Někdy den začíná nedobře, ...

 ... ještě než se probudím. Jako dnes. Seču si klidně v Chotěboři trávník. A najednou je ale všechno špatně.  Přichází paní radní naší vesničky střediskové a  sprdává mě na tři doby. Posekáno je špatně a ten autobus, co stojí v trávníku, má špinavá zpětná zrcátka . Opravuji sekání co to jen jde a u autobusu umývám  zrcátka  a ozdobné lišty kolem oken. Jsem otráven, ba snad dokonce nasrán. Tak se alespoň o svůj zážitek dělím s kolegou a povídám mu: "Jestli bude paní radní prudit ještě příště, doporučím ji ke shlédnutí naučné video na Youtube s pasoucími se kravami A řeknu jí, ať se dobře dívá, aby tu trávu uměla spásat jako ony, já že už sekat nebudu."  Ani nevím, co kolega odpoví, protože se probouzím. Nehezký sen. Kolega je totiž už rok po smrti, pro město Chotěboř už asi 6 let neseču a onou radní města Chotěboře nebyl nikdo jiný, než ministryně  Alena Schillerová. Musel to být pro ni hrozný karierní sešup, že? :-)

Po druhém kafíčku jsem se z toho šoku celkem vzpamatoval a jel jsem do města nakoupit. Bez nějakých mimořádností. 

Po návratu domů se mi manželka chlubí: "Heč, dostala jsem psaní!" Byl jsem napjat jak šle. Copak je to asi za psaní, že to takhle pyšně hlásí? No, neuhodl bych. Nese ono psaní, adresní štítek tištěný, adresa odesílatele chybí. A co to máme v obálce? Podíval jsem se a řval jsem smíchy. Byly tam dvě přihlášky do KSČM. 

 

 

Kdopak je asi odesílatel?  Napadl mě krajský zastupil za KSČM a chotěbořský radní Karel Dvořák. Tu myšlenku jsem ale hned zavrhnul.  Ten by nám přihlášku hrdě vetknul do ruky, neb je sice komunista, ale není to přizdisráč. I tu reklamní bolševickou propisovačku mi onehdá věnoval zdarma a s úsměvem. Ten to jistě nebyl!

Jeden tip mám. Už z adresního štítku je patrné, že tvor, který dopis poslal je mentálně poněkud dekompenzován. Normálně bych napsal, že je to blbec. To ale nemohu, neb on má tituly před i za jménem a je etablován v komunální politice. Zdá se, že píše manželce jako dvěma osobám. Vážené soudružce a  Janě Boháčové. Leč manželka tu s žádnou soudružkou nebydlí a schizofrenií netrpí. Autor ano? Nevím...  Vážená soudružka tedy to psaní nedostane. Ani to směrovací číslo nenapíše správně!

Ten dotyčný, který je skoro jistě autorem, už takových obálek s přihláškami poslal svým "oblíbencům" víc.

Trestní oznámení rozhazuje se stejnou vehemencí, jako Večerníček listy při jízdě na své jednokolce. Na úřady, nemocnici, na spolky. Když nezaberou, podává žaloby. I anonymní dopis se občas urodí. No, každý máme nějakého koníčka. Škoda, že se ten mameluk raději nevěnuje třeba filatelii. To už by mohl mít při své píli solidní sbírku známek, skoro jako nebožtík filatelista  Ludvík Pytlíček...

 

 

Pomáhat a chránit...

 

... nemusí jen státní policie. Zvládají to i městské ozbrojené sbory, dokonce i v Chotěboři. Byl jsem svědkem zásahu, kdy pomocí startovacích kabelů zachránili místního občana.

Základní předpoklad ovšem je, aby se občan nestyděl městkou policii o pomoc požádat. Co udělá při úmrtí baterie ve svém vozu běžný občan? Zavolá známému, případně svému automechanikovi, či pojišťovně, aby aktivoval sjednanou asistenční službu.

