... a začínají dostihy slibů, vizí a úžasných programů pro lid obecný. Kandidáti jsou z husta přesvědčeni o tom, že lid obecný je vůl a skočí na každou vějičku. V naší obci máme naštěstí jen malý výběr, jen dvě uskupení a žádné nereálné sliby.
Ale naše vesnička středisková, Chotěboř, to je jiné kafe. Různé až hrůzné "vize" a sliby. Jestlipak na ně budou peníze, když jich podstatná část leží v oné skvělé rusácké bance? Nejsem Chotěbořák, volit tam naštěstí nemusím. Aby nedošlo k mýlce. Kandiduje tam spousta lidí hodných respektu za většinu uskupení. Ovšem nejméně ve dvou uskupeních vidím mimo slušných lidí i piškuntály s problematickým morálním kreditem, kteří se snaží po hřbetech těch slušných vyšplhat k dobře placenému místu starosty.
Je zajímavé, kolik lidí se v letošních volbách stydí za svou stranickou příslušnost a taktně o ní mlčí. Ale třeba u ČSSD se není tak moc čemu divit, že? :-)
Zrovna dneska mě to fouklo do Chotěboře. Vezl jsem tam nějaké rostliny. A jak jsem tak projížděl náměstí, oko zahlédlo nějaký modrý stan. Že by cirkus? Ty ale stávají jinde. Když jsem zboží odevzdal a zaparkoval, tak mi to nedalo a na náměstí jsem došel. Cirkusy já rád.Tohle vypadalo jen na nějaké malé šapitó, ale byl jsem jako děcko v Táboře na takovém malém rodinném cirkusu rodiny Jungů s cvičenými kozami a psíky a bylo to milé.
Ovšem na náměstí jsem teprve seznal svůj tragický omyl. Nebyl to žádný kloudný cirkus, jen předvolební stany hnutí ANO se skákacím hradem. Stáli tam spokojení vůdčí duchové chotěbořské kandidátky a rozdávali propagační předměty.
Ovšem ne dosti na tom. Najednou na mě volá známý hlas. Soudruh krajský zastupitel! Nechovám v sobě žádnou zášť k lidem kvůli politické příslušnosti, i to trestní oznámení, které na mě kdysi podával, je mu odpuštěno. Ostatně je to člověk, který je mi sympatický alespoň tím, že drží jednu lajnu. Někteří bývalí komunističtí kandidáti třeba najednou dostanou velikou vizi, třeba sahající až do druhé poloviny století a na stranu zapomenou. Jak by se psalo asi v oficiálním komuniké: "Setrvali jsme v kratším srdečném a přátelském rozhovoru." Dokonce jsem i propisovačku dostal. Klíčenku tedy ne, ale aspoň tu propisku. :-)
Lidí tam úplně zástupy nebyli. Naštěstí. Alespoň na ty, kteří přišli, dokonce i několikrát, zbylo dost masa.
A pak tam člověk potká známé a pověst je v troskách: na volebním shromáždění ANO a v rozhovoru s krajským zastupitelem za KSČM. Asi se jdu se stydět do kouta... :-)
