Na Doubravce se nám rozmohl...

 ...takový nešvar: poutě ke sv. Ledňáčkovi. Ledňáčci jsou v těchto místech minimálně od r.1948 prakticky bez přestání. Už můj tatínek je chodil jako študák do těchto míst kroužkovat. Řeka Doubrava, jak se správně naše Doubravka jmenuje, tu protéká a meandruje s minimem omezení. Na asi kilometrovém úseku se udržuje v březích řada nátrží, kde se ledňáčkům krásně budují nory. 

A nějak se to provalilo. A chodí sem řada Fotografů i fotografů a v poslední době dokonce i "fotografů". Skoro to vypadá,že se pořádají poutě. A když pouť, chce to nějakou kapličku. A právě ta poslední sorta, ti "fotografové", ti se budováním takových kapliček na svých poutních místech zřejmě vyznačují. A právě tím se liší od Fotografů. Ti se decentně zamaskují, ani bych si jich při zběžném špacíru nevšimnul. Zpravidla jen taková hromádka hnědozelené barvy a neurčité struktury. Vyfotí si své, sbalí maskovačku a mizí. 

Ne tak "fotografové". Včera jsem při venčení psa zaznamenal u Doubravky jejich pobytové stopy. Zbudovaný kryt u ledňáččí nory. Materiál příšerný a výsledný umělecký dojem? Hnus. Snad i sloní hovno by byla pobytová stopa méně nápadná... 

A dnes o kus dál, když jsem šel jen s maskovačkou sednout k ledňáčkům u druhé nory, tak další "kryt"! Ještě "krásnější", než ten první. 

Doufám jen, že tyhle ohavnosti brzo někdo zlikviduje. Je to tam jak pěst na oko a přímo to nabádá k tomu, aby to tam okolojdoucí šli prověřit.

Jinak ale  bylo u řeky hezky. Ledňáček přiletěl na hnízdo během hodiny čtyřikrát, tak jsem si udělal i nějakou fotku. Pak se zatáhlo úplně, tak jsem se vydal domů.

Socialistické zemědělské družstevnictví...

 ... přetrvá věky. Dnes jsem se o tom přesvědčil na vlastní zahradu. A hned mi přišlo na mysl  již klasické básnické dílo:

Z pradědečků žádný dnes nepoznal by naši ves.

Družstevníci mladí, staří, společně tu hospodaří.

Krávy mají po dřině, dobře je jim v kravíně,

maminka se stará o ně, tatínek zas krmí koně,

dobře je i Vendulce, vyhraje si ve školce.

To je krásné, maminko má, pračka za nás pere doma,

kulturní dům bude stát, jako klícka, jako hrad.

Obrázky a kraje cizí uvidíme v televizi.

Z pradědečků žádný dnes nepoznal by naši ves.

Dnes zapršelo. Ano, 15 milimetrů vody to bylo. to by snad neměl být takový malér. A nebyl by.

Zdroj: https://www.poradte.cz/volna-diskuze/8027-basnicka-ze-skoly-letci.html

To by ovšem místní družstevníci s panem předsedou Sadílkem nesměli v širém družstevním lánu nad mou zahradou včera set kukuřici.Takovou tradiční plodinu naší Českomoravské mrchoviny. Kde jsou ty časy, kdy tu pěstovali tak obyčejné a trapné pĺodiny, jako jsou brambory a zelí! 

 

 Doba ale žádá změnu, tak máme kukuřici. Budiž. Na svažitém širém družstevním lánu, který končí kouskem soukromé asfaltky do jednoho výrobního areálu a mou zahradou. Příliš nepodstatné na to, aby pan předseda či agronom použili tak často vzývaný "selský rozum" a nechali nad mou parcelou travnatý pás.

A tak budeme zítra či pozítří čistit prodejnu, prootože můj návrh, aby si pan předseda vzal hadr a kýbl a přisel s mančaftem z kanceláře na brigádu na úklid prodejní plochy se nesetkal s pochopením. Jen omluvy... Upřímné, jak od Standy Grosse, blahé paměti. :-(

Celý vjezd byl zaplavený, zákazníci se otáčeli a odjížděli. Bláto musím zítra s malotraktorem odklidit...

Na fotce je stav po padnutí vody.

