... jsem často na rozpacích. Před pár dny se ocitla i se svým věrným přítelem Alzheimerem v nemocnici. Zánět močových cest. Dneska jsme se za ní chtěli vypravit. Volal i švagr ze Zábřeha, že dorazí. Švagr u nás nechal auto a jeli jsme. Cesta mi přinesla přesně to, co jsem před návštěvou tchýně potřeboval. Mluví prý s e švagrem o mě pokaždé a dobrá slova nenachází. Líný a zlý darebák jsem. No co. Pro pravdu se zlobit přece nebudu, že? Ale nějak jsem se na to setkání úplně necítil. Vyložil jsem manželku a švagra u špitálu a jel nakoupit.
Po nákupu jsem si řekl, že to, co tchýni o mě napovídal onen pan Alzheimer raději nebudu brát v úvahu a na tu internu jsem za tchýní také zašel.
Manželka se švagrem měli náskok. Švagr se ke mě otočil a povídá: "Tak mamka včera porodila! " Dobré, v 86 letech, že? Tak jen říkám: "Počet hlaviček byl správný?" Prý ano. Ještě chvíli šla řeč o tom, že prý porod byl nečekaný a že se ani nezaptala, kolik prtě vážilo. Je podivuhodné, co mozek dokáže. :-(
Celkem deprimující návštěva. Vidím, co všechno mozek ve spolupráci se stýčkem Alzheimerem dokáže a je mi při tom do breku. Když odcházíme, ptá se mě tchýně : "A ty seš kdo vlastně? Hynek, manžel vaší dcery Jany... "
Výtahem s manželkou a švagrem nejedu, jdu pěšky po schodech a bulím. Život umí být pěkná svině! Chci jednou umřít včas...
2 komentáře:
To je mi líto.
Mám takovou modlitbu k vyprošení šťastné hodiny smrti.
Okomentovat