Když se blíží volby, ...

 ... tak nebývá o rozličná překvapení nouze. A to nejenom v naší vesničce střediskové, kde třeba tradiční lidovec kandiduje za ODS a jiný dlouholetý kandidát za ODS za lidovce.

Letos ale volební kampaň naplno vtrhla i do naší vesničky. Místo dvou kandidátek máme pro jistotu hned tři. A nové uskupení se do toho vrhlo s plnou vervou. Barevný leták se spoustou slibů a s ksichtíky vyžehlenými fotošopem dodali do každé poštovní schránky!

 

 

První dojem shrnu slovy klasika: "Kam až jsou Hujerovi?" Ano, je to brutální zjednodušení, ale evidentně je to zejména aktivita dvou rodin a několik místních jim "dělá křoví". 

Při čtení programu jsem nevěděl, mám-li se smát a nebo plakat. Pojďme si ho projít bod po bodu:

1. S prvním bodem lze souhlasit. Ale... je tam to ale. Vytvoříme obecní organizaci, která bude koordinovat veškeré kulturní dění. To jako vážně? Ve vesnici s přibližně pětistovkou obyvatel? Něco jako Cekus v Chotěboři? 

 

2. Pošta ,obchod a hospoda tu jsou. Stávající vedení je podporuje. Nic nového. A podpoříme zubaře i praktického lékaře přímo v obci? Takové humory nepsal ani kdysi Dikobraz! I ve městech je to problém. Nereálné pindy...

 

3. Senior taxi? Kde na to obec vezme? Kolik by to stálo? Papír snese všechno! A terénní péče funguje i teď.

 

4. Podpora spolků. Opět žádná novinka. Funguje  už nyní.

 

5. Bezpečné a kvalitní komunikace. Obec průběžně podle finančních možností komunikace opravuje a udržuje. 

 

6. Bydlení pro mladé rodiny. Žádná novinka. Současné vedení obce na rozdíl od předchozích připravilo parcely včetně sítí a komunikací.

 

7. Rozvoj všech místních částí. Tady se musím zastavit, protože tenhle bod mě velmi pobavil. Rozvoj Bezlejova s jedním domem? Rozvoj místní části Skuhrovec? Ti lidé ani neví, kde bydlí. Je to jen bývalý zemědělský dvůr hrabat Dobřenských, kde by aktivity případného nového vedení uvítala maximálně dobytčata, která se tam pasou. Bude se těm kravám snad dělat asfaltka a veřejné osvětlení?

A ještě snad namátkou vyberu Rouzeň, což je v programu perla největší! Současná Rouzeň nespadá do katastru obce Nová Ves, ale do  katastru obce Pukšice, potažmo tedy pod Uhelnou Příbram. Na kopci Rouzeň, který patří k Nové Vsi stála kdysi ve středověku zaniklá osada. Samé otázky....

Ale ani místní části současné vedení obce nešidí. Důkazem toho je třeba vodovod do Nového Dvora. 

 

Perno

 

Rouzeň

 

Skuhrovec

 

8. Moderní a úsporná obec... To zní fakt dobře! Stávající vedení obce modernizovalo veřejné osvětlení. Fotovoltaika na obecních budovách, to se zdá být rozumné. Ale... zase to ale. Neznamenalo by to třeba i finančně dost velký zásah do střechy? Nevím. Námět je to zajímavý. Ale obec musí i při využití dotací věci dofinancovat...

 

9. Krásná a zdravá krajina. Tak to jsou úplné pindy, které svědčí o tom, že se předkladatelé téhle vize neorientují. O zeleň se za stávajícího vedení pečuje, jako nikdy před tím. Vzorně. Péče o tůně. A mohl bych prosím nějakou místní tůň vidět? Zadržování vody v krajině. Není moc obecních ploch, kde by to bylo možné. Snad jen na jednom potoku, tam ale celé léto není co zadržovat, protože je vyschlý. Ale chápu, že je to v programu, neb je to moderní téma. Péče o rybníky - i teď je dostatečná. A perla nakonec: zámecký park! Jak sakra chtějí pečovat o něco, co obci nepatří? Opravdu nevím!

