Po roce Vánoce přicházejí...

 ... a s Vánocemi spousta sraček v obchodech. Ne, není to nemístný vulgarismus. je to jen velmi jemné a decentní ozčení toho, co se v obchodech najde.

Vánoční idylka, to je dneska hlavně útok na portmonky lidu obecného. Původní smysl Vánoc zůstal vyhrazen jen některým odolným jedincům, zhusta lidem věřícím. Lid obecný musí smysl Vánoc naplnit zbožím. 

Když jsem šel koupit dneska bochník chleba, mouku na perníčky a žrádlo pro kočky, oko mi nervózně těkalo po obchodu a zmocňovala se mě nauzea. Prostě mi bylo na blití.

Lid obecný lká, že v obchodech chybí zboží. Telefony, počítače, herní konzole, nejsou auta a vůbec je to hrůza. Opravdu je tak zle? Ne, není. Je jen malinko menší výběr v některých oblastech. Ale je hojnost. Kdo si dnes vzpomene na tu radost, když máma vybojovala pro děti ve frontě pár mandarinek a několik balíčků skládaného hajzlpapíru. Nebo když hlava rodiny po celonoční frontě na televizi u obchoďáku vybojovala aspoň mrazák, protože televize nepřivezli!

Koukal jsem dneska na čerstvé maliny. Už není třeba loudit u dvanácti měsíčků, stačí zajít třeba do Penny.

Ale ten výběr dekorací pro vytvoření "vánoční atmošky"! Úžasný! Jen pár drobných příkladů:

Začneme třeba v koupelně. Vánoční dávkovač...

V kuchyni použijeme na cukroví vánoční piksly:

A vlastně už u domovních dveří musí začít Vánoce. Speciální rohožkou...

A různé světélkující vánoční příšernosti. Zaručeně "pravé" ledkové svíčky a řada dalších nádher:

A až večer spočinete u prostřeného stolu, můžete si nacpat teřich bramborovým salátem se zaručeně poctivou majonézou. Jen mi vrtá hlavou: prodává se pro zbytek roku snad nepoctivá? A proč? 

Snad drobné shrnutí na závěr. Kupujeme-li tyhle hrozné krámy, máme se v podstatě jako pán Bůh ve Frankrajchu...

Kdo chce opici, musí mít na banány,

 říká můj prostořeký syn. A má pravdu. Pořízení něčeho je jedna věc, provozní náklady jsou věc druhá. V naší vesničce střediskové se v poslední době dost sází. A to je dobře. Chotěboři by to prospělo. Ale..

Mám pocit, že se poněkud zapomíná na to, že výsadba rostlin je jen začátek. Je nutná i pravidelná údržba. Třeba pletí. zálivka, domulčování. A to nějak konšelé nedoceňují. 

Šel jsem před pár dny kolem pomníku našeho slavného spisovatele Ignáta Hermanna. No, je to neveselé podívání. Pro ilustraci pár obrázků...

Občas by bylo dobré domulčovat, nebo okopat...

Náletové dřeviny. Čeká se s likvidací, až bude javor velký jak spisovatel? 

Zmlazení tisů. Občas to vyjde, často ne.Kolik let se bude čekat, jestli obrazí, než se vybagrují?

Takové malé mrchoviště. Náletový bez, cedule místních čutálistů a jakýsi ruderál.

Lipnička. Neokopávat, nemulčovat....

A poslední dvě fotky ukazují roztomilou skupinu bodláků, Tedy pcháče osetu. Opravdu vděčná trvalka.

A vesnice Bílek a Střížov právě teď prý zažívají "už" druhou letošní seč...

Na Doubravce se nám rozmohl...

 ...takový nešvar: poutě ke sv. Ledňáčkovi. Ledňáčci jsou v těchto místech minimálně od r.1948 prakticky bez přestání. Už můj tatínek je chodil jako študák do těchto míst kroužkovat. Řeka Doubrava, jak se správně naše Doubravka jmenuje, tu protéká a meandruje s minimem omezení. Na asi kilometrovém úseku se udržuje v březích řada nátrží, kde se ledňáčkům krásně budují nory. 

A nějak se to provalilo. A chodí sem řada Fotografů i fotografů a v poslední době dokonce i "fotografů". Skoro to vypadá,že se pořádají poutě. A když pouť, chce to nějakou kapličku. A právě ta poslední sorta, ti "fotografové", ti se budováním takových kapliček na svých poutních místech zřejmě vyznačují. A právě tím se liší od Fotografů. Ti se decentně zamaskují, ani bych si jich při zběžném špacíru nevšimnul. Zpravidla jen taková hromádka hnědozelené barvy a neurčité struktury. Vyfotí si své, sbalí maskovačku a mizí. 

