Nežerte paragony!

Nežerte paragony, je to nezdravé! Vedlejší produkt EET soudruha Nebureše je, že se tiskne kvantum účtenek.
Tiskne se dnes především na termopapír. Tento papír nejen že je nerecyklovatelný, ale obsahuje v nezanedbatelné míře i jednu opravdu vybranou lahůdku: Bisfenol A. Upozorňuje na to mimo jiné s nemalou nadsázkou i  Drzá Klára. 
Více se o této lahůdce, která zvás samozřejmě okamžitě neotráví, ale přece jen není tak úplně neškodná, se dá najít na stránkách Arniky.
Z těchto stránek cituji:

• BPA je charakterizován jako reprodukční toxická látka kategorie 1B. To znamená, že pravděpodobně působí negativně na schopnost reprodukce u člověka, což dokládá dlouhá řada vědeckých studií na zvířatech. BPA dokáže napodobit estrogen, ovlivňovat procesy v tělech živočichů a negativně působit na zdraví. Podle řady nezávislých studií může způsobovat tyto problémy:
  Narušuje přirozené hladiny hormonů v těle a tím může poškodit endokrinní systém. Může ohrozit vývoj plodu, miminek i dětí.
  Podle některých studií existuje jistá souvislost mezi vystavením organismu Bisfenolu A a rizikem karcinomu v pozdějším období. BPA zvyšuje i odolnost karcinomu proti případné chemoterapii.
  Vystavení plodu účinkům BPA (i v malých dávkách) v perinatálním období mění vývoj prsní tkáně a zvyšuje riziko rakoviny prsu.
  Jedna ze studií prokázala, že BPA potlačuje metylaci DNA, která se podílí na epigenetických změnách. To má souvislost s řadou onemocnění – včetně rakovinného bujení a šířením civilizačních chorob.
  Studie ukázaly i problémy s oběhovým systémem. Dospělí s vysokými hodnotami BPA se potýkali s vyšším výskytem srdečních problémů.
  Výzkum z roku 2008 prokazuje, že BPA působí na nervovou soustavu a u dětí způsobuje hyperaktivitu, problémy s pozorností a zvýšenou náchylnost na zneužívání návykových látek.
  Byla zjištěna i souvislost mezi vyšší koncentrací BPA v organismu a rizikem obezity, cukrovky atd.
  Výzkum prováděný u mužských zaměstnanců továren vystavených vysokým koncentracím BPA prokázal, že se tito muži potýkají s problémy s erekcí, ejakulací, se snížením sexuální touhy a s celkovou nespokojeností se sexuálním životem.
  Pro zvířata ve vodním prostředí je BPA škodlivá zejména kvůli svým teratogenním účinkům. BPA je schopen feminizovat samce obojživelníků a ryb. Může také přispívat k výskytu intersexu např. u dospívající parmy (Barbus sp.). BPA může měnit i časování reprodukce u volně žijících ryb.

• Hodnocení karcinogenity podle IARC

  3 - neklasifikovatelná jako lidský karcinogen

• Výskyt v životním prostředí

  BPA je součástí mnoha běžných spotřebních výrobků. Je to velmi nestabilní sloučenina a z výrobků se snadno uvolňuje do prostředí a kontaminuje ho. Značné množství bylo naměřeno v ovzduší, řekách, pitné vodě, potravinách. Do potravin se BPA uvolňuje z plastových obalů (plastové nádobí, lahve, konzervy s epoxidovou výstelkou).
  
  Vlastně o nic nejde - je ten sajrajt všude. Jen ho zase bude o trochu víc.... :-(

Jarní cesta na Moravu...

...vedla, jako každý rok, za kolegou zahradníkem kousek za Opavu, do Malých Hoštic.  Na tu cestu se v tuhle roční dobu zpravidla docela těším. Když jedu zpět, sjedu za Moravskou třebovou před hřebečským tunelem z hlavní trasy a projedu se po staré silnici, která vede krásnou bučinou.  V tuhle roční dobu už to tam pomalu začíná žít. Zastavím na odpočívadle a jdu chvilku lelkovat. Začíná tam touhle dobou vykvétat sice běžný, ale stejně hezký devětsil...

....bažanka a medvědí česneky.

Letos jsem nezastavil na místě sám. V protisměru zastavil pan řidič svého fordíka. Nevím proč, ale u tohoto mtypu auta se mi ždycky vybaví básnička Jiřího Žáčka z jednoho starého leporela, které měl náš syn:

Jede, jede Ford
a v něm sedí lord.
A vedle něj lordka,
stará jak ta Fordka.

