čtvrtek 27. června 2019

Krátká výprava do rodinné historie při které vypadne pár kostlivců, kteří způsobí velmi aktuální závěr

Za socíku jsme byli v podstatě normální a neprůserová rodina. Táta kantor, máma spojovatelka na telefonní ústředně. V nejužší rodině byly jen dvě drobné skvrnky. Děda byl dělník, pokrývač. To bylo dobré. Ale jeho manželka byla celý dlouhý život v domácnosti. To už je divnější. Babička z máminy strany byla učitelka mateřské školy. No, ucházející. Ovšem její manžel byl vrchní strážmistr četnictva. A prvorepublikový četník, nic ke chlubení. Holota, která by klidně střílela do dělníků!
Nejlepší ale teprve přijde. Má teta Eliška. Egoistická protivná stará panna, kterou více či méně skrytě nenáviděla celá rodina. Tahle teta se v krizových letech pomýlila a podepsala 2000 slov. Když pak došlo na důsledky, měla hodně práce to nějak zažehlit. Tak se stala spisovatelkou. A začala tedy psát angažované knížky o  pionýrech a třeba trilogii z doby druhé světové války. Tak se jí nějak podařilo jako asák na ped.fakultě nakonec přežít. 
Ale teď, teď zachrastí kapitální kostlivec vypadnuvší z mé pootevřené almary. Strýček. Domestikovaný Pražák. Babiččin oblíbenec. Ze svých četných cest vždy poslal čumkartu, 2 x za rok přijel na návštěvu s bomboniérou a Becherovkou. Babička na něj byla pyšná. jediný to někam dotáhl. Byl za socialismu vedoucím sekretariátu soudruha ministra zemědělství Tomana. Otce  nynějšího soudruha ministra. A proč se tak zeširoka pitvám v naší bezvýznamné famílii? Protože svět je malý a o náhody není nouze.
 Nějaký čas po návratu z vojny jsem se, jak se sluší, oženil. Moc jsem se nerozmýšlel. Má nastávající se zdála být normální, o tom jsem se přesvědčil hned na první schůzce. Psala, že bude čekat v Praze na hlaváku a ruce bude mít noviny. Čekal jsem problém. Podobných osob s novinami se na tak velkém nádraží může vyskytnout víc. Ovšem jen jedna dívka měla v ruce stočené a na nudličky nastříhané Rudé právo. :-) No, už jsme spolu 31 let. Z mé strany to byla volba výborná, jen manželky je mi občas léto, co si to vlastně vzala za tvora. A přes manželku se konečně dostávám k tomu, jak je ten svět malý. Manželka má tetu, dnes už paní přes 80 let. Ale ve svém produktivním věku dělala hádejte kde? Ano, správně. Na sekretariátu soudruha ministra Tomana, jako podřízená mého strýce. A když nám sem vtrhnul kapitalismus, zaměstnával ji nynější soudruh ministr Toman.
A blížíme se k aktuálnímu zakončení. Dneska jsem vezl do Jihlavy své tchýni nákup. Tak se chvíli povídalo a tchýně říká: "Volala mi Hanka (ona manželčina teta) a říkala mi, že ty demostrace v Praze jsou všechny placené, že jsou na to důkazy. Lidem zaplatí autobusy a dostanou dvě stovky na ruku za účast." To už jsem neudržel dekorum a říkám tchýni: Ona je vážně pitomá! Snažil jsem se vysvětlit, že znám dost lidí, kteří tam byli a nikdo jim nic nezaplatil, že je to kec. Jestli nakonec bude věřit mě, nebo sestře, to vážně nevím. Jen doufám, že jsem věrohodnost tetina tvrzení aspoň malinko nahlodal tím, že ani můj syn a má manželka tam od nikoho nedostali ani vidru.
Jen bych to asi uzavřel tak: Starého psa, ani čubu, novým kouskům nenaučíš. A tak teta dříve uhnízděná na ministerském sekretariátu je přesvědčena o své  pravdě. Jsou na to přece důkazy! :-(

úterý 11. června 2019

I někteří lidé z Chotěboře a okolí...

... protestují proti našemu premiérovi a poměrům, které se pokouší nastolit.
Chotěboř je sice ospalá vesnička středisková, kde chcípl v podstatě pes a smrdí až do okresního města, ale rozvratné živly se tu najdou. :-)


Ne všem totiž konvenují dnešní poměry a Babišova snaha řídit stát jako svou firmu pro svůj prospěch. Aby nedošlo k omylu: neobhajuji nikterak vlády předchozí a netvrdím, že byly bez chyby. Za dob mašinfíry Stanislava Grosse stačilo k jeho konci to, že neuměl vysvětlit dva miliony v igelitce od strejdy Vika. Hroší kůže dnešních politiků je ale řádově tlustší. A vydrží víc. A tak si myslím, že je dobré dát najevo svůj názor i během volebního období a nemlčet jako ovce, co mají tlamu zacpanou koblihou. Děkuji tedy organizárům dnešního setkání. Dva body bych si dovolil vypíchnout.
Je to zejména výborná řeč emeritního profesora chotěbořského gymnázia Huberta Macků.


Druhý okamžik, který mě velmi potěšil, byla účast  písničkáře Marcela Kříže, který hodil do placu pár písniček.




Účast sice nebyla nijak ohromující, ale na Chotěboř docela slušná. Díky všem za to, že přišli. A zajisté jen pouhou shodou okolností projela náměstím během necelé hodinky asi 3 x policejní hlídka. Sichr je sichr! :-D :-D :-D