Ne tak "fotografové". Včera jsem při venčení psa zaznamenal u Doubravky jejich pobytové stopy. Zbudovaný kryt u ledňáččí nory. Materiál příšerný a výsledný umělecký dojem? Hnus. Snad i sloní hovno by byla pobytová stopa méně nápadná... 

A dnes o kus dál, když jsem šel jen s maskovačkou sednout k ledňáčkům u druhé nory, tak další "kryt"! Ještě "krásnější", než ten první. 

Doufám jen, že tyhle ohavnosti brzo někdo zlikviduje. Je to tam jak pěst na oko a přímo to nabádá k tomu, aby to tam okolojdoucí šli prověřit.

Jinak ale  bylo u řeky hezky. Ledňáček přiletěl na hnízdo během hodiny čtyřikrát, tak jsem si udělal i nějakou fotku. Pak se zatáhlo úplně, tak jsem se vydal domů.

Socialistické zemědělské družstevnictví...

 ... přetrvá věky. Dnes jsem se o tom přesvědčil na vlastní zahradu. A hned mi přišlo na mysl  již klasické básnické dílo:

Z pradědečků žádný dnes nepoznal by naši ves.

Družstevníci mladí, staří, společně tu hospodaří.

Krávy mají po dřině, dobře je jim v kravíně,

maminka se stará o ně, tatínek zas krmí koně,

dobře je i Vendulce, vyhraje si ve školce.

To je krásné, maminko má, pračka za nás pere doma,

kulturní dům bude stát, jako klícka, jako hrad.

Obrázky a kraje cizí uvidíme v televizi.

Z pradědečků žádný dnes nepoznal by naši ves.

Dnes zapršelo. Ano, 15 milimetrů vody to bylo. to by snad neměl být takový malér. A nebyl by.

Zdroj: https://www.poradte.cz/volna-diskuze/8027-basnicka-ze-skoly-letci.html

To by ovšem místní družstevníci s panem předsedou Sadílkem nesměli v širém družstevním lánu nad mou zahradou včera set kukuřici.Takovou tradiční plodinu naší Českomoravské mrchoviny. Kde jsou ty časy, kdy tu pěstovali tak obyčejné a trapné pĺodiny, jako jsou brambory a zelí! 

 

 Doba ale žádá změnu, tak máme kukuřici. Budiž. Na svažitém širém družstevním lánu, který končí kouskem soukromé asfaltky do jednoho výrobního areálu a mou zahradou. Příliš nepodstatné na to, aby pan předseda či agronom použili tak často vzývaný "selský rozum" a nechali nad mou parcelou travnatý pás.

A tak budeme zítra či pozítří čistit prodejnu, prootože můj návrh, aby si pan předseda vzal hadr a kýbl a přisel s mančaftem z kanceláře na brigádu na úklid prodejní plochy se nesetkal s pochopením. Jen omluvy... Upřímné, jak od Standy Grosse, blahé paměti. :-(

Celý vjezd byl zaplavený, zákazníci se otáčeli a odjížděli. Bláto musím zítra s malotraktorem odklidit...

Na fotce je stav po padnutí vody.

V pondělí ponesu na obecní úřad podnět, aby si obec nechala vydat zpět od družstva  dvě polní cesty, které protínají onen družstevní lán. A mohli by tam vysadit aleje, jak tam byly dříve. Asi to neprojde, neb je předseda kolchozu i obecním zastupitelem. Ale zkusím to. Od vedení družstva se totiž asi nápravy nedočkám. :-(

Špacír chotěbořskými parky...

... může u slabších jedinců vyvolat lehkou nauzeu. 

Náhodou jsem prošel po bývalém hřbitově - nyní park Fialy a přilehlém sídlišti z let padesátých a říkal jsem si, jak asi na dění v zeleni koukají místní.  Naprosto nejvíc mne zaujal odlehčovací řez dvou lip. Zejména u té jedné to vnímám jen jako odložení kácení a na pár dalších let zajištěnou práci pro arboristy. Ta lípa fakt není zrovna v životní formě, to ostatně dokazují i plodnice hub v dutině kmene. Nevím, jestli třeba není v troudu v dutině nějaký vzácný hmyz. Pak bych chápal, že ořezané torzo zůstává. Leč jedno mu upřít nelze: je ohavné! Sousední lípa dopadla o něco lépe a dostala vazbu torza koruny.

 Veverka na současný stav koukala poněkud nevěřícně...

 

 

Skomírající smrky zatím také zůstávají.

Drobné mršiny ovšem jsou pod rozlišovací schopností správců zeleně a zůstaly nepovšimnuty...

