Když má jeden svátek....

.... nečeká zpravidla žádné dary. On to není nijak památečný den. To takové narozeniny, to je jiná. Ty si po padesátce už užívám. Kdo ví, jak dlouho to půjde, že ano?
Svátek byl pro mou maličkost významný v době, kdy jsem byl malé děcko. Ne snad, že by byly veliké dary, ale mohl jsem se těšit, že moje babička z Nové Vsi mi pošle balíček, ve kterém bude výborný dort. Byla to milionová babička, každé léto jsem k ní jezdil na měsíc s tátou na prázdniny a dodnes na to rád vzpomínám.
Pak babička zemřela, já zestárnul a svátky už se nějak moc neprožívaly. Až jednou. To už jsem byl ženatý, bylo to v roce 1993 a tenhle svátek si budu pamatovat navždy. Dostal jsem prezent od manželky. Porodila mi syna Kryštofa. Pravda, tři roky před tím už dceru Elišku, ale to nebylo k svátku. A tady se trefila na den! :-)
A mezi ty významné svátky se asi zařadí i ten letošní. Procinknul mi telefon. SMS od mého oblíbeného prodejce různých elektroverglů z firmy Dvořák, jistého Tondy Plhala.
Tedy tenhle pán, to je jeden z mála mých oblíbených prodavačů. Až na to, že prodává fotoaparáty Canon i slušný člověk. Ale každý máme nějakou drobnou vadu, že? Dobrý fotograf a úslužný příručí v obchodě. Mám od něj už leccos - tiskárny, skener, počítač a vždy naprostá spokojenost. Jen ty Canony... U tiskáren mi to nevadí, ale foťák? To je přece hlavně Nikon, jak všichni víme. :-)
Tak tomuhle dobrému muži jsem se asi před týdnem zmínil, že po osahání v Praze u Škody jsem dostal mohutné cukání na Nikkor 200-500/5,6. Zmínil jsem se bez nějakého úmyslu a o to víc mě překvapilo, když mi nabídl, že se zkusí poptat, jestli mi ho bude umět prodat. Považte to sebezapření! Kanoňák...
A teď mi přišla SMS, že objektiv je skladem. Dal jsem si doma ještě v klidu kafe, aby to nevypadalo, že se na něj moc těším a až po chvíli jsem rozbil prasátko a vyjel do města.
Po příchodu do obchodu jsem byl malinko na rozpacích, protože Tonda táhl ze skladu krabici, o které jsem byl přesvědčen, že skrývá aspoň 100l bojler na ohřev vody. No, nebyl to bojler, v té veliké škatuli bylo ono  objednané tele. Tak jsme ho vybalili. Považte, ten chuligán si ani od těch svých Canonů neumyl ruce, když na něj sahal. Hrůza.
Nebyl jsem úplně překvapen, už jsem si ten objektiv velikosti bazuky potěžkal v Praze. Krátké pomazlení a šup s ním na foťák. A hned pár nedočkavých cvaků v obchodu. Asi se skamarádíme!

Cestou domů jsem to vzal přes svoje krmítko u Stavenova, jen pár cvaků z ruky (ta stabilizace fakt nevypadá špatně) a domů. Už se těším na jaro...

 

 

Prasárny vesnické s barokem se snoubící

Tak jsem dnes jel přes Maleč. Vesnička vzdálená zhruba 5 kilometrů od naší vsi. A oko těkalo i mimo vozovku. A tak jsem zaregistroval další námět na fotografii do složky "Prasárny vesnické".
Při letmém pohledu si povšimnete pouze barokních soch. Na http://www.npu.cz/barokni-socha/statue/vypis/detail/271/ se dočtete že (cituji):
Kamenná socha Panny Marie představuje práci neznámého kamenosochaře. Socha stojící na mohutné korintské hlavici a soklu představující torzo bývalého mariánského sloupu, kterému dnes chybí dřík, jehož části jsou ve zvláštní kompozici rozmístěny mezi sochou Panny Marie, zvoničkou a sousední sochou sv. Jana Nepomuckého. Jednoduchý  podstavec s vyloženou horní římsou je v čele doplněn čitelným erbem rodu Vořačických z Paběnic, kteří vlastnili malečské panství od roku 1687. Na soklu je usazena korintská hlavice, jež je neobvyklá především vrcholovými hlavicemi vystupujícími z akantových listů, které jsou vyjma hran také na středech všech čtyř stran. Hlavice tvoří základnu pro samotnou sochu Panny Marie. Kristova matka je znázorněna v poměrně statickém postoji těla, s bohatě rozevlátou drapérií šatu a pláště, který ženě padá přes ramena. Ženský oděv je kolem pasu upnut drobným páskem. Ruce jsou k zápěstí uraženy. Podle celkového kompozičního řešení sochy soudíme, že znázorňuje tzv. Pannu Marii Kafkovskou, nebo-li Pannu Marii v Naději.

