Na Doubravce se nám rozmohl...

 ...takový nešvar: poutě ke sv. Ledňáčkovi. Ledňáčci jsou v těchto místech minimálně od r.1948 prakticky bez přestání. Už můj tatínek je chodil jako študák do těchto míst kroužkovat. Řeka Doubrava, jak se správně naše Doubravka jmenuje, tu protéká a meandruje s minimem omezení. Na asi kilometrovém úseku se udržuje v březích řada nátrží, kde se ledňáčkům krásně budují nory. 

A nějak se to provalilo. A chodí sem řada Fotografů i fotografů a v poslední době dokonce i "fotografů". Skoro to vypadá,že se pořádají poutě. A když pouť, chce to nějakou kapličku. A právě ta poslední sorta, ti "fotografové", ti se budováním takových kapliček na svých poutních místech zřejmě vyznačují. A právě tím se liší od Fotografů. Ti se decentně zamaskují, ani bych si jich při zběžném špacíru nevšimnul. Zpravidla jen taková hromádka hnědozelené barvy a neurčité struktury. Vyfotí si své, sbalí maskovačku a mizí. 

Ne tak "fotografové". Včera jsem při venčení psa zaznamenal u Doubravky jejich pobytové stopy. Zbudovaný kryt u ledňáččí nory. Materiál příšerný a výsledný umělecký dojem? Hnus. Snad i sloní hovno by byla pobytová stopa méně nápadná... 

A dnes o kus dál, když jsem šel jen s maskovačkou sednout k ledňáčkům u druhé nory, tak další "kryt"! Ještě "krásnější", než ten první. 

Doufám jen, že tyhle ohavnosti brzo někdo zlikviduje. Je to tam jak pěst na oko a přímo to nabádá k tomu, aby to tam okolojdoucí šli prověřit.

Jinak ale  bylo u řeky hezky. Ledňáček přiletěl na hnízdo během hodiny čtyřikrát, tak jsem si udělal i nějakou fotku. Pak se zatáhlo úplně, tak jsem se vydal domů.