 

A na starém sídlišti jsem čubrněl: dokonalý holožír! Bekyně mniška i kůrovec blednou závistí, neb tak dokonale to neumí: 

A tahle nešťastná lonicera, krásný pařez z ní zbyl... :-)

 Jediná tahle zlatice má zatím podmíněný odklad. :-)

Pár slov na závěr. Nezpochybňuji nutnost nějakého zásahu u stromů. Provozní bezpečnost je dnes velmi mocné zaklínadlo. Výsledek ovšem není zrovna vrchol estetiky, to je nutné si přiznat. 

I zmlazení keřů ve vnitrobloku není v principu nic proti ničemu. Jen se snad nemusel udělat takový holožír a mohlo se rozložit třeba do 2 -3 let. Ale to je jen můj názor. Na "městě " jsou na to odborníci. :-)

Tátova čuba Babulka....

.... je u nás na bytě už osm měsíců. Když si táta minulý rok 21. srpna zlomil nohu v krčku a já ji k mám přivezl, pravila manželka: "Tak jen aby to nebyl stejně dočasný pobyt, jako u sovětských vojsk!" 

Babulka se u nás dobře zabydlela, nebyl to ostatně zdaleka první její pobyt u nás. Tady jsem ovšem počítal s tím,že přestěhování může být definitivní. Přece jenom, táta už je velký kluk - nakulila se mu osmdesátka a ono už to hojení není taková sranda. Ale dobrá věc se podařila a řezníci v táborském špitálu odvedli slušnou práci a onu tříštivou zlomeninku poskládali a prošroubovali. A tak už je táta pár měsíců doma. Pokles formy je sice znatelný, špacíruje pořád s oporou aspoň jedné berle, ale smutek po čubě je čím dál silnější. A tak předevčírem sondoval, kdy mu čubu vrátíme. Ujistil jsem ho, že záleží jen na něm, až se na to bude cítit. A dneska při pravidelném telefonickém rozhovoru to z něj vypadlo: "Babulka bude mít 12. května narozeniny, mohl bys mi přijet posekat zahradu a přivézt ji!"

A tak si užíváme asi na nějakou dobu poslední dny přítomnosti téhle v podstatě moc hodné čuby s velmi špatnou pověstí. Ty pastevecké pudy prostě nezapře a občas má tendenci jen tak z běhu cvaknou stojící či opožďující se dobytče. A je jedno, jwestli běžela s tátou vedle kola a cvakla do lýtka ženskou jdoucí opodál, či našeho stojícího malého vnoučka. Ale jinak je to bestie mazlivá a páníčka by ulízala až k smrti... :-)

A tak mi zatím s naším Lumpem ve volných chvílích předehřívají můj pelech a chodí s námi každý večer na špacíry... 

 

 

Ale máme s tátou domluvu. Když bude cítit, že je to na něj moc, přijedu si ji zase vyzvednout. A i když to bude dobré, nejpozději před zimou si ji zase dovezu zpět, abych neriskoval nějaký tátův nechtěný zkluz...

Když se staví chalupa, není to...

 ... vůbec jednoduché. Hlavně tehdy, když je jeden zahradníkem a o stavařině neví lautr vůbec nic. Někdy je ale prostě nutné se do toho pustit.

U mě se tahle nutnost dostavila, neb jsem dědečkem. A vnouček už začíná rozum brát a je třeba si to užívat. Tak tedy stavíme chalupu. No, spíš chaloupku. Vlasně možná jen takovou malou chatrčku.  Přípravy začaly už v neděli. To si takhle rozvzpomenete na tradice firmy Prefa a panelovou výstavbu a jdete do toho. 

Vytisknout plán. Klika, že mám slušnou tiskárnu na A3. Pak připravit šablony na panely. Panelová výstavba je snadná a rychlá. A jaký materiál na panely? Klasický beton, to je blbost. Na malou chatrčku v době zimní a předvánoční k tomu se hodí nejlépe perník. Volím tedy materiál podle osvědčené receptury:

https://www.toprecepty.cz/recept/9243-mekke-a-vonave-vanocni-pernicky/ 

Je to stejně jednoduché, jako si doma namíchat  beton do základů pod garáž, když se chcete zbavit tchýně! 

Prefabrikáty jsem tedy připravil. Dnes jsem dojel do města vyzvedl jsem si ve školce vnoučka. Babička nám mezi tím připravila maltu -  polevu z bílku a cukru. A už se stavělo...

 

Zůstaly nějaké přebytky - nevešel se jeden stromek. Když ho junior baštil, šplhal bez přírazu: "Máš to dobrý, dědo!" :-)