Když jdete na poslední rozloučení s tátou,

 byť nevlastním, čekáte určitý standard služeb, které mu za vaše peníze pohřební sluba poskytne. 

Vzhledem k přirozenému monopolu to byla v Soběslavi táborská Pohřební služba Melich. Už při sjednávání pohřbu jsem byl poněkud rozpačitý. Ne snad, že by to bylo na nějaké vyložené stěžování. Jen jsem si  chvílemi nebyl jist, zda si mladá paní objednává něco na internetovém obchodě, nebo vyplňuje nějaké formuláře, které se týkají pohřbu. Ty dlouhé tiché pauzy...

Ale nakonec se vše domluvilo, ostatně tu měla hlavní slovo tátova sestra. 

A dnes bylo ono rozloučení. Po dnešním tátově pohřbu siprostě  nemohu odpustit pár poznámek. Reprodukovaná hudba v naprosto zoufalé kvalitě. Chvílemi to podle zvuků z reproduktoru vypadalo, že se žene letní bouřka. Ani podrápané staré LP desky nebyly snad tak hrozné při přehrání. Opravdu si pohřební služba nevydělá na alespoň průměrné přehrávací zařízení? Věnce a kytice slušné.

 

 Ale zase ta "racionalizace"! Ty stuhy prostě jsou opravdu ošizené. Takové dávám na svázané řezané květiny do ruky. Raději dát za věnec o pár pětek víc, než mít stuhu tišněnou na tkaničku od bot. :-(

Celkově bych řekl, že služby oné pohřební služby jsou z mého pohledu poněkud podrůměrné. Největší pachuť mi zůstala opravdu z té hudby. 

Světlým bodem celého obřadu byl ovšem pan farář Českobratrské církve evangelické v Soběslavi Richard Dračka, kterému je třeba opravdu poděkovat. Kdyby to byl můj "obvoďák", snad bych se i nechal na stará kolena pokřtít. :-)

Věšení budek ...

 ... může býti obřadem. Volal kamarád. Že mi pomůžety zbývající tři pověsit u Stavenova. Je to pedant, který hlídá svislice a roviny. V jeho podání je to obřad takový, jako mše svatá sloužená přinejmenším Dominikem Dukou. Ale byl jsem rád, že pomůže. Tři budky, to se žebříkem najednou sám nepoberu.
Ano, bylo to náročné, ale nakonec byly budky na stromech. 

Ale ta radost v jeho očích za to stála. :-) Za odměnu jsem mu zařídil přelet orla mořského , troubení jeřábů popeůavých a následně přílet jedno jeřába s přistáním v rákosinách.

 

A že půjdem ještě zkontrolovat a dočistit staré budky. Nejméně v jedné bydlel plšík lískový a zbyl tam po něm děsný čurbes. Prošli jsme takhle všechny starší budky,všude zatím bylo prázdno, jen v jedné už bylo skoro hotové hnízdo. 

Ale při každém návratu od budky jsem na něm viděl narůstající zklamání, které jsem si nedokázal vysvětlit. Přiznal to až ve slabé chvilce u auta:  měl obrovskou chuť na míchaná vajíčka, byť by to byla jen drobná. A ano tam žádné nebylo. Ale nevadí, Bohouši! Příště bude lépe! :-)

Hon na kachny...

 ... bývá ve slušných myslivechých sdružení podzimní záležitost. Sám je pamatuji zpravidla o některé zářijové sobotě. Není to ovšem dogma a záleží na organizátorovi. Vyhláška č. 245/2002 Sb. stanovuje u kachny divoké dobu lovu 1. září – 30. listopadu. Proto jsem lehce znejistěl, když jsem se stal mimoděk svědkem honu ka kachny 9. března Co to? Kdo to organizuje a kdo to povolil? Nejde o porušení zákona? 

Opravdu to bylo legální. Těžko by člověka napadlo, kdo v Chotěboři hon na kachny v tuhle dobu organizoval. Byl to Penny Market. A jak byl divný organizátor, tak byla divná pravidla i lovci. Ti byli nejdivnější. 

Pravidla byla specifická. Svolání na lov probíhalo prostřednictvím akčního letáku. Jeho zahájení bylo organizátorem naplánováno na sobotu 9.3. ráno a celá akce byla poněkud devalvována tím, že se lovily kachny mražené. Ale ještě že nebyly třeba brokovnice. I tak šlo o život. Při akci hrozilo ušlapání či přejetí vozíkem. Lovci absolutně nedbali stanovených pravidel . Ti drzejší se totiž vrhli k zadním mrazákům, kde se kachny daly očekávat ne tradiční cestou, ale zkratkou mezi pokladnami. Lov probíhal tiše, ale s nebývalou urputností. Mnoho důchodců se s ulovenými kachnami potom srdnatě probíjelo protijdoucími zákazníky zpět, aby si ulovili ještě pečivo. Dvakrát jsem uskakoval před vozíkem a krčil se za paletou se zbožím, abych nebyl ušlapán.  A ty kachny na které stála fronta už asi dvacet minut před otevřením? Taková chuďátka neduživá to byla, že i dobře vykrmené kuře bývá často větší.  Ale zážitek z lovu měla řada chotěbořských důchodců zřejmě i tak  skvělý. 

