Naši drazí operátoři...

Zkušenosti s telefonními operátory zhusta vedou k  dlouhodobým traumatům. U nás na vsi k tomu kolikrát stačí změřit rychlost internetu, či podívat se na velikost datového balíčku. Další šok jednoho čeká, když se vrátí třeba z okresního města a pak někde blíže domovu zkusí v mobilu zapnout data a hledat na inernetu. I připadá vám pak najednou, že datové paklíky šíří pro O2 parta unavených starých poštovních holubů. Ale to je prostě venkov. Hlavně, že nám to stačí na povinné hlášení EET, že ano?
Dneska mě zase popadlo nějaké bejdlo a zachtělo se mi vyřídit si na O2 nákup nové SIM karty, nejlépe s tarifem O2 Machine. Protože jsem naivní trumbera, přihlásil jsem se na internetu na Moje O2. Když mi tam posílají faktury, určitě bude i nějaký čudlíček na online objednání kýžené maličkosti do zabezpečovačky. Chyba. To by bylo příliš prosté. Zkouším tedy online obchod. Ten se mi snaží vnutit další neomezený tarif.
Tedy zákaznická linka. Je to zadarmo, pohovořím a třeba i vyřídím. Leč nebylo tomu tak. Pán sice celkem správně nadhodil tarif , který jsem chtěl, pak se ale zeptal, jestli zabezpečovačka volá jen do jeich sítě. Souhlasil jsem. A pán mi učinil naprosto neodolatelnou nabídku: Nabídl mi skvělý tarif k volání a SMSkování do O2 za, nepletu-li se, asi 360 Kč. O2Machine je za 20 Kč měsíčně...
Nebyl schopen mi uspokojivě vysvětlit, zda je blbec on, nebo považuje za debila mě, když mi nabízí takhle výhodný obchod. Tak prý asi budu muset na prodejnu. Konverzaci jsem raději ukončil...
Na prodejně mi paní prodavačka poradila zákaznickou linku. Ona nemá čas mi odpovídat, má krám plný lidí. Věřím. Jestli se do obchodů hrnou všichni ti, kterým se dostalo fudované odpovědi na zákaznické lince, nepochybně bude fronta dlouhá. A já si buď koupím v sámošce předplacenku, nebo si budu muset udělat výlet do okresního města
No, krásně jsem se dneska nasral... :-)

Raději  jsem si po dnešní zkušenosti šel spravit  chuť starým dobrým flákem Sester Alanových:

Velikonoční pondělí. Co s tím?

Věřící formálně nejsem a do žádné náboženské tlupy nepatřím. Proto je můj přístu k Velikonocům poněkud laxní. Ani pomlázku a podobné lidové taškařice  jsem nikdy  moc neprožíval. Jsem totiž divný babouk od mala. :-)
Tak co s tím, když jsou ty Velikonoce? Rozhodl jsem se, že prostě budu dneska jen tak vejrat. A nic. Myslím, že na volný den pro nevěřícího je to naprosto přiměřená, ne-li zcela dokonalá pracovní náplň.Ještě nepršelo jako teď, kdy tyhle řádky píšu, tak jsem se rozhodl, že budu vejrat venku.
Mám pro ten účel vytipovaná  dvě až tři skvělá místa, kde se prostě prvotřídně vejrá. A to jen z toho prostého důvodu, že naprosto nejlépe se tahle činnost provádí s výrem. Prostě sedíte či stojíte v bezpečné vzdálenosti od hnízda, malinko maskován a vejráte s vejrem z očí do očí... Ze třech míst, které padaly v úvahu to šlo prokazatelně na dvou. Ale jen na jednom místě to bylo na takovou vzdálenost, aby byl z toho vejrání ten správný požitek.

O tomhle místě už nějaký čas vím, že by tu výři měli hnízdit. Nenápadná skalka v lese u potoka, přibližně 200 m od značené turistické stezky. Bohužel, místo přístupné i pro myslivce či pro případnou kurážnou škodnou. Ale pokud se zadaří, budeme na sebe za nějaký čas vejrat s malými výry.
Poblíž byli výři už před asi 20 roky, ale tenkrát to bylo ve starém dravčím hnízdě na modřínu přímo u cesty.... Asi se jim tam líbí. :-)

Na Bílou sobotu u Stavenova

Moje oblíbené místo v dohledu kostelní věže. Manželka mě tam se psy venčí a občas mě tam vypustí i na volno. Jako třeba teď na Bílou sobotu. Auto jsem nechal na louce pod Hradištěm a sešel jsem k rybníku do míst, kde už jsem jako malý špunt s tátou sedával a koukal po ptákách. Tenkrát to byla hezká loučka na kraji rybníka, na mezi porostlé šípky hnízdili obecní ťuhýci. Pak tam, tehdy ještě  Státní rybářství zavedlo chov domácích kachen a bylo po idylce. Dneska je z louky široký pás kopřiv a různého čurbesu v létě prakticky neprůchodný. Ale v tuhle roční dobu se to ještě dá, než kopřivy vyrostou. podíval jsem se po rybníce. Pár bahňáků, ale nic moc.

