Velikonoční pondělí. Co s tím?

Věřící formálně nejsem a do žádné náboženské tlupy nepatřím. Proto je můj přístu k Velikonocům poněkud laxní. Ani pomlázku a podobné lidové taškařice  jsem nikdy  moc neprožíval. Jsem totiž divný babouk od mala. :-)
Tak co s tím, když jsou ty Velikonoce? Rozhodl jsem se, že prostě budu dneska jen tak vejrat. A nic. Myslím, že na volný den pro nevěřícího je to naprosto přiměřená, ne-li zcela dokonalá pracovní náplň.Ještě nepršelo jako teď, kdy tyhle řádky píšu, tak jsem se rozhodl, že budu vejrat venku.
Mám pro ten účel vytipovaná  dvě až tři skvělá místa, kde se prostě prvotřídně vejrá. A to jen z toho prostého důvodu, že naprosto nejlépe se tahle činnost provádí s výrem. Prostě sedíte či stojíte v bezpečné vzdálenosti od hnízda, malinko maskován a vejráte s vejrem z očí do očí... Ze třech míst, které padaly v úvahu to šlo prokazatelně na dvou. Ale jen na jednom místě to bylo na takovou vzdálenost, aby byl z toho vejrání ten správný požitek.

O tomhle místě už nějaký čas vím, že by tu výři měli hnízdit. Nenápadná skalka v lese u potoka, přibližně 200 m od značené turistické stezky. Bohužel, místo přístupné i pro myslivce či pro případnou kurážnou škodnou. Ale pokud se zadaří, budeme na sebe za nějaký čas vejrat s malými výry.
Poblíž byli výři už před asi 20 roky, ale tenkrát to bylo ve starém dravčím hnízdě na modřínu přímo u cesty.... Asi se jim tam líbí. :-)