... ten mě jen těžko může podezírat z nějakého přehnaně pozitivního přístupu k životu. Vždycky se držím zásady, že je třeba čekat nejhorší, počítat s tím, že lidi jsou svině a pak velmi často mohu být mile překvapen. Při opačném přístupu by to zase znamenalo časté zklamání a to bych neunesl.
Dneska mám ale za sebou jedno setkání, po kterém se ale cítím jako břídil. Při nákupu v Penny se mnou pohovořila u pečiva jedna důchodkyně. Ne. Neznáme se. Ale jak říkala moje nebožka bába: Bylo to v ní jak v koze. A muselo to ven. Ta drahota! Čím dál tím je to pečivo dražší. A všechno! A mrazem sušená rajčata a spousta dalších věcí. Paní jen ukazovala na regály a ptala se: Kdo to může kupovat za ty peníze a co z toho vaří? Všechno se prodá cizákům a pak to takhle dopadá.
A paní plynule pokračovala do světa. Afrika. Všichni se nám sem vrhnou kvůli vodě. A Čína. Těch tam je! A koukala jsem v televizi na pořad o Indii. Tam těch cikánů je! Snažil jsem se odpoutat, ovšem paní byla plná dojmů a nedala se típnout. Co nám tak ještě zbývá? Správně! Vietnamci. Pakáž, co nic nedělá, jen kšeftuje. Kdo je na to zvědavý? A co je u těch šikmookých loupežníků největší problém v Chotěboři? Vysbírají ze dvou stromů jedlých kaštanů v Chotěboři v parčíku všechny plody. Vždyť je to všech! A vysbírají to a kšeftují s tím.
Na Ukrajince jsem už ani nečekal a prchal! Ano, zážitek nemusí být nutně úplně pozitivní, hlavně když je silný. A to setkání s onou zahořklou starou paní splnilo.
V zájmu zachování chatrných zbytků duševního zdraví Je takový zážitek nutné kompenzovat. A návštěva mého oblíbeného rybníka je k tomu ideální. Z dálky řvou volavky, jeřáby, létá pochop , nejsou tam zpruzené důchodkyně a je tam krásně
Žádné komentáře:
Okomentovat