Černá kočka přes cestu....

... přeběhnuvší, prý průser značí. Zhusta to však bývá největší malér právě pro onu kočku či kocoura.  Náš malý kocourek, kterému říkáme Přísavka, zase někde rajzoval. Mourinka, Syčák i Marbulínek byli ráno doma. Ale tenhle malý mizera ne. A když jsem šel ráno na zahradu, viděl jsem kousek od nás sedět na kraji silnice povědomé zvíře. Ano, byl to přísavka. Celý krvavý, ale živý. Krvavý flek na silnici byl ještě čerstvý.

V ordinaci dr.Myšky naštěstí už od rána fungovala jeho kolegyně, MVDr.Veronika Mráčková. Mladá a velmi sympatická slečna doktorka, která MVDr. Myšku skvěle doplňuje. Tak jsem našeho kocourka svěřil do její péče.
Přísavka je kocourek darebák a tulák