 

10. Podpora podnikání a cestovního ruchu. Propagovat obec a její krásy. Které? Žiji tu dost dlouho, ale nějakého turistického potenciálu jsem si opravdu nevšiml! 

 

11. S tímhle bodem bych se ani nechlubil. Transparentní hospodaření  a otevřenost je snad samozřejmost!  

 

Když to shrnu: program je snůška módních hesel a kandidáty usvědčuje z neznalosti prostředí a odtržení od reality. 

Skoro mám dojem,že jeho tvůrci byli líní použít inteligenci vlastní a místo ní použili umělou. A nějak se to nepovedlo...

 

 

Někdy den začíná nedobře, ...

 ... ještě než se probudím. Jako dnes. Seču si klidně v Chotěboři trávník. A najednou je ale všechno špatně.  Přichází paní radní naší vesničky střediskové a  sprdává mě na tři doby. Posekáno je špatně a ten autobus, co stojí v trávníku, má špinavá zpětná zrcátka . Opravuji sekání co to jen jde a u autobusu umývám  zrcátka  a ozdobné lišty kolem oken. Jsem otráven, ba snad dokonce nasrán. Tak se alespoň o svůj zážitek dělím s kolegou a povídám mu: "Jestli bude paní radní prudit ještě příště, doporučím ji ke shlédnutí naučné video na Youtube s pasoucími se kravami A řeknu jí, ať se dobře dívá, aby tu trávu uměla spásat jako ony, já že už sekat nebudu."  Ani nevím, co kolega odpoví, protože se probouzím. Nehezký sen. Kolega je totiž už rok po smrti, pro město Chotěboř už asi 6 let neseču a onou radní města Chotěboře nebyl nikdo jiný, než ministryně  Alena Schillerová. Musel to být pro ni hrozný karierní sešup, že? :-)

Po druhém kafíčku jsem se z toho šoku celkem vzpamatoval a jel jsem do města nakoupit. Bez nějakých mimořádností. 

Po návratu domů se mi manželka chlubí: "Heč, dostala jsem psaní!" Byl jsem napjat jak šle. Copak je to asi za psaní, že to takhle pyšně hlásí? No, neuhodl bych. Nese ono psaní, adresní štítek tištěný, adresa odesílatele chybí. A co to máme v obálce? Podíval jsem se a řval jsem smíchy. Byly tam dvě přihlášky do KSČM. 

 

 

Kdopak je asi odesílatel?  Napadl mě krajský zastupil za KSČM a chotěbořský radní Karel Dvořák. Tu myšlenku jsem ale hned zavrhnul.  Ten by nám přihlášku hrdě vetknul do ruky, neb je sice komunista, ale není to přizdisráč. I tu reklamní bolševickou propisovačku mi onehdá věnoval zdarma a s úsměvem. Ten to jistě nebyl!

Jeden tip mám. Už z adresního štítku je patrné, že tvor, který dopis poslal je mentálně poněkud dekompenzován. Normálně bych napsal, že je to blbec. To ale nemohu, neb on má tituly před i za jménem a je etablován v komunální politice. Zdá se, že píše manželce jako dvěma osobám. Vážené soudružce a  Janě Boháčové. Leč manželka tu s žádnou soudružkou nebydlí a schizofrenií netrpí. Autor ano? Nevím...  Vážená soudružka tedy to psaní nedostane. Ani to směrovací číslo nenapíše správně!

Ten dotyčný, který je skoro jistě autorem, už takových obálek s přihláškami poslal svým "oblíbencům" víc.

Trestní oznámení rozhazuje se stejnou vehemencí, jako Večerníček listy při jízdě na své jednokolce. Na úřady, nemocnici, na spolky. Když nezaberou, podává žaloby. I anonymní dopis se občas urodí. No, každý máme nějakého koníčka. Škoda, že se ten mameluk raději nevěnuje třeba filatelii. To už by mohl mít při své píli solidní sbírku známek, skoro jako nebožtík filatelista  Ludvík Pytlíček...

 

 

Pomáhat a chránit...

 

... nemusí jen státní policie. Zvládají to i městské ozbrojené sbory, dokonce i v Chotěboři. Byl jsem svědkem zásahu, kdy pomocí startovacích kabelů zachránili místního občana.