V pondělí ponesu na obecní úřad podnět, aby si obec nechala vydat zpět od družstva  dvě polní cesty, které protínají onen družstevní lán. A mohli by tam vysadit aleje, jak tam byly dříve. Asi to neprojde, neb je předseda kolchozu i obecním zastupitelem. Ale zkusím to. Od vedení družstva se totiž asi nápravy nedočkám. :-(

Špacír chotěbořskými parky...

... může u slabších jedinců vyvolat lehkou nauzeu. 

Náhodou jsem prošel po bývalém hřbitově - nyní park Fialy a přilehlém sídlišti z let padesátých a říkal jsem si, jak asi na dění v zeleni koukají místní.  Naprosto nejvíc mne zaujal odlehčovací řez dvou lip. Zejména u té jedné to vnímám jen jako odložení kácení a na pár dalších let zajištěnou práci pro arboristy. Ta lípa fakt není zrovna v životní formě, to ostatně dokazují i plodnice hub v dutině kmene. Nevím, jestli třeba není v troudu v dutině nějaký vzácný hmyz. Pak bych chápal, že ořezané torzo zůstává. Leč jedno mu upřít nelze: je ohavné! Sousední lípa dopadla o něco lépe a dostala vazbu torza koruny.

 Veverka na současný stav koukala poněkud nevěřícně...

 

 

Skomírající smrky zatím také zůstávají.

Drobné mršiny ovšem jsou pod rozlišovací schopností správců zeleně a zůstaly nepovšimnuty...

 

A na starém sídlišti jsem čubrněl: dokonalý holožír! Bekyně mniška i kůrovec blednou závistí, neb tak dokonale to neumí: 

A tahle nešťastná lonicera, krásný pařez z ní zbyl... :-)

 Jediná tahle zlatice má zatím podmíněný odklad. :-)

Pár slov na závěr. Nezpochybňuji nutnost nějakého zásahu u stromů. Provozní bezpečnost je dnes velmi mocné zaklínadlo. Výsledek ovšem není zrovna vrchol estetiky, to je nutné si přiznat. 

I zmlazení keřů ve vnitrobloku není v principu nic proti ničemu. Jen se snad nemusel udělat takový holožír a mohlo se rozložit třeba do 2 -3 let. Ale to je jen můj názor. Na "městě " jsou na to odborníci. :-)

Tátova čuba Babulka....

.... je u nás na bytě už osm měsíců. Když si táta minulý rok 21. srpna zlomil nohu v krčku a já ji k mám přivezl, pravila manželka: "Tak jen aby to nebyl stejně dočasný pobyt, jako u sovětských vojsk!" 

Babulka se u nás dobře zabydlela, nebyl to ostatně zdaleka první její pobyt u nás. Tady jsem ovšem počítal s tím,že přestěhování může být definitivní. Přece jenom, táta už je velký kluk - nakulila se mu osmdesátka a ono už to hojení není taková sranda. Ale dobrá věc se podařila a řezníci v táborském špitálu odvedli slušnou práci a onu tříštivou zlomeninku poskládali a prošroubovali. A tak už je táta pár měsíců doma. Pokles formy je sice znatelný, špacíruje pořád s oporou aspoň jedné berle, ale smutek po čubě je čím dál silnější. A tak předevčírem sondoval, kdy mu čubu vrátíme. Ujistil jsem ho, že záleží jen na něm, až se na to bude cítit. A dneska při pravidelném telefonickém rozhovoru to z něj vypadlo: "Babulka bude mít 12. května narozeniny, mohl bys mi přijet posekat zahradu a přivézt ji!"

A tak si užíváme asi na nějakou dobu poslední dny přítomnosti téhle v podstatě moc hodné čuby s velmi špatnou pověstí. Ty pastevecké pudy prostě nezapře a občas má tendenci jen tak z běhu cvaknou stojící či opožďující se dobytče. A je jedno, jwestli běžela s tátou vedle kola a cvakla do lýtka ženskou jdoucí opodál, či našeho stojícího malého vnoučka. Ale jinak je to bestie mazlivá a páníčka by ulízala až k smrti... :-)

A tak mi zatím s naším Lumpem ve volných chvílích předehřívají můj pelech a chodí s námi každý večer na špacíry... 

 

 

Ale máme s tátou domluvu. Když bude cítit, že je to na něj moc, přijedu si ji zase vyzvednout. A i když to bude dobré, nejpozději před zimou si ji zase dovezu zpět, abych neriskoval nějaký tátův nechtěný zkluz...