... a jeho už doživotní přítel Alzheimer.
Dneska telefonoval. Vlastně oba. Prý byl minulý týden v Soběslavi, v domě, kde bydlel. Potřeboval by tam zase zajet. Ve dřevníku je prý kopa vajec, utrhnul si výborná jablka a budou padat. Je to třeba sesbírat.
Ten Němec mu našeptává děsné krávoviny.. Dřevník už tam není víc než 40 let. Sám ho boural a stavěl garáž pro rodinnou Škodu 100. Nepamatuje si. Ani ta jabloň už skoro 35 let není... Ostatně sám ji kácel.
Co na to má člověk říct? Že tam zajedeme, až bude čas... :-(
Mám tohle už za sebou s tchýní. Pluje volně časem a prostorem. Vím, že se s tím nedá nic dělat. Ale stejně jsem bulel, jak malý harant. Psychický i fyzický propad za poslední dva měsíce je děsivý.
Neměl jsem ho rád a jak to šlo, stěhoval jsem se za vlastním tátou. Později se naše vztahy upravily a měl jsem ho nakonec raději, než vlastní mámu. Poslední rodič. Byť nevlastní. A já bulím jako malý harant. A vzpomínám na dobu kdy se k nám nastěhoval . Šikovný chlap, vodák, sportovec. Pravý opak mého biologického táty, který byl založen spíš intelektuálně. Tenkrát jsem ho skoro nenáviděl a nechápal, proč po mě chce nějaké plavání a lyžování. A dneska bulím, jak dopadá...:-(
4 komentáře:
Nechtěl bych se do takové situace dostat, držím palce
Smutné konce aktivního sportovce a hlavně lidské bytosti … na tohle se má lidstvo zaměřit a dělat všechno proto, abychom všichni mohli prožít důstojné stáří … a ne válčit, zabíjet a zabírat cizí území.
Přeji mnoho sil všem!
Je mi ho líto, obzvlášť když to byl takový sportsman. Ale co člověk ví, jak dopadne?! Ví to jen ten, co to všechno řídí...
Vím dobře, jaké to je. Nedávám to, obdivuju taťku, jak to vydrží a je pořád vcelku v pohodě. Snažím se navštěvovat, mluvit, pomáhat, ale je to depka. Držím palce.
Okomentovat