Základní předpoklad ovšem je, aby se občan nestyděl městkou policii o pomoc požádat. Co udělá při úmrtí baterie ve svém vozu běžný občan? Zavolá známému, případně svému automechanikovi, či pojišťovně, aby aktivoval sjednanou asistenční službu.

Ale ono stačí s důvěrou zavolat městské policii, jako to učinil známý a oblíbený radní města za ANO, pan Mgr. X.Y., LL.M., MPA, předseda Komise prevence kriminality města Chotěboř, člen Bezpečnostní komise Kraje Vysočina, člen Kontrolního výboru  Kraje Vysočina. Městská policie tomuto občanovi v nouzi ochotně  pomohla. Je to určitý návod i pro ostatní občany, kterým zajisté bude v podobném případu ochotně pomoženo stejně.

ANOnymizováno, protože GDPR... 😎

 

Když si starostové staví za života pomníky,

 může to míti podobu různou. Ale zhusta to bývá ve výsledku blbé. 

Třeba v Chotěboři je také jeden takový pomník. Betonový kydanec od pana Olšiaka, který svými  nevkusnými výtvory zamořil celý kraj. V Chotěboři je jeho čert. A je nutno přiznat, že je lidem oblíbený. O kvalitě to ovšem pranic nevypovídá, protože lidem oblíbené jsou i umělohmotné surikaty vykukující na zahrádkách ze záhonů a vodníci s fajfkou, kteří připomínají našeho prvního dělnického prezidenta, když mu bylo šoufl po flámu.

Teď se ovšem k vybudování svého pomníku spojili dva starostové. Bývalý  a současný starosta obce Libice nad Doubravou.  A dali vzniknout na vrchu Hradiště nad obcí novému dílu. Je třeba oběma pánům přicíst ke cti, že je to poctivá žula a žádný beton. Je to ovšem dílo zbytečné a samoúčelné, jen ku slávě obou pánů vystavěné. Jak by řekl klasik, Václav II. toho jména po r.1989, musím nad tím pozdvihnout obočí!  Proč? Proč se sakra na konci cesty nikam, kterou nechal vyasfaltovat současný libický starosta a která končí v družstevní louce, musí postavit za veřejné peníze tahle hromada kamení? Kdyby oba pánové vybrali od spoluobčanů onu částku do čepice, pak by to bylo  v pořádku. Ale třeba taková  cesta do Libické Lhotky je rozmlácená a neopraví se, a na kopci nad vsí se staví monument... Něco je špatně.

Zaslechl jsem cosi o  Stezce liběcké... No, nikdo dnes neví, kudy přesně vedla. Jedno však je jisté. Na kopci Hradiště žádné strážní hradiště k její ochraně nestálo. 

Monument má z jedné strany zobrazeného českého lva, z druhé strany moravskou orlici. Snad bych takovou věc chápal v místě, kde probíhala historická zemská hranice. Ale proč u Libice nad Doubravou? Samé otázky...

Monument je zatím ve stádiu zrodu, zčásti se cudně schovává do ochraného futrálu z desek. 

Ta věc mě neuráží svým provedením, jen nechápu proč je zrovna tam a proč se něco takového buduje z veřejných peněz!

 

Žloutenka v Chotěboři?

 Je to smutné, ale asi ano. A možná z toho kouká i nebezpečí epidemie. A možná se přidruží i epidermie neštovic. Myslíte, že je to přehnané? No, nevím...  

Dneska jsem v chotěbořském TESCU potkal jeden poměrně jasný případ infekční žloutenky s příznaky přidružených neštovic v obličeji. Ne, opravdu si nevymýšlím. Ten tvor tam postával, civěl na lidi a přiblble se usmíval. Už to, jak byl postrojen. Evidentně byl i psychicky nemocný. 

Nedalo mi to a šel jsem upozornit paní prodavačku na informacích. A odezva? Pouze vlažná. Ano, nijak jsem na paní prodavačku nenaléhal, protože tam nebyla zrovna ani ochranka. Tak jsem  jen pozdravil a ptal jsem se: " Dobrý den, co tady ten sněhulák? Nezdá se Vám být nemocný? Je celý žlutý a má v obličeji nějakou vyrážku. Asi má žloutenku! Neměl by ležel na infekčním?" Prý ho na infekčním nechtěli a má zůstat na prodejně, odpověděla mi paní prodavačka! Viděl ho ale vůbec nějaký lékař? 