Dále pak se dočtete, že :
Socha svatého Jana Nepomuckého představuje pravděpodobně jako v případě sochy Panny Marie torzo památky, dnes ochuzené o původní sokl. Ten je dnes jednoduchý zděný a omítnutý. Na něm stojí kamenný podstavec sochy s erby v čele a s konkávně projmutými boky. Pražský mučedník stojí v mírně disproporčním esovitém postoji oblečen v klasické kanovnické roucho. Splývavá drapérie spadá Janu až k chodidlům. Pravou rukou drží světec kříž s tělem Krista, levá jej pak přidržuje. Světec měl kolem hlavy dle zvyklostí svatozář s pěti hvězdami, která dnes chybí.

Celek vypadá slušně. Snad bych ale připodotkl, že je dojem z místa by byl náležitě korunován teprve tehdy, když by v pozadí stojící dům měl k barevné břizolitové omítce ještě kolem oken okeničky z černých kachlíčků, tolik populární v létech šedesátých. A plot by mohl být svařen na způsob bruselského vzoru, nebo aspoň z pásů odpadových plechů po vysávání drobných součástek.
Obecní zastupitelsto si asi bylo této nedostatečnosti vědomo a tak místní sáhli aspoň k malému vylepšení místa. Mezi některými starosty dnes tak populární nádoby z betonu zdobeného drobnými oblázky.....  Prasárna největší. A když se ještě kytky nechají uschnout, je celkový dojem naprosto dokonalý.  :-(

 To je ale krása, krucinál už jednou!

Mé setkání s orgánem. Policejním.... Prý....

Páteční ráno bylo v Chotěboři v místech. kde jsem sekal, takové nějaké jiné. Naproti přes ulici, u firmy, která obchoduje s palivovým dřívím stálo policejní auto. Chotěbořsští okrskáři. Nějak jsem věci nevěnoval pozornost a kroužil dál na sekačce. Za chvíli přijíždí další auto. Druhá parta z chotěbořského oddělení. A během pár minut třetí. Tyhle pány jsem už neznal.Dva chlápci v civilu, jeden vlekl velký kufr. Až teď jsem si všiml prostřiženého plotu a lehce pochroumané Avie s kontejnerem - vypadala, že jí někdo zinknul do okna.
Jak jsem projížděl kolem, říkám chotěbořským: " To jsou ale veliké manévry! Cítím se být ošizen. Když mi ukradli traktor, byli jste tam jen dva a jedno auto..."
I dozvěděl jsem se, že tu v noci nějaký padouch chtěl štípnout Avii. Naštěstí se nezadařilo. A na místní skládce se prý někdo pokusil o bagr. Proto auto druhé party, která jela odtamtud. A poslední auto, to je technik z okresu, který  jel zajistit stopy. A protože jsem tvor zvědavý, koukám, čím policie fotí. No, ozbrojené sbory kanónem, že ano, co jiného! Tak jsem si ještě rýpnul a povídám: " Myslel jsem, že policie ČR je slušná firma a vy zatím fotíte Canonem! " Dostal jsem zdarma   krátkou přednášku o skvělosti Cnonu 600D pro policejní práci. .-) Už jsem se chystal k odchodu a jen jsem utrousil: " No jo, ono se dneska krade, ani poledne se nedrží." A jen jsem ztuhnul, když mi ten dobrý muž, kterému by i podle vizáže spíše v ruce slušel pendrek, než fotoaparát odvěti: " Chtěli jste demogracii, ne? Tak ji tu máte!" Musel jsem se rozvzpomenout na chabé zbytky slušného vychování a raději mlčky odejít.
Co myslíte, mluvil jak orgán policejní, či nějaký úplně jiný? :-(

Poslední věci člověka....

Dnes jsem dostal do kastlíku letáček s úžasnou, naprosto neodolatelnou nabídkou. Akční nabídka hrobů.
 Ano, jsem ve věku, kdy pánové bývají postiženi prvním infakrtem, vzhledem k cukrovce a vysokému tlaku se mi to může přihodit sofort. Má manželka mi vždy vyhrožovala, že až mě zaklapnou do futrálu a projedu pecí, nasype popel do přesýpacích hodin, prý aspoň konečně jednou budu něco dělat.
 Dnes, když jsem viděl nabídku akčních hrobečků s  apartní módní vlnkou, říkám manželce, ať mě raději vysype na libovolném místě, tohle, to nad sebou nikdy mít nechci.

