V podvečer, jako každý den, vzala manželka mě a psy a šla nás vyvenčit. Proti psům mám tři privilegia: nenosím oboječek , smím se pohybovat na volno ( vzhledem ke stavu chrupu už nehrozí nebezpečí, že někoho pokoušu) a smím řídit auto. Po tom, co nás manželka vyvenčila, jeli jsme domů. A tady začíná ona shoda náhod...
Jeli jsme z určitých důvodů malou zajížďkou, až jsme se nakonec objevili na silnici II/345. Ještě manželce ukazuji, kterým směrem od silnice je cca 200 m hnízdo krahujců, když tu vidím na pravé krajnici sedět jakousi zmoklou slepici, podobnou spíše nějakému plivníku. Ani když jsme onoho tvora míjeli, nezvedl se.
Tak tedy blikačky a vybíhám ven. Na kranici sedí zmoklé a zesláblé káně, na první pohled bez krvavých zranění. Sedělo u mršiny, ze které se asi snažilo něco uždíbnout. A co teď? V autě manželka a dva psi. Manželka mu neublíží, ale za psy ruku do ohně nedám. Poprvé se ohnalo, podruhé už se nechalo sebrat a strčit do kufru. Za chvíli jsme byli doma , manželka obstarala psy a já hledal číslo na Stanici Pavlov. Po krátkém rozhovoru a po tom, co jsme s manželkou zjistili, že káně nemá pravé oko, byl program jasný. Pojedu na výlet do Pavlova. Ještě fotku na památku, pak do přepravky na kočky a hurá na výlet.
A jsme na místě.
Ta omlácená zmoklá slepice prý má slušnou naději. Škoda jen toho oka, rána to asi musela být pořádná. Odměnou mi byla krátká exkurze a výklad o zvířatech, která tam jsou doma. A protože mi z venčení zbyly v kapse i psí granule, směl jsem si chvíli krmit ochočeného pavlovského lišáka. :-)
1 komentář:
Třeba v létě jsem za tyhle nevlídné večery rád, protože udělám spoustu práce, kterou odkládám, protože se mi do ní nechce. Nedávno jsem třeba, když večer pršelo, konečně koupil iPhone 11 Pro sklo na svůj telefon. Stala se mi na stavbě totiž taková nepříjemná nehoda, po které mám na iPhonu, respektive na ochranném skle, pavoučka. :))
Okomentovat