Tak jsem dnes využil zamrzlého rybníka a toho, že mě a psy manželka vzala vyvenčit a zašel jsem po ledu k takovému rákosovému porostu, napůl skoro ostrůvku v rybníce. Z léta vím, že je to místo, kde hnízdí pochop rákosní. Staří ptáci tampřistávají na keři černého bezu, který se tam uchytil a pak se spouští do rákosí. V době hnízdění je mi poněkud žinantní tam dělat nějaké průzkumy, protože nechci zmařit hnízdění tohoto krásného dravce.
Ale dnes to šlo dojít se podívat. Co kdyby se dostavila nějaká inspirace, jak se věci zmocnit v následující hnízdní sezóně. Postupoval jsem obezřetně. Mrazy nebyly tak třeskuté, ale led byl na rybníce pevný. I v rákosí se věc zdála býti poměrně jistá. Ale přesně jen do té doby, než jsem se dostal na vrstvu rákosu. Tady se ukázaly jeho skvělé vlastnosti jako izolantu. Led pod ním povolil natotata. A byl jsem ve vodě až po zadek. Foťák jsem naštěstí uhájil, telefon byl v náprsní kapse a klíč od auta v bundě. Ale jak ven? Manželka byla se psy na druhé strany rákosiny. Nezbylo, než ji přivolat. Jak přicházela, tak jsem volal, že jí hodím foťák.
No, manželka byla poněkud vykulená a bylo pro ně velmi milé zjistění, že mě do rákosiny nezašlápla, ale projevila obavy a dokonce snahu mi pomoci. Ale to jsem poznal, že bylo jen zdání..... Jak měla brašnu s fotoaparátem v ruce, už věděla, že v rybníce se utopím tak maximálně já a nálada se jí zřetelně zlepšila. :-) No, litovala pak jenom, když jsem ji poprosil o pár fotek na památku, že s tím aparátem neumí zacházet sama, aby mi udělala fotku přímo v rybníce. Prý tam musím zítra znova a připravit jí foťák. :-)
A pejsci byli dnes, jako naschvál, poměrně laxní k přivolávání a domů se jim nechtělo. Jen tátova Babule byla vzorná. :-)
pondělí 23. ledna 2017
středa 18. ledna 2017
Není vše tak špatné...
I v dnešní době, kdy spousta lidí se slzou v oku vzpomíná na doby minulé a hlavně ceny minulé (a zapomíná mzdy minulé) a lká nad kvalitou dnešních potravin se slovy: "To za komunistů nebývalo, to byl salám ještě z masa" a podobně, může být člověk mile překvapen. Nesmí si ovšem koupit bezmasé Javořické párky z holdingu pana Babiše. :-)
Dnes jsem byl ale při nákupu tak nadšen, že jsem udělal vyjímku a nekoupil si Jihočeské máslo jako vždy, ale sáhl jsem po máslu, které pro TESCO produkuje Mlékárna Olešnice. A proč ta změna? Vysvětlení je prosté: ono máslo je z MLÉKA! Nic divného, říkáte si určitě. Naprosto souhlasím! Ale na tomto máslu to výrobce manifestuje červeně přímo na obalu. Aby nevznikla mýlka. Tím pádem ani poněkud alaboduší alergici, kteří nesnášejí laktózu, nebudou na pochybách. Tedy pokud ovšem nejsou slaboduší příliš a umí alespoň číst!
Kam ta upozornění pro dobro lidu obecného až dojdou?
Dnes jsem byl ale při nákupu tak nadšen, že jsem udělal vyjímku a nekoupil si Jihočeské máslo jako vždy, ale sáhl jsem po máslu, které pro TESCO produkuje Mlékárna Olešnice. A proč ta změna? Vysvětlení je prosté: ono máslo je z MLÉKA! Nic divného, říkáte si určitě. Naprosto souhlasím! Ale na tomto máslu to výrobce manifestuje červeně přímo na obalu. Aby nevznikla mýlka. Tím pádem ani poněkud alaboduší alergici, kteří nesnášejí laktózu, nebudou na pochybách. Tedy pokud ovšem nejsou slaboduší příliš a umí alespoň číst!
Kam ta upozornění pro dobro lidu obecného až dojdou?
neděle 8. ledna 2017
Jo, venčení....
..... to není vždycky zrovna psina, byť se venčí hlavně psi. Moje manželka chodí venčit pejsky (a mě ) každý den. Proti pejskům mám jistá drobná privilegia: v autě sedím za volantem a při venčení nemusím mít oboječek, protože spolehlivě reaguji na přivolání. Ale dneska se to všechno vymklo.
Na obvyklé špacírtrase se najednou psíci nějak zfanfrněli a že prý dál ne. Že tu pod kořeny něco ukrutně moc voní. No, asi ano. Vydra. Naše čuba Jack Rapl teriéra je už stará dáma, ale stále má srdce bojovníka. Seběhla na led a začala tu potvoru vyštěkávat tak, že ji zahnala až hluboko pod vývrat. Tam už makal Lumpík, aby vyhloubil k vydře tunel.
Tady někde se ta mrška schovává.. Psi se snažili. Moc. Ale málo platné, vydra ven nechtěla.
O to víc starostí měla naše panička. Ale hluboký ponor a jistý hmat a naše malá čuba byla na vodítku.
Lumpík ještě chvíli hloubil, pak se ale přiblížil příliš. Ocas vydry už byl na dosah. Leč ozvalo se z kořenů temné mručení, že by se ani brtník nestyděl. A to byl jasný signál pro Lumpíka, aby se takticky stáhnul zrovna tak, jako onehdá policie ČR při střelbě v Uherském Brodě. Taková nasraná vydra, to jeden nikdy neví.... :-)
Na obvyklé špacírtrase se najednou psíci nějak zfanfrněli a že prý dál ne. Že tu pod kořeny něco ukrutně moc voní. No, asi ano. Vydra. Naše čuba Jack Rapl teriéra je už stará dáma, ale stále má srdce bojovníka. Seběhla na led a začala tu potvoru vyštěkávat tak, že ji zahnala až hluboko pod vývrat. Tam už makal Lumpík, aby vyhloubil k vydře tunel.
Tady někde se ta mrška schovává.. Psi se snažili. Moc. Ale málo platné, vydra ven nechtěla.
O to víc starostí měla naše panička. Ale hluboký ponor a jistý hmat a naše malá čuba byla na vodítku.
Lumpík ještě chvíli hloubil, pak se ale přiblížil příliš. Ocas vydry už byl na dosah. Leč ozvalo se z kořenů temné mručení, že by se ani brtník nestyděl. A to byl jasný signál pro Lumpíka, aby se takticky stáhnul zrovna tak, jako onehdá policie ČR při střelbě v Uherském Brodě. Taková nasraná vydra, to jeden nikdy neví.... :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)