Ale ono stačí s důvěrou zavolat městské policii, jako to učinil známý a oblíbený radní města za ANO, pan Mgr. X.Y., LL.M., MPA, předseda Komise prevence kriminality města Chotěboř, člen Bezpečnostní komise Kraje Vysočina, člen Kontrolního výboru  Kraje Vysočina. Městská policie tomuto občanovi v nouzi ochotně  pomohla. Je to určitý návod i pro ostatní občany, kterým zajisté bude v podobném případu ochotně pomoženo stejně.

ANOnymizováno, protože GDPR... 😎

 

Když si starostové staví za života pomníky,

 může to míti podobu různou. Ale zhusta to bývá ve výsledku blbé. 

Třeba v Chotěboři je také jeden takový pomník. Betonový kydanec od pana Olšiaka, který svými  nevkusnými výtvory zamořil celý kraj. V Chotěboři je jeho čert. A je nutno přiznat, že je lidem oblíbený. O kvalitě to ovšem pranic nevypovídá, protože lidem oblíbené jsou i umělohmotné surikaty vykukující na zahrádkách ze záhonů a vodníci s fajfkou, kteří připomínají našeho prvního dělnického prezidenta, když mu bylo šoufl po flámu.

Teď se ovšem k vybudování svého pomníku spojili dva starostové. Bývalý  a současný starosta obce Libice nad Doubravou.  A dali vzniknout na vrchu Hradiště nad obcí novému dílu. Je třeba oběma pánům přicíst ke cti, že je to poctivá žula a žádný beton. Je to ovšem dílo zbytečné a samoúčelné, jen ku slávě obou pánů vystavěné. Jak by řekl klasik, Václav II. toho jména po r.1989, musím nad tím pozdvihnout obočí!  Proč? Proč se sakra na konci cesty nikam, kterou nechal vyasfaltovat současný libický starosta a která končí v družstevní louce, musí postavit za veřejné peníze tahle hromada kamení? Kdyby oba pánové vybrali od spoluobčanů onu částku do čepice, pak by to bylo  v pořádku. Ale třeba taková  cesta do Libické Lhotky je rozmlácená a neopraví se, a na kopci nad vsí se staví monument... Něco je špatně.

Zaslechl jsem cosi o  Stezce liběcké... No, nikdo dnes neví, kudy přesně vedla. Jedno však je jisté. Na kopci Hradiště žádné strážní hradiště k její ochraně nestálo. 

Monument má z jedné strany zobrazeného českého lva, z druhé strany moravskou orlici. Snad bych takovou věc chápal v místě, kde probíhala historická zemská hranice. Ale proč u Libice nad Doubravou? Samé otázky...

Monument je zatím ve stádiu zrodu, zčásti se cudně schovává do ochraného futrálu z desek. 

Ta věc mě neuráží svým provedením, jen nechápu proč je zrovna tam a proč se něco takového buduje z veřejných peněz!

 

Žloutenka v Chotěboři?

 Je to smutné, ale asi ano. A možná z toho kouká i nebezpečí epidemie. A možná se přidruží i epidermie neštovic. Myslíte, že je to přehnané? No, nevím...  

Dneska jsem v chotěbořském TESCU potkal jeden poměrně jasný případ infekční žloutenky s příznaky přidružených neštovic v obličeji. Ne, opravdu si nevymýšlím. Ten tvor tam postával, civěl na lidi a přiblble se usmíval. Už to, jak byl postrojen. Evidentně byl i psychicky nemocný. 

Nedalo mi to a šel jsem upozornit paní prodavačku na informacích. A odezva? Pouze vlažná. Ano, nijak jsem na paní prodavačku nenaléhal, protože tam nebyla zrovna ani ochranka. Tak jsem  jen pozdravil a ptal jsem se: " Dobrý den, co tady ten sněhulák? Nezdá se Vám být nemocný? Je celý žlutý a má v obličeji nějakou vyrážku. Asi má žloutenku! Neměl by ležel na infekčním?" Prý ho na infekčním nechtěli a má zůstat na prodejně, odpověděla mi paní prodavačka! Viděl ho ale vůbec nějaký lékař? 