Hlavně kulíci. Cestou rákosím  se mi na chvíli ukázal pár pochopů, který poletoval nad rybníkem. asi letos budou zase v rákosovém ostrůvku..

Pak se mi předvedla nějaká droboť - budníček?  Aspoň  dva rychlé cvaky, než uletěl.

A to už jsem byl za chvíli na hrázi zaniklého sousedního rybníka. Teď je tam jen  zarostlé močálisko s rákosím. Na suchém místě uprostřed zalehává srnčí a je tam spousta žab. Chvíli jsem poseděl a koukal na červenku, která se  přede mnou ochotně předváděla.

A pak k Doubravce. Už několik dní tam vídám řádit strakapoudy velké, blíží se to k námluvám.  V podstatě se asi jedná o tuhle garsonku, který sameček ji bude smět s paní strakapoudovou zabydlet. Zdá se, že zatím není rozhodnuto.

A tohle je jedna z těch větví, na které samečci předváděli, jak jim to krásně bubnuje. :-)

Seděl jsem tam na pařezu skoro hodinu, koukal, kde co lítá a vzpomínal, jaké to bylo prima, když mi bylo těch 5 - 10 let a doprovázel jsem na tyhle vycházky tátu ....

Likvidace záhonů v Chotěboři

Za dílem souhlasného přitakávání, dílem ale i nechápavého kroucení hlavy proběhla v minulých dnech likvidace trvalkových záhonů před OD Doubravka v Chotěboři.
Asi je dobré připomenout, jak a kdy ony záhony vznilky. Bylo to za dob "osvíceného panování" bývalé starostky, paní Elišky Pavlíkové. Velká plocha před OD Doubravka se jí nelíbila. Přišla tedy jednou v doprovodu lidí z odboru investic, rejsla jim kramflíčkem kde co chce a starejte se. Původní verze snad byla taková, že by na místě měly být stromy. Leč údajně v místech, kde paní starostka ukázala, vede i parovod. Přesto se budovalo. Blížily se dny města a nová krása musela být vidět, aby se paní starostka mohla lidu obecnému pochlubit. I já s kolegou Junem jsme museli stihnout výsadbu letniček.... Co na tom, že záhony nebyly spojeny s podložím, že do nich byla navezena zem konzistencí podobná rybničnímu bahnu, co na tom, že byla plná oddenků úporných plevelů. Přítel Potěmkin  - pardon - starostka Pavlíková, velela jasně: na dny města musí být hotovo, kdyby čert na koze jezdil!
Přírodě se ale zase tam moc neporučí - nekvalita země, nepropustnost a spousty plevelů udělaly své. Navíc se zjistilo, že kytky jsou za peníze - a letničky v téhle ploše něco stojí. I hledalo se levnější řešení. Navrhli jsme plochu chemicky vyčistit od vytrvalých plevelů a vysázet trvalky. Záměr i sortiment nám byl odsouhlasen. Došlo i k částečnému vylepšení půdy, i když bylo spíše symbolické.
Leč spokojenost se nedostavila. Trvalky jsou sice v létě hezky kvetoucí, ale ta zima! Stejný argument, jako paní starostka použila u trvalkových záhonů na náměstí: celou zimu tam nic nekvete a je tam jen kůra. Co na to může zahradník říct a zůstat přitom zdvořilý? Nic mě nenapadá...
A dnes ráno jsem si přečetl v odpovědně městského úřadu odpověď na dotaz chotěbořského občana, proč se záhony likvidují:

