Slepice v nouzi

Dneska jsem na facebůčku ve skupině Život na zahradě (Ptačí zahrady) objevil příspěvek, ze kterého jsem zůstatl tak říkajíc úplně štajf.
Slepice v nouzi. Jakýsi pan Petr Dobrý (nomen omen! ) nabízí k adopci chudinky slepičky z velkochovů. I internetové stránky má! Na extra slepičích stránkách je možné se o aktivitách tohoto dobrého muže dočíst více.
Zjišťuji, že jsem extrémně necitelný padouch. Osud nebohých slepiček mě nějak nedojímá a  adopce slepic je z mého pohledu naprosto úchylná aktivita, které by možná i mělo přináležet nějaké slušivé číslo diagnózy někde z oboru psychiatrie. Ono je na zvážení i to,  starat se doživotně o odvrhnuté a zmrzačené psy a jiná zvířata. Ale adopce slepiček, no to už je notný úlet! Je dobré mít k živým tvorům respekt, ale není dobré je stavět na, či dokonce nad úroveň lidí. Slepice ať jdou klidně do konzerv. To by za čas mohl někdo přijít s tím, že není dobré řezat karfiol, protože cítí jako my.