Je-li mezi čtenáři nějaký lékař, který navštíví chotěbořské TESCO, měl by zvážit možnost očkování toho nebohého tvora. Nebude snad ani tak záležet na očkovací látce. Hlavně prosím, použijte ostrou jehlu. Ať se netrápí! 

Když se blíží Vánoce, ...

 ... svátky klidu a míru, v naší vesničce střediskové to nic neznamená. Klidně může nastat poprask na laguně. Nějaká dobrá záminka se vždycky vyskytne. Letos je to třeba vánoční strom. Dlouhá léta se zdobil krásný štíhlý a vysoký smrk Pančičův. V letošním roce ovšem přítel kůrovec dokonal své hanebné dílo a skupinu oněch smrků sežral. A co teď? 

Před léty nechalo město vysadil na náměstí stříbrný smrk. Onen smrk ale nikdy nedostal ani tu nejmenší péči. Náměstí je suchopár a bez vody milý smrk sice žije, ale neroste.:-) 

Edit:Byl jsem upozorněn, že se jedná o douglasku. Ano, je to pravda. Nikdy jsem tu stříbrnou potvoru neprohlížel podrobně. Děkuji Jiřímu Teclovi!

Páni konšelé se tedy uradili a zvolili variantu náhražky vánočního stromu kovovou konstrukcí. Není to úplně vrchol elegance a většina lidí by dala přednost stromku živému. V místních částech Chotěboře se vysazují stromy kolem dvou metrů, náměstí mohlo za rozumné peníze mít 2,5 - 3 vysoký strom se slušnou nadějí na dobré ujmutí, pokud by dostal odpovídající péči. 

Místo toho nechali páni konšelé nasadit dvě malá nedochůdčata, asi zbytek z lesní sadby.

Řekněte, nejsou rozkošná? :-)

Pak ale páni konšelé nechali zhotovit onu kovovou náhražku vánočního stromu. Většinově se s nadšením opravdu nesetkala.

Provázejí ji určité rozpaky. Hlavně potom, když vyšla najevo částka za pořízení a výrobce. O částce a její  přiměřenosti či nepřiměřenosti polemizovat nemíním, protože tomu nerozumím. Že stromeček vyrobila firma rodinných příslušníků bývalého starosty, nynějšího místostarosty, pana Škaryda, to je ovšem  fakt.

A že se dá výrobek podobného vzhledu, jen ne tedy ocelový svařenec, koupit už někde kolem 12 tis. Kč, to je také pravda.

A navíc se přihodil docela trapas s původním umístěním hvězdy, která byla spíše symbolem satanistů, než Vánoc. To je tak, když se do výroby pustí parta neznabohů. 

Tato fotografie není moje, ale pana Jana Hořínka a byla uveřejněna na Facebooku.

Ať žijí štědré  Vánoce!

Fialová bída...

...  se u nás v čase předvánočním letos ukázala v celé své hrůze! Došla nám soda bikarbona. A když chybí v tomhle čase ona soda , nebojím se tvrdit, že se jedná o zásadní průser. Průser srovnatelný s absencí mouky či másla. Vnukovi jsem totiž slíbil, že tenhle víkend udělám těsto na perníčky a perníkovou chaloupku. A příští neděli jsem mu slíbil montáž chaloupky. Času je tedy málo.

byl jsem skálopevně přesvědčen, že pylíček sody doma máme. Ta je přece v každé slušné rodině, to snad nemusím kontrolovat! No, moje nebožka bába říkala: "Co není v hlavě, musí být v nohách!" Mám to úsloví malinko modifikované: "Co není v hlavě, musí být v indickém sluhovi!" 