 Vysvětlení je hodné Úřadu s tím velkým Ú...
Tak snad jednotlivé body:
1.údržba nebyla obtížná. Pletí a zálivka.
2.nevím, jak pan tajemník posoudil nákladnost, protože nikdy nebyla údržba vyčíslena jen na tyto dva záhony.
3.Nedostatečná údržba - i to je možné. Zde ale musím poznamenat, že byla jen a pouze taková, jakou si město objednalo. Péči o tyhle záhony jsme ve smlouvě neměli a pletí bylo na vyzvání. Proč nemohlo  město na pletí angažovat  někoho z úřadu práce, když to chtělo míst často s zadarmo? Nevím...
4.Nevhodná skladba rostlin... No, nedomnívám se, že to byl takový malér. Rozhodně ne takový, aby se kůli tomu rušily záhony. Skladba rostlin se dá přece vždy upravit. Jen musí zadavatel vědět, co vlastně chce. I tahle výsadba byla zadavatelem odsouhlasená.
Ale od přístího roku se bude starat o zeleň v Chotěboři městská firma. A tyhle záhony na plném oslunění se v horkách musely zalévat třeba každý den a něco vody tam padlo. Určitě je lepší je zrušit, než se o ně muset starat....
V každém případě by mě zajímalo, kolik ta legrace celkem stála. I když odpočítám kytky a zálivku. Jen to pořízení a po pár letech zase likvidace. Ale nejsem chotěbořský občan, tak mě to nezajímá zase tolik, abych si vyžádal na slovutném úřadu informaci.
Jen z toho vysvětlení pana tajemníka Linharta mi zůstává určitá pachuť. Hlavně nepřiznat vlastní chybu, když za to přece můžou zahradníci....

Nežerte paragony!

Nežerte paragony, je to nezdravé! Vedlejší produkt EET soudruha Nebureše je, že se tiskne kvantum účtenek.
Tiskne se dnes především na termopapír. Tento papír nejen že je nerecyklovatelný, ale obsahuje v nezanedbatelné míře i jednu opravdu vybranou lahůdku: Bisfenol A. Upozorňuje na to mimo jiné s nemalou nadsázkou i  Drzá Klára. 
Více se o této lahůdce, která zvás samozřejmě okamžitě neotráví, ale přece jen není tak úplně neškodná, se dá najít na stránkách Arniky.
Z těchto stránek cituji:

• BPA je charakterizován jako reprodukční toxická látka kategorie 1B. To znamená, že pravděpodobně působí negativně na schopnost reprodukce u člověka, což dokládá dlouhá řada vědeckých studií na zvířatech. BPA dokáže napodobit estrogen, ovlivňovat procesy v tělech živočichů a negativně působit na zdraví. Podle řady nezávislých studií může způsobovat tyto problémy:
  Narušuje přirozené hladiny hormonů v těle a tím může poškodit endokrinní systém. Může ohrozit vývoj plodu, miminek i dětí.
  Podle některých studií existuje jistá souvislost mezi vystavením organismu Bisfenolu A a rizikem karcinomu v pozdějším období. BPA zvyšuje i odolnost karcinomu proti případné chemoterapii.
  Vystavení plodu účinkům BPA (i v malých dávkách) v perinatálním období mění vývoj prsní tkáně a zvyšuje riziko rakoviny prsu.
  Jedna ze studií prokázala, že BPA potlačuje metylaci DNA, která se podílí na epigenetických změnách. To má souvislost s řadou onemocnění – včetně rakovinného bujení a šířením civilizačních chorob.
  Studie ukázaly i problémy s oběhovým systémem. Dospělí s vysokými hodnotami BPA se potýkali s vyšším výskytem srdečních problémů.
  Výzkum z roku 2008 prokazuje, že BPA působí na nervovou soustavu a u dětí způsobuje hyperaktivitu, problémy s pozorností a zvýšenou náchylnost na zneužívání návykových látek.
  Byla zjištěna i souvislost mezi vyšší koncentrací BPA v organismu a rizikem obezity, cukrovky atd.
  Výzkum prováděný u mužských zaměstnanců továren vystavených vysokým koncentracím BPA prokázal, že se tito muži potýkají s problémy s erekcí, ejakulací, se snížením sexuální touhy a s celkovou nespokojeností se sexuálním životem.
  Pro zvířata ve vodním prostředí je BPA škodlivá zejména kvůli svým teratogenním účinkům. BPA je schopen feminizovat samce obojživelníků a ryb. Může také přispívat k výskytu intersexu např. u dospívající parmy (Barbus sp.). BPA může měnit i časování reprodukce u volně žijících ryb.

• Hodnocení karcinogenity podle IARC

  3 - neklasifikovatelná jako lidský karcinogen

• Výskyt v životním prostředí

  BPA je součástí mnoha běžných spotřebních výrobků. Je to velmi nestabilní sloučenina a z výrobků se snadno uvolňuje do prostředí a kontaminuje ho. Značné množství bylo naměřeno v ovzduší, řekách, pitné vodě, potravinách. Do potravin se BPA uvolňuje z plastových obalů (plastové nádobí, lahve, konzervy s epoxidovou výstelkou).
  
