jak tam byly dříve. Asi to neprojde, neb je předseda kolchozu i obecním zastupitelem. Ale zkusím to. Od vedení družstva se totiž asi nápravy nedočkám. :-(


sobota 8. května 2021

Špacír chotěbořskými parky...

... může u slabších jedinců vyvolat lehkou nauzeu. 

Náhodou jsem prošel po bývalém hřbitově - nyní park Fialy a přilehlém sídlišti z let padesátých a říkal jsem si, jak asi na dění v zeleni koukají místní.  Naprosto nejvíc mne zaujal odlehčovací řez dvou lip. Zejména u té jedné to vnímám jen jako odložení kácení a na pár dalších let zajištěnou práci pro arboristy. Ta lípa fakt není zrovna v životní formě, to ostatně dokazují i plodnice hub v dutině kmene. Nevím, jestli třeba není v troudu v dutině nějaký vzácný hmyz. Pak bych chápal, že ořezané torzo zůstává. Leč jedno mu upřít nelze: je ohavné! Sousední lípa dopadla o něco lépe a dostala vazbu torza koruny.





 Veverka na současný stav koukala poněkud nevěřícně...


 
Skomírající smrky zatím také zůstávají.


Drobné mršiny ovšem jsou pod rozlišovací schopností správců zeleně a zůstaly nepovšimnuty...

 


A na starém sídlišti jsem čubrněl: dokonalý holožír! Bekyně mniška i kůrovec blednou závistí, neb tak dokonale to neumí: 





A tahle nešťastná lonicera, krásný pařez z ní zbyl... :-)

 Jediná tahle zlatice má zatím podmíněný odklad. :-)

Pár slov na závěr. Nezpochybňuji nutnost nějakého zásahu u stromů. Provozní bezpečnost je dnes velmi mocné zaklínadlo. Výsledek ovšem není zrovna vrchol estetiky, to je nutné si přiznat. 

I zmlazení keřů ve vnitrobloku není v principu nic proti ničemu. Jen se snad nemusel udělat takový holožír a mohlo se rozložit třeba do 2 -3 let. Ale to je jen můj názor. Na "městě " jsou na to odborníci. :-)