No, v autě tedy rozhodně neseděl lord, jen jakýsi pantáta, co si navléhl maskáčovou blůzu. Ani jeho paní evidentně nebyla lordka. To se prostě pozná. Ale byla o hodně starší, než ten Ford. Fakt o hodně. To se pozná také.  Tašky do ruky a jak rheumatičtí kamzíci vyrazil pán i paní do svahu. Medvědí česnek! To bylo ono mocné lákadlo, které je do bučin přivábilo!  Když jsem si auto vyfotil, začal ten dobrý muž hulákat, proč si je fotím, že si to nepřejí. Moje vysvětlení, že taková prasárna si zaslouží fotku do památníčku ho neuspokojilo a hulákal opravdu velmi rozhořčeně. No, fotit bez souhlasu se nemá. Auto snad můžu, pán si obličej zakryl sám a za jeho milostivou jsem to raději udělal já. Stejně to nebylo nic moc hezkého ke koukání. :-) Jednu věc je ale třeba jim přičíst k dobru - cibulky zůstávaly v zemi a sběrem listí  žádný velký malér nenadělají. Ale kdyby takových nájezdníků bylo víc...

     

Náš syn si dobře vybral slečnu...

... , slečna je to vzdělaná a pohledná, což se tak nějak předpokládá, že....
Ale má to děvče po dnešku u mě plus a to ne zrovna drobné a nevýznamné. Zachránila mi auto a to se cení!
Jedeme takhle Havlíčkovým Brodem, držím se v pravém pruhu, protože vím, že nebudu muset na konci  města směrem na jihlavu kličkovat. Vedle se objevil v levém pruhu kamion. také nic divného, ve městě se to stává. Když jsme se na křižovatce rozjeli, připadalo mi, že se drží kapánek blíž. Ale jeho pravý blinkr byl temný, tak jsem si hleděl svého. A najednou synova slečna, která seděla vzadu blíže ke kamionu zařvala. Ne vykřikla, ale zařvala: "Jede na nás! " No zašlápnul jsem to, se současným vjetím asi třičtvrti metru na chodník. Minul nás, leč bylo to o prsa vietnamské dívky. S oblibou říkám v takovém případě, že hajzlpapír by možná neprostrčil...
Po obrovském leknutí se dostavilo mé spravedlivé nasrání - notně jsem ho vytroubil a problikal a jel za ním. když se silnice opět rozšířila na dva pruhy v mém směru, předjel jsem ho, hodil varovné blikny a jel před ním. Před pumpou jsem dal pravý blinkr a zastavil. No, mile mě překvapil, že to odstavil taky na krajnici. I dveře otevřel. Koukám na něj, šedivý chlupatec asi v mém věku, říádil jen v nepříliš čistých fuseklích a koukal jak tele. "Ty vole jeden, málem jsi mi zrušil auto!", řvu na něj do kabiny. Mlčení a telecí pohled, nic víc. V tom padnul můj pohled na schůdky do auta. Byly tam zastrčené jeho krásné umělohmotné sandále. Skvělé! Munice byla při ruce. Švihnul jsem je postupně po něm do kabiny, kryl se ale zdatně. Při druhé sadě pak už jeden zůstal vevnitř a ten druhý, co vypadl, jsem mu aspoň hodil na druhou stranu auta - i když jsem zvažoval, nebylo-li by lepší na druhou stranu silnice.
No, nebylo to z mé strany zrovna ukázkově asertivní řešení, spíš takové "nasertivní", ale krásně se mi ulevilo. RZ toho žebřiňáku byla 5H66600.....

Průzkum hnízdiště pochopa rákosního

Tak jsem dnes využil zamrzlého rybníka a toho, že mě a psy manželka vzala vyvenčit a zašel jsem po ledu k takovému rákosovému porostu, napůl skoro ostrůvku v rybníce. Z léta vím, že je to místo, kde hnízdí pochop rákosní. Staří ptáci tampřistávají na keři černého bezu, který se tam uchytil a pak se spouští do rákosí. V době hnízdění je mi poněkud žinantní tam dělat nějaké průzkumy, protože nechci zmařit hnízdění tohoto krásného dravce.
Ale dnes to šlo dojít se podívat. Co kdyby se dostavila nějaká inspirace, jak se věci zmocnit v následující hnízdní sezóně.  Postupoval jsem obezřetně. Mrazy nebyly tak třeskuté, ale led byl na rybníce pevný. I v rákosí se věc zdála býti poměrně jistá. Ale přesně jen do té doby, než jsem se dostal na  vrstvu rákosu. Tady se ukázaly jeho skvělé vlastnosti jako izolantu. Led pod ním povolil natotata. A byl jsem ve vodě až po zadek. Foťák jsem naštěstí uhájil, telefon byl v náprsní kapse a klíč od auta v bundě. Ale jak ven? Manželka byla se psy na druhé strany rákosiny. Nezbylo, než ji přivolat. Jak přicházela, tak jsem volal, že jí hodím foťák.
No, manželka byla poněkud vykulená a bylo pro ně velmi milé zjistění, že mě do rákosiny nezašlápla, ale projevila obavy a dokonce snahu mi pomoci. Ale to jsem poznal, že bylo jen zdání..... Jak měla brašnu s fotoaparátem v ruce, už věděla, že v rybníce se utopím tak maximálně já a nálada se jí zřetelně zlepšila. :-) No, litovala pak jenom, když jsem ji poprosil o pár fotek na památku, že s tím aparátem neumí zacházet sama, aby mi udělala fotku přímo v rybníce. Prý tam musím zítra znova a připravit jí foťák. :-)

A pejsci byli dnes, jako naschvál, poměrně laxní k přivolávání a domů se jim nechtělo. Jen tátova Babule byla vzorná. :-)

Není vše tak špatné...

