Jo, venčení....

..... to není vždycky zrovna psina, byť se venčí hlavně psi. Moje manželka chodí venčit pejsky (a mě ) každý den. Proti pejskům mám jistá drobná privilegia: v autě sedím za volantem a při venčení nemusím mít oboječek, protože spolehlivě reaguji na přivolání. Ale dneska se to všechno vymklo.
Na obvyklé špacírtrase se najednou psíci nějak zfanfrněli a že prý dál ne. Že tu pod kořeny něco ukrutně moc voní. No, asi ano. Vydra. Naše čuba Jack Rapl teriéra je už stará dáma, ale stále má srdce bojovníka. Seběhla na led a začala tu potvoru vyštěkávat tak, že ji zahnala až hluboko pod vývrat. Tam už makal Lumpík, aby vyhloubil k vydře tunel.

Tady někde se ta mrška schovává.. Psi se snažili. Moc. Ale málo platné, vydra ven nechtěla.

O to víc starostí měla naše panička. Ale hluboký ponor a jistý hmat a naše malá čuba byla na vodítku.

Lumpík ještě chvíli hloubil, pak se ale přiblížil  příliš. Ocas vydry už byl na dosah. Leč ozvalo se z kořenů temné mručení, že by se ani brtník nestyděl. A to byl jasný signál pro Lumpíka, aby se takticky stáhnul zrovna tak, jako onehdá policie ČR při střelbě v Uherském Brodě. Taková nasraná vydra, to jeden nikdy neví.... :-)