  Vlastně o nic nejde - je ten sajrajt všude. Jen ho zase bude o trochu víc.... :-(

Jarní cesta na Moravu...

...vedla, jako každý rok, za kolegou zahradníkem kousek za Opavu, do Malých Hoštic.  Na tu cestu se v tuhle roční dobu zpravidla docela těším. Když jedu zpět, sjedu za Moravskou třebovou před hřebečským tunelem z hlavní trasy a projedu se po staré silnici, která vede krásnou bučinou.  V tuhle roční dobu už to tam pomalu začíná žít. Zastavím na odpočívadle a jdu chvilku lelkovat. Začíná tam touhle dobou vykvétat sice běžný, ale stejně hezký devětsil...

....bažanka a medvědí česneky.

Letos jsem nezastavil na místě sám. V protisměru zastavil pan řidič svého fordíka. Nevím proč, ale u tohoto mtypu auta se mi ždycky vybaví básnička Jiřího Žáčka z jednoho starého leporela, které měl náš syn:

Jede, jede Ford
a v něm sedí lord.
A vedle něj lordka,
stará jak ta Fordka.

No, v autě tedy rozhodně neseděl lord, jen jakýsi pantáta, co si navléhl maskáčovou blůzu. Ani jeho paní evidentně nebyla lordka. To se prostě pozná. Ale byla o hodně starší, než ten Ford. Fakt o hodně. To se pozná také.  Tašky do ruky a jak rheumatičtí kamzíci vyrazil pán i paní do svahu. Medvědí česnek! To bylo ono mocné lákadlo, které je do bučin přivábilo!  Když jsem si auto vyfotil, začal ten dobrý muž hulákat, proč si je fotím, že si to nepřejí. Moje vysvětlení, že taková prasárna si zaslouží fotku do památníčku ho neuspokojilo a hulákal opravdu velmi rozhořčeně. No, fotit bez souhlasu se nemá. Auto snad můžu, pán si obličej zakryl sám a za jeho milostivou jsem to raději udělal já. Stejně to nebylo nic moc hezkého ke koukání. :-) Jednu věc je ale třeba jim přičíst k dobru - cibulky zůstávaly v zemi a sběrem listí  žádný velký malér nenadělají. Ale kdyby takových nájezdníků bylo víc...

     

Náš syn si dobře vybral slečnu...

... , slečna je to vzdělaná a pohledná, což se tak nějak předpokládá, že....
Ale má to děvče po dnešku u mě plus a to ne zrovna drobné a nevýznamné. Zachránila mi auto a to se cení!
Jedeme takhle Havlíčkovým Brodem, držím se v pravém pruhu, protože vím, že nebudu muset na konci  města směrem na jihlavu kličkovat. Vedle se objevil v levém pruhu kamion. také nic divného, ve městě se to stává. Když jsme se na křižovatce rozjeli, připadalo mi, že se drží kapánek blíž. Ale jeho pravý blinkr byl temný, tak jsem si hleděl svého. A najednou synova slečna, která seděla vzadu blíže ke kamionu zařvala. Ne vykřikla, ale zařvala: "Jede na nás! " No zašlápnul jsem to, se současným vjetím asi třičtvrti metru na chodník. Minul nás, leč bylo to o prsa vietnamské dívky. S oblibou říkám v takovém případě, že hajzlpapír by možná neprostrčil...
Po obrovském leknutí se dostavilo mé spravedlivé nasrání - notně jsem ho vytroubil a problikal a jel za ním. když se silnice opět rozšířila na dva pruhy v mém směru, předjel jsem ho, hodil varovné blikny a jel před ním. Před pumpou jsem dal pravý blinkr a zastavil. No, mile mě překvapil, že to odstavil taky na krajnici. I dveře otevřel. Koukám na něj, šedivý chlupatec asi v mém věku, říádil jen v nepříliš čistých fuseklích a koukal jak tele. "Ty vole jeden, málem jsi mi zrušil auto!", řvu na něj do kabiny. Mlčení a telecí pohled, nic víc. V tom padnul můj pohled na schůdky do auta. Byly tam zastrčené jeho krásné umělohmotné sandále. Skvělé! Munice byla při ruce. Švihnul jsem je postupně po něm do kabiny, kryl se ale zdatně. Při druhé sadě pak už jeden zůstal vevnitř a ten druhý, co vypadl, jsem mu aspoň hodil na druhou stranu auta - i když jsem zvažoval, nebylo-li by lepší na druhou stranu silnice.
No, nebylo to z mé strany zrovna ukázkově asertivní řešení, spíš takové "nasertivní", ale krásně se mi ulevilo. RZ toho žebřiňáku byla 5H66600.....