I v dnešní době, kdy spousta lidí se slzou v oku vzpomíná na doby minulé a hlavně ceny minulé (a zapomíná mzdy minulé) a lká nad kvalitou dnešních potravin se slovy: "To za komunistů nebývalo, to byl salám ještě z masa"  a podobně, může být člověk mile překvapen. Nesmí si ovšem koupit  bezmasé Javořické párky z holdingu pana Babiše. :-)
Dnes jsem byl ale při nákupu tak nadšen, že jsem udělal vyjímku a nekoupil si Jihočeské máslo jako vždy, ale sáhl jsem po máslu, které pro TESCO produkuje Mlékárna Olešnice. A proč ta změna?  Vysvětlení je prosté: ono máslo je z MLÉKA!  Nic divného, říkáte si určitě. Naprosto souhlasím! Ale na tomto máslu to výrobce manifestuje červeně přímo na obalu. Aby nevznikla mýlka. Tím pádem ani poněkud alaboduší alergici, kteří nesnášejí laktózu, nebudou na pochybách. Tedy pokud ovšem nejsou slaboduší příliš a umí  alespoň číst!
Kam ta upozornění pro dobro lidu obecného až dojdou?

Jo, venčení....

..... to není vždycky zrovna psina, byť se venčí hlavně psi. Moje manželka chodí venčit pejsky (a mě ) každý den. Proti pejskům mám jistá drobná privilegia: v autě sedím za volantem a při venčení nemusím mít oboječek, protože spolehlivě reaguji na přivolání. Ale dneska se to všechno vymklo.
Na obvyklé špacírtrase se najednou psíci nějak zfanfrněli a že prý dál ne. Že tu pod kořeny něco ukrutně moc voní. No, asi ano. Vydra. Naše čuba Jack Rapl teriéra je už stará dáma, ale stále má srdce bojovníka. Seběhla na led a začala tu potvoru vyštěkávat tak, že ji zahnala až hluboko pod vývrat. Tam už makal Lumpík, aby vyhloubil k vydře tunel.

Tady někde se ta mrška schovává.. Psi se snažili. Moc. Ale málo platné, vydra ven nechtěla.

O to víc starostí měla naše panička. Ale hluboký ponor a jistý hmat a naše malá čuba byla na vodítku.

Lumpík ještě chvíli hloubil, pak se ale přiblížil  příliš. Ocas vydry už byl na dosah. Leč ozvalo se z kořenů temné mručení, že by se ani brtník nestyděl. A to byl jasný signál pro Lumpíka, aby se takticky stáhnul zrovna tak, jako onehdá policie ČR při střelbě v Uherském Brodě. Taková nasraná vydra, to jeden nikdy neví.... :-)

Povánoční nalezení chcíplého anděla...

Vždycky jsem si myslel, že andělé neexistují. Tedy  vlastně, ne vždycky. V útlém dětství, v době, kdy jsem věřil , že dárky nosí Ježíšek a před tím že chodí ještě Mikuláš s čerty, tehdy jsem tak nějak bral na vědomí, že jsou i ti andělé. Bral jsem to tehdy jako hotovou věc, ostatně i vodníci, hejkalové a bludičky se mi jevili jako běžní tvorové, o kterých netřeba příliš pochybovat.
Časem ale, poznamenán školní docházkou, bojem socialistického školství proti náboženskému tmářství a darwinismem, jsem tuto víru postupně opustil.
Dnes se mi ale stala divná věc a zprvu jsem úplně nevěděl, jak onu záležitost uchopit. Při pravidelném venčení psů jsem našel na louce ležet urvané poměrně velké křídlo. Z dálky se jevilo být světlé, z blízka ovšem lehce šedé. Křídlo opravdu velké. A teď, v kouzelné to době vánoční. I začali jsme s manželkou uvažovat  - nemůže to býti křídlo andělské? Asi nějakého přece jen drobnějšího anděla, neb nosná plocha není nijak ukrutně velká. Ovšem nevím, jak mocně takový anděl umí máchat perutěmi. Třeba při dostatečné frekvenci tato malá plocha stačí i urostlejšímu andělu.... Nevím. nikdy jsem nestavěl ani modely letadel, závislosti tohoto druhu neumím spočítat.
A pak ta barva! Vždy jsem se domníval, že perutě andělské bývají bílé. A tu ten šedý nádech? Snad padlý anděl, který přepelichal do tmavšího šatu. Nevím. Ať je to jak chce, křídlo mu nutně musí chybět.....

Ale lidé jsou všelijací. Našli se i tací, kteří mi kazili radost a tvrdili, že to křídlo volavky popelavé. Nevěří. Teď? O Vánocích?