Boží muka, aneb prasárny vesnické

Dnes jsem se ocitl na druhém konci vesnice, kam normálně nechodím. Naštěstí. Protože to, co jsem tam uviděl, to mě tedy vůbec, ale vůbec nenadchlo. Český vesničan, zblblý družstevnictvím, je naprosto lhostejný k tomu, co nám v krajině nechali naši předkové. Už když jsem se k místu blížil, zaujalo mě nezvyklé uskupení: torzo křížku, dvě chřadnoucí lípy, hromada hnoje, kámen, stará pneumatika a kabina z nějakého zemědělského stroje.... Vskutku malebné!

Křížek je dolámaný, Panna Marie v pase zlomená a oběšená....Levá lípa je prakticky po smrti. Velká dutina u paty stromu dává tušit, že dlouho nepřežije, zejména v těsném sousedství hromady hnoje. Ale v prosklené kabině je sedačka, což dává tušit, že se na toto místo chodívá někdo kochat. Nechápu.

 

Určité vysvětlení se nabízí vpravo od křížku  - spousta balíků. Až by se chtělo říci, že jsou to takoví blbí balíci, jako majitel pozemku s tímhle úžasným zátiším.