Tak jsem tedy vlezl na hřbet indického sluhy a jel do města pro pytlík sody. Teploměr ukazoval celý jeden stupeň nad nulou, bylo to tedy velmi osvěžující. Tesco nezklamalo, sodu bicarbonu jsem dovezl a těsto uhňácal. A v pondělí se rozjede provoz panelárny na výrobu stěn a střechy. :-)

 

 

Když chci jít na houby...

 

... a zazvoní telefon.Slézám z motorky a koukám, že volal pan Karafiát z Pavlova. Volám mu zpět a sbírám první košík hub... 

 

Zraněný výr kousek od Chotěboře. Dostávám kontakt na pana Lesáka, nálezce té pochroumané slepice. Houby ani nečistím, sedám na motorku a jedu za nálezcem. Sakra, odveze se výr na motorce? Když půjdu pro auto, pána tam budu blokovat o půlhodinu déle. Prostě výr pojede na motorce. Pan Lesák mě vede na místo a zaměstnává pozornost výra.

 

                                                                        Foto: Lesák
 

 Bunda to jistí, už je pod ní. Jen bacha na ty pařáty. Neseme ho k motorce. S pomocí pana Lesáka dávám tu nebohou slepici do boční brašny. Jeden snímek na památku, pak musí i hlava dovnitř. 

 

 

 Domů to beru pomaloučku po lesních cestách. Za asistence manželky je výr prozatím ubytován v krabici a čeká na odvoz pracovníkem záchranné stanice v Pavlově. 

 

 

A jdu zpět do lesa sebrat ještě pár prašivek. Je to fádní. Hřiby, hřiby, hřiby. A výborně! Pár slizáků mazlavých zachraňuje situaci. Houbička na pohled i omak nevábná, ale do octa bude s hříbky výborná...

 

 

Když jdete na poslední rozloučení s tátou,

 byť nevlastním, čekáte určitý standard služeb, které mu za vaše peníze pohřební sluba poskytne. 

Vzhledem k přirozenému monopolu to byla v Soběslavi táborská Pohřební služba Melich. Už při sjednávání pohřbu jsem byl poněkud rozpačitý. Ne snad, že by to bylo na nějaké vyložené stěžování. Jen jsem si  chvílemi nebyl jist, zda si mladá paní objednává něco na internetovém obchodě, nebo vyplňuje nějaké formuláře, které se týkají pohřbu. Ty dlouhé tiché pauzy...

Ale nakonec se vše domluvilo, ostatně tu měla hlavní slovo tátova sestra. 

A dnes bylo ono rozloučení. Po dnešním tátově pohřbu siprostě  nemohu odpustit pár poznámek. Reprodukovaná hudba v naprosto zoufalé kvalitě. Chvílemi to podle zvuků z reproduktoru vypadalo, že se žene letní bouřka. Ani podrápané staré LP desky nebyly snad tak hrozné při přehrání. Opravdu si pohřební služba nevydělá na alespoň průměrné přehrávací zařízení? Věnce a kytice slušné.

 

 Ale zase ta "racionalizace"! Ty stuhy prostě jsou opravdu ošizené. Takové dávám na svázané řezané květiny do ruky. Raději dát za věnec o pár pětek víc, než mít stuhu tišněnou na tkaničku od bot. :-(

Celkově bych řekl, že služby oné pohřební služby jsou z mého pohledu poněkud podrůměrné. Největší pachuť mi zůstala opravdu z té hudby. 

Světlým bodem celého obřadu byl ovšem pan farář Českobratrské církve evangelické v Soběslavi Richard Dračka, kterému je třeba opravdu poděkovat. Kdyby to byl můj "obvoďák", snad bych se i nechal na stará kolena pokřtít. :-)

Věšení budek ...

 ... může býti obřadem. Volal kamarád. Že mi pomůžety zbývající tři pověsit u Stavenova. Je to pedant, který hlídá svislice a roviny. V jeho podání je to obřad takový, jako mše svatá sloužená přinejmenším Dominikem Dukou. Ale byl jsem rád, že pomůže. Tři budky, to se žebříkem najednou sám nepoberu.
Ano, bylo to náročné, ale nakonec byly budky na stromech. 

