Za socíku jsme byli v podstatě normální a neprůserová rodina. Táta kantor, máma spojovatelka na telefonní ústředně. V nejužší rodině byly jen dvě drobné skvrnky. Děda byl dělník, pokrývač. To bylo dobré. Ale jeho manželka byla celý dlouhý život v domácnosti. To už je divnější. Babička z máminy strany byla učitelka mateřské školy. No, ucházející. Ovšem její manžel byl vrchní strážmistr četnictva. A prvorepublikový četník, nic ke chlubení. Holota, která by klidně střílela do dělníků!
Nejlepší ale teprve přijde. Má teta Eliška. Egoistická protivná stará panna, kterou více či méně skrytě nenáviděla celá rodina. Tahle teta se v krizových letech pomýlila a podepsala 2000 slov. Když pak došlo na důsledky, měla hodně práce to nějak zažehlit. Tak se stala spisovatelkou. A začala tedy psát angažované knížky o pionýrech a třeba trilogii z doby druhé světové války. Tak se jí nějak podařilo jako asák na ped.fakultě nakonec přežít.
Ale teď, teď zachrastí kapitální kostlivec vypadnuvší z mé pootevřené almary. Strýček. Domestikovaný Pražák. Babiččin oblíbenec. Ze svých četných cest vždy poslal čumkartu, 2 x za rok přijel na návštěvu s bomboniérou a Becherovkou. Babička na něj byla pyšná. jediný to někam dotáhl. Byl za socialismu vedoucím sekretariátu soudruha ministra zemědělství Tomana. Otce nynějšího soudruha ministra. A proč se tak zeširoka pitvám v naší bezvýznamné famílii? Protože svět je malý a o náhody není nouze.
Nějaký čas po návratu z vojny jsem se, jak se sluší, oženil. Moc jsem se nerozmýšlel. Má nastávající se zdála být normální, o tom jsem se přesvědčil hned na první schůzce. Psala, že bude čekat v Praze na hlaváku a ruce bude mít noviny. Čekal jsem problém. Podobných osob s novinami se na tak velkém nádraží může vyskytnout víc. Ovšem jen jedna dívka měla v ruce stočené a na nudličky nastříhané Rudé právo. :-) No, už jsme spolu 31 let. Z mé strany to byla volba výborná, jen manželky je mi občas léto, co si to vlastně vzala za tvora. A přes manželku se konečně dostávám k tomu, jak je ten svět malý. Manželka má tetu, dnes už paní přes 80 let. Ale ve svém produktivním věku dělala hádejte kde? Ano, správně. Na sekretariátu soudruha ministra Tomana, jako podřízená mého strýce. A když nám sem vtrhnul kapitalismus, zaměstnával ji nynější soudruh ministr Toman.
A blížíme se k aktuálnímu zakončení. Dneska jsem vezl do Jihlavy své tchýni nákup. Tak se chvíli povídalo a tchýně říká: "Volala mi Hanka (ona manželčina teta) a říkala mi, že ty demostrace v Praze jsou všechny placené, že jsou na to důkazy. Lidem zaplatí autobusy a dostanou dvě stovky na ruku za účast." To už jsem neudržel dekorum a říkám tchýni: Ona je vážně pitomá! Snažil jsem se vysvětlit, že znám dost lidí, kteří tam byli a nikdo jim nic nezaplatil, že je to kec. Jestli nakonec bude věřit mě, nebo sestře, to vážně nevím. Jen doufám, že jsem věrohodnost tetina tvrzení aspoň malinko nahlodal tím, že ani můj syn a má manželka tam od nikoho nedostali ani vidru.
Jen bych to asi uzavřel tak: Starého psa, ani čubu, novým kouskům nenaučíš. A tak teta dříve uhnízděná na ministerském sekretariátu je přesvědčena o své pravdě. Jsou na to přece důkazy! :-(
Žádné komentáře:
Okomentovat