Když na hřbitově o Dušičkách...

... koukáte malinko po hrobech, často jsou k vidění věci podivné. Prošel jsem se sestrou hřbitov v Soběslavi, ale na jiných hřbitovech je to obdobné. 

Zajímavé ovšem bylo, koho jsem na tom hřbitově potkal. Jsem už ze Soběslavi skoro půlstoletí odstěhovaný, tak tam moc lidí neznám. Ale zaujala mě schoulené postava na lavičce  stranou od hlavních tras. Bylo zřejmé, že dotyčný je hluboce nešťastný a pláče. Připadal mi nějaký povědomý, tak jsem přišel blíž. A ano, byl to on. Seděl tam smutný a štkající Dobrý Vkus. Raději jsem se ho neptal, co se mu přihodilo. Bylo to zřejmé. Viděl výzdobu...

Tak jsem si To koupil...

 ...a potvrdilo se mi, že to To je opravdu tak blbé, jak jsem čekal. Už z té obálky jde na jednoho strach.

Zárukou špičkové "kvality" je šéfredaktor Marek Stoniš. Osvědčil se už dříve jako hrobař týdeníku Reflex, který jeho vedení  téměř nepřežil.

Bohužel, asi si za svých 69 Kč moc nepočtu. Spláchnout ty peníze do hajzlíku by bylo asi užitečnější. Až dokončím zakázky věnců na Dušičky, zkusím tenhle plátek prolistovat ještě jednou. První dojem ale je, že to není  jen obsahově blbé, ale až zlé a nenávistné k současné vládě a prezidentovi. To je ten rub demokracie. I vyložené sračky tohodle typu mohou vycházet a šířit blbstva mezi lid obecný! :-(

Na návště u tchýně ...

 to bylo dneska peklo. Její přítel Alzheimer byl dnes v životní formě. Ani netušila, kdo to za ní vlastně přišel. Málem jsem se hned urazil a odešel. Prý je o mě v novinách, říkala a ukazovala na Rudé právo. 

Titulní strana tohodle plátku nám stačila ke konverzaci na celou návštěvu. Zákaz zahřívaného tabáku jsme probrali tolikrát, že by mi nestačily na spočítání ani prsty na všech čtyřech končetinách. Pak ještě jakýsi slovenský politik se tam z první strany zubil, ten také na chvíli vydal. Oplatky Kolonáda přišly k chuti, ovšem výběrem čokolády má manželka poněkud šlápla do lejna. Příště to napravíme.

Koukám kolem sebe a vidím ty vyhaslé pohledy staříků a stařenek. Je mi všelijak. Než se dožít něčeho takového, raději bych "nešťastnou náhodou" spadl s foťákem do lomu. Ale smůla. Tu správnou chvíli jeden prošvihne, protože se přítel Alzheimer plíží opatrně a nepozorovaně jako Apač, A najednou je tu. :-(

V televizi běží na jídelně Vraždy v Midsomeru. A sestra koná: "Žádné vraždy tu nechci!" A přepíná televizi. A jídelnou se line dechovka. To si snad za návštěvu tchýně nezasloužím. Brutální trest. I vězni dříve byli trestání postem či samotkou, ale rozhodně ne dechovkou. A sestry se ztrácí na venkovní terasu. Zůstává jen jedena mladinká, pro kterou to musí být velmi, ale opravdu velmi trýznivé.

Ale tchýně, dříve milovnice vážné hudby a sborového zpěvu ožívá a prstíky si bubnuje do rytmu na stůl. :-(

 

Ale i prosté čtení už dělá potíže. A to před pár lety luštila křížovky, sudoku a citovala Vergilia v originále.. 

 

 Chtěl jsem ještě skočit vedle za nevlastním tátou, ale nějak už to nešlo. :-(

Cestou domů manželka navrhla kafe U Kohoutů. Ano. Bylo to zasloužené.Ale je klika, že bydlíme ny vsi. profese kavárenských povalečů by byla s mojí penzí dost vyčerpávající. 😎

 

Přemnožená prasata ...

 ... dělají spoustě lidí starosti. A nejedná se jen o klasickou "černou zvěř" kterí přežívá většinu roku v širých družtevních lánech řepky a kukuřice. 

Najdou se i prasata dvounohá, které lze často jen těžko rozeznat od člověka. Nejlépe se to pozná podle pobytových znaků. Že se tenhle druh prasat vyskytl u mého oblíbeného rybníka. Nějaká prasata tam měla mecheche. Flašky od pití, paklík tabáku,zbytek nějakého mletého masa a cuket a rajčat. Zahozená taška a napůl spálená mikina. Roztomilé zákoutí to bylo! :-(

Asi na oheň  se hodily i kůly od jedné malé lípy...

Co s tím? Když nás manželka vyvenčila, vzal jsem pytle a auto a jel to posbírat a odvézt do kontejneru. Snad by bylo lepší, kdyby tahle zvířátka přístě nemířila do přírody, ale raději do nějaké hospody...