...jak se to rýmuje? Blbě. To řeknu rovnou. Dneska je hezky, dneska by to šlo, povídám. A sedl jsem na motorku a jel se podívat na svou oblíbenou Lichnici. Hrad, ke kterému mám poměrně silnou vazbu už od útlého dětství. A vydržela mi až do mého dědství. S tátou jsem tam jako prcek jezdil autobusem na výlety, z Třemošnice nahoru hezky pěšky. Ještě bývala hospoda u Žižkova dubu, kde bylo možné se občerstvit. Ale to už je pravěk... :-( A asi největší zážitek ovšem byl, když nás jednou svezl z Běstviny do Třemošnice na voze pán s koníkem.
Dneska jsem se přesvědčil, že čert a kastelánka na Lichnici nikdy nespí. Budiž dámě přičteno ke cti, že odhadla naprosto přesně zchátralého penzistu a bylo to jen za lidových 20 Kč. :-) A jako bonus bylo možné si na hradě koupit výrobky ze dřeva. Rozličné vařečky, lžíce, misky vidličky a vůbec spoustu šikovných maličkostí do kuchyně. Ale to jsem si nechal až na konec.
Když jsem pocoural po hradu, vrátil jsem se koupit pár maličkostí do kuchyně. A jak jsem starý, tak jsem blbý. Popovídal jsem s paní. Byla o nějakých 8 let starší. A to byla chyba. Začalo PŠM. Pro neznalé osvětlím zkratku: politické školení mužstva. Kdo byl za socíku na vojně, tak zná.
Tak jsem se dozvěděl, že kdyby západ na Ukrajinu nedodával zbraně, byl by už klid a žádná válka. A za socíku nebylo zle. Kdo chtěl mohl s Čedokem i do ciziny. Barák šel bez problémů postavit. A dneska je dřevostavba o půdorysu 5x5 m za 4 miliony. Kdo tam má v zimě být? To bych teda nechtěla! My jsme si i dům postavili, kdepak dneska, při těch cenách. Ten můj dělal v cementárně v Práchovicích.... A to už jsem se neudržel a povídám. To se to stavělo, když byl manžel v cementárně.Za cement se ušetřilo, doprava se oblevnila, to já jsem nemohl jako zahradník o stavbě ani snít... Raději jsem se neptal, jestli jí nechyběl občas hajzlpapír a vložky a rychle loučil.
Abych to shrnul :
Hrad a paní kastelánka 1*
Kuchyňské nářadí 1
Paní, která to nářadí prodávala 4- - 5
Žádné komentáře:
Okomentovat