Café Kohout...

... je jeden z mála počinů, které lze v poslední době v Chotěboři pochválit. Když jsem si přečetl, že se dnes otevírá, bylo mi docela líto, že nemám zrovna čas se zajít podívat. Ale jaro je pro zahradníky vždycky problém a času máme málo.
Café Kohout vzniklo v nejzajímavějším domě na chotěbořském náměstí. Můj tatínek ho znával jako Míškovo knihkupectví. Co tam bylo za socialismu si ani vlastně nepamatuji, ale za ranného kapitalismu tam měl krámek se zeleninou pan Heřmanský.Je to poslední zajímavý dům, který v centru Chotěboře zůstal. Druhý, o něco skromnější, ten nevydržel stavbu nynější Komerční banky a domu, ve kterém je nyní pošta. Byť byl památkově chráněn, jednoho dne prý zapřáhli štít domu za nákladní Tatru a strhli ho. Ona se ta památková ochrana zase tak moc nebrala...
Jednalo se o dům č.p.57. Byl to pozdně barokní přízemní nárožní dům s plasticky členěným trojosým průčelím završeným mohutným volutovým štítem s reliéfní štukovou výzdobu a letopočtem 1819 byl na přelomu 80. a 90. let minulého století bez souhlasu orgánů státní památkové péče zbořen. Kdyby minulé poměry ještě nějaký čas pokračovaly, dopadlo by náměstí asi podobně, jako třeba ve Žďáru nad Sázavou. Ale i tak bylo chotěbořské náměstí notně zprasené. Dům to byl hezký a byla ho škoda. Jeho zboření prospělo rozpínavosti městského úřadu, nyní tam má  parkoviště... :-(

A zbyl jen ten Míškův dům. Dnes Café Kohout.

Alespoň krátce jsem se tam dnes cestou z nákupu zastavil, abych si cvakl několik fotek.  Zahlédl jsem tam spoustu slušných lidí. Doufám tedy, že se tenhle podnik v Chotěboři ujme a lidé si ho zvyknou pravidelně navštěvovat. Být Chotěbořákem, asi by mě takové zařízení úspěšně rekvalifikovalo na kavárenského povaleče. Už se těším, až tam s manželkou zajdeme na kafíčko. :-)