  Nedej bože, abych se pak ocitl na krchově, kde nějaký agilní blb instaluje krtkoplaše z PET lahví. Dělá to hrozný kravál, tam bych fakt ležet nechtěl. :-(

A tu se má manželka nečekaně projevila jako bytost milující, přející mi jen to dobré a povídá: "Vysypu Tě pak do Doubravy, aspoň se jednou konečně podíváš  k moři! " No není úžasná? :-)

Nedělní odpoledne v chotěbořském muzeu

Co může slibovat za vzrušující zážitky takové nedělní odpoledne v maloměstském muzeu? Žádné!Ale.... Dočetl jsem se o semináři. A protože jsem v některých věcech tvor velmi zvědavý, vyjel jsem do města.

Podtitulek mě zaujal. Jen zahlodal červíček pochybností. Není ještě příliš optimistický? V uplynulých letech bych se docela klonil k názoru, že se nejedná ani o krizi, ani o katastrofu, ale spíše o stadium klinické smrti této úctyhodné instituce. Leč nastala postupná personální obměna, tak co když se blýská na časy?
Byl to ale těžký vniřní boj. Raději bych jel k Doubravce, bylo nádherně.

Přijel jsem na místo jako první, měl jsem ještě čas chvilku lelkovat kolem zámku.

Na první pohled zaujal odpadkový koš. To asi neslavil pan hrabě Dobřenský. Že by personál muzea? Asi také ne. :-)

Zámecký park je v tuhle dobu už hezký, všechno raší . A už jsem nebyl sám - stáli jsme ve frontě na seminář už dva. Vrata se otevřela a pan kurátor nás vpustil do zámku, usadil i čaj nám uvařili. Milé přivítání. Je vidět, že tu je každá návštěva vzácná! Nakonec se nás mimo personálu sešlo šest. :-)

Mgr. Michal Rozhoň nás po akademické čvrthodince opět uvítal a vedl řeč. Rozumnou. O připravovaných seminářích o chodu muzea. Zjevně má tenhle člověk ještě nějaké ideály. Hlavně, aby to ve střetu s realitou pánovi mělo vůbec šanci vydržet!

 Na průběh semináře dohlížel i František Sláma. Za ta léta sice trochu zvlčil a pořídil si dlouhý pačes a apartní brejličky,ale přece jen, je to jeden z významných rodáků. Jen jsem si tak říkal, že dát mu sombréro, byl by z něj možná hezký Buffalo Bill....

Nejmladším účastníkem semináře byl Antonín, syn paní vedoucí muzea. Ta přišla, i když je na mateřské.

 Po úvodním povídání jsme si mohli prohlédnout i současnou podobu muzea. Myslím, že ani pro jednoho z účastníků nic zásadně nového.

Nebyl to zbytečně utracený čas a vůbec nelituji toho, že jsem se do muzea vypravil. Vypadá to, že současní zaměstnanci mají vůli muzeum někam kvalitativně posunout. Jestli se jim to podaří, bude záležet určitě i na vstřícnosti vedení města. Co je ale zarážející, byť asi ne úplně překvapivé, to je malý zájem lidu obecného. Lid obecný dojde tak ještě na vernisáž s občerstvením, dá se na ní loknout vínka a sežrat pár jednohubek. Ale seminář? Co tam, že ano. Jen nějaké odborné pindy. :-D

Slepice v nouzi

Dneska jsem na facebůčku ve skupině Život na zahradě (Ptačí zahrady) objevil příspěvek, ze kterého jsem zůstatl tak říkajíc úplně štajf.
Slepice v nouzi. Jakýsi pan Petr Dobrý (nomen omen! ) nabízí k adopci chudinky slepičky z velkochovů. I internetové stránky má! Na extra slepičích stránkách je možné se o aktivitách tohoto dobrého muže dočíst více.
Zjišťuji, že jsem extrémně necitelný padouch. Osud nebohých slepiček mě nějak nedojímá a  adopce slepic je z mého pohledu naprosto úchylná aktivita, které by možná i mělo přináležet nějaké slušivé číslo diagnózy někde z oboru psychiatrie. Ono je na zvážení i to,  starat se doživotně o odvrhnuté a zmrzačené psy a jiná zvířata. Ale adopce slepiček, no to už je notný úlet! Je dobré mít k živým tvorům respekt, ale není dobré je stavět na, či dokonce nad úroveň lidí. Slepice ať jdou klidně do konzerv. To by za čas mohl někdo přijít s tím, že není dobré řezat karfiol, protože cítí jako my. 

Vánoce už v říjnu

Tak k nám do města dorazili Vánoce. Zítra to asi už vypukne.No, kdy jindy, než v půlce října, že ano?  V první chvíli jsem podezříval našeho milého Ježíška, že trochu cvokatí. Věc se ale vysvětlila. Nemůže za to.  Na maják ale fest šplouchá celému vedení TESCA! :-(