Je-li mezi čtenáři nějaký lékař, který navštíví chotěbořské TESCO, měl by zvážit možnost očkování toho nebohého tvora. Nebude snad ani tak záležet na očkovací látce. Hlavně prosím, použijte ostrou jehlu. Ať se netrápí! 

Když se blíží Vánoce, ...

 ... svátky klidu a míru, v naší vesničce střediskové to nic neznamená. Klidně může nastat poprask na laguně. Nějaká dobrá záminka se vždycky vyskytne. Letos je to třeba vánoční strom. Dlouhá léta se zdobil krásný štíhlý a vysoký smrk Pančičův. V letošním roce ovšem přítel kůrovec dokonal své hanebné dílo a skupinu oněch smrků sežral. A co teď? 

Před léty nechalo město vysadil na náměstí stříbrný smrk. Onen smrk ale nikdy nedostal ani tu nejmenší péči. Náměstí je suchopár a bez vody milý smrk sice žije, ale neroste.:-) 

Edit:Byl jsem upozorněn, že se jedná o douglasku. Ano, je to pravda. Nikdy jsem tu stříbrnou potvoru neprohlížel podrobně. Děkuji Jiřímu Teclovi!

Páni konšelé se tedy uradili a zvolili variantu náhražky vánočního stromu kovovou konstrukcí. Není to úplně vrchol elegance a většina lidí by dala přednost stromku živému. V místních částech Chotěboře se vysazují stromy kolem dvou metrů, náměstí mohlo za rozumné peníze mít 2,5 - 3 vysoký strom se slušnou nadějí na dobré ujmutí, pokud by dostal odpovídající péči. 

Místo toho nechali páni konšelé nasadit dvě malá nedochůdčata, asi zbytek z lesní sadby.

Řekněte, nejsou rozkošná? :-)

Pak ale páni konšelé nechali zhotovit onu kovovou náhražku vánočního stromu. Většinově se s nadšením opravdu nesetkala.

Provázejí ji určité rozpaky. Hlavně potom, když vyšla najevo částka za pořízení a výrobce. O částce a její  přiměřenosti či nepřiměřenosti polemizovat nemíním, protože tomu nerozumím. Že stromeček vyrobila firma rodinných příslušníků bývalého starosty, nynějšího místostarosty, pana Škaryda, to je ovšem  fakt.

A že se dá výrobek podobného vzhledu, jen ne tedy ocelový svařenec, koupit už někde kolem 12 tis. Kč, to je také pravda.

A navíc se přihodil docela trapas s původním umístěním hvězdy, která byla spíše symbolem satanistů, než Vánoc. To je tak, když se do výroby pustí parta neznabohů. 

Tato fotografie není moje, ale pana Jana Hořínka a byla uveřejněna na Facebooku.

Ať žijí štědré  Vánoce!

Fialová bída...

...  se u nás v čase předvánočním letos ukázala v celé své hrůze! Došla nám soda bikarbona. A když chybí v tomhle čase ona soda , nebojím se tvrdit, že se jedná o zásadní průser. Průser srovnatelný s absencí mouky či másla. Vnukovi jsem totiž slíbil, že tenhle víkend udělám těsto na perníčky a perníkovou chaloupku. A příští neděli jsem mu slíbil montáž chaloupky. Času je tedy málo.

byl jsem skálopevně přesvědčen, že pylíček sody doma máme. Ta je přece v každé slušné rodině, to snad nemusím kontrolovat! No, moje nebožka bába říkala: "Co není v hlavě, musí být v nohách!" Mám to úsloví malinko modifikované: "Co není v hlavě, musí být v indickém sluhovi!" 

Tak jsem tedy vlezl na hřbet indického sluhy a jel do města pro pytlík sody. Teploměr ukazoval celý jeden stupeň nad nulou, bylo to tedy velmi osvěžující. Tesco nezklamalo, sodu bicarbonu jsem dovezl a těsto uhňácal. A v pondělí se rozjede provoz panelárny na výrobu stěn a střechy. :-)