Ale ta radost v jeho očích za to stála. :-) Za odměnu jsem mu zařídil přelet orla mořského , troubení jeřábů popeůavých a následně přílet jedno jeřába s přistáním v rákosinách.

 

A že půjdem ještě zkontrolovat a dočistit staré budky. Nejméně v jedné bydlel plšík lískový a zbyl tam po něm děsný čurbes. Prošli jsme takhle všechny starší budky,všude zatím bylo prázdno, jen v jedné už bylo skoro hotové hnízdo. 

Ale při každém návratu od budky jsem na něm viděl narůstající zklamání, které jsem si nedokázal vysvětlit. Přiznal to až ve slabé chvilce u auta:  měl obrovskou chuť na míchaná vajíčka, byť by to byla jen drobná. A ano tam žádné nebylo. Ale nevadí, Bohouši! Příště bude lépe! :-)

Hon na kachny...

 ... bývá ve slušných myslivechých sdružení podzimní záležitost. Sám je pamatuji zpravidla o některé zářijové sobotě. Není to ovšem dogma a záleží na organizátorovi. Vyhláška č. 245/2002 Sb. stanovuje u kachny divoké dobu lovu 1. září – 30. listopadu. Proto jsem lehce znejistěl, když jsem se stal mimoděk svědkem honu ka kachny 9. března Co to? Kdo to organizuje a kdo to povolil? Nejde o porušení zákona? 

Opravdu to bylo legální. Těžko by člověka napadlo, kdo v Chotěboři hon na kachny v tuhle dobu organizoval. Byl to Penny Market. A jak byl divný organizátor, tak byla divná pravidla i lovci. Ti byli nejdivnější. 

Pravidla byla specifická. Svolání na lov probíhalo prostřednictvím akčního letáku. Jeho zahájení bylo organizátorem naplánováno na sobotu 9.3. ráno a celá akce byla poněkud devalvována tím, že se lovily kachny mražené. Ale ještě že nebyly třeba brokovnice. I tak šlo o život. Při akci hrozilo ušlapání či přejetí vozíkem. Lovci absolutně nedbali stanovených pravidel . Ti drzejší se totiž vrhli k zadním mrazákům, kde se kachny daly očekávat ne tradiční cestou, ale zkratkou mezi pokladnami. Lov probíhal tiše, ale s nebývalou urputností. Mnoho důchodců se s ulovenými kachnami potom srdnatě probíjelo protijdoucími zákazníky zpět, aby si ulovili ještě pečivo. Dvakrát jsem uskakoval před vozíkem a krčil se za paletou se zbožím, abych nebyl ušlapán.  A ty kachny na které stála fronta už asi dvacet minut před otevřením? Taková chuďátka neduživá to byla, že i dobře vykrmené kuře bývá často větší.  Ale zážitek z lovu měla řada chotěbořských důchodců zřejmě i tak  skvělý. 

Když na hřbitově o Dušičkách...

... koukáte malinko po hrobech, často jsou k vidění věci podivné. Prošel jsem se sestrou hřbitov v Soběslavi, ale na jiných hřbitovech je to obdobné. 

Zajímavé ovšem bylo, koho jsem na tom hřbitově potkal. Jsem už ze Soběslavi skoro půlstoletí odstěhovaný, tak tam moc lidí neznám. Ale zaujala mě schoulené postava na lavičce  stranou od hlavních tras. Bylo zřejmé, že dotyčný je hluboce nešťastný a pláče. Připadal mi nějaký povědomý, tak jsem přišel blíž. A ano, byl to on. Seděl tam smutný a štkající Dobrý Vkus. Raději jsem se ho neptal, co se mu přihodilo. Bylo to zřejmé. Viděl výzdobu...

Tak jsem si To koupil...

 ...a potvrdilo se mi, že to To je opravdu tak blbé, jak jsem čekal. Už z té obálky jde na jednoho strach.

Zárukou špičkové "kvality" je šéfredaktor Marek Stoniš. Osvědčil se už dříve jako hrobař týdeníku Reflex, který jeho vedení  téměř nepřežil.

Bohužel, asi si za svých 69 Kč moc nepočtu. Spláchnout ty peníze do hajzlíku by bylo asi užitečnější. Až dokončím zakázky věnců na Dušičky, zkusím tenhle plátek prolistovat ještě jednou. První dojem ale je, že to není  jen obsahově blbé, ale až zlé a nenávistné k současné vládě a prezidentovi. To je ten rub demokracie. I vyložené sračky tohodle typu mohou vycházet a šířit blbstva mezi lid obecný! :-(

Na návště u tchýně ...

 to bylo dneska peklo. Její přítel Alzheimer byl dnes v životní formě. Ani netušila, kdo to za ní vlastně přišel. Málem jsem se hned urazil a odešel. Prý je o mě v novinách, říkala a ukazovala na Rudé právo. 

Titulní strana tohodle plátku nám stačila ke konverzaci na celou návštěvu. Zákaz zahřívaného tabáku jsme probrali tolikrát, že by mi nestačily na spočítání ani prsty na všech čtyřech končetinách. Pak ještě jakýsi slovenský politik se tam z první strany zubil, ten také na chvíli vydal. Oplatky Kolonáda přišly k chuti, ovšem výběrem čokolády má manželka poněkud šlápla do lejna. Příště to napravíme.

Koukám kolem sebe a vidím ty vyhaslé pohledy staříků a stařenek. Je mi všelijak. Než se dožít něčeho takového, raději bych "nešťastnou náhodou" spadl s foťákem do lomu. Ale smůla. Tu správnou chvíli jeden prošvihne, protože se přítel Alzheimer plíží opatrně a nepozorovaně jako Apač, A najednou je tu. :-(

V televizi běží na jídelně Vraždy v Midsomeru. A sestra koná: "Žádné vraždy tu nechci!" A přepíná televizi. A jídelnou se line dechovka. To si snad za návštěvu tchýně nezasloužím. Brutální trest. I vězni dříve byli trestání postem či samotkou, ale rozhodně ne dechovkou. A sestry se ztrácí na venkovní terasu. Zůstává jen jedena mladinká, pro kterou to musí být velmi, ale opravdu velmi trýznivé.

Ale tchýně, dříve milovnice vážné hudby a sborového zpěvu ožívá a prstíky si bubnuje do rytmu na stůl. :-(

 

Ale i prosté čtení už dělá potíže. A to před pár lety luštila křížovky, sudoku a citovala Vergilia v originále.. 

 

 Chtěl jsem ještě skočit vedle za nevlastním tátou, ale nějak už to nešlo. :-(

Cestou domů manželka navrhla kafe U Kohoutů. Ano. Bylo to zasloužené.Ale je klika, že bydlíme ny vsi. profese kavárenských povalečů by byla s mojí penzí dost vyčerpávající. 😎

 

Přemnožená prasata ...

 ... dělají spoustě lidí starosti. A nejedná se jen o klasickou "černou zvěř" kterí přežívá většinu roku v širých družtevních lánech řepky a kukuřice. 

Najdou se i prasata dvounohá, které lze často jen těžko rozeznat od člověka. Nejlépe se to pozná podle pobytových znaků. Že se tenhle druh prasat vyskytl u mého oblíbeného rybníka. Nějaká prasata tam měla mecheche. Flašky od pití, paklík tabáku,zbytek nějakého mletého masa a cuket a rajčat. Zahozená taška a napůl spálená mikina. Roztomilé zákoutí to bylo! :-(

Asi na oheň  se hodily i kůly od jedné malé lípy...

Co s tím? Když nás manželka vyvenčila, vzal jsem pytle a auto a jel to posbírat a odvézt do kontejneru. Snad by bylo lepší, kdyby tahle zvířátka přístě nemířila do přírody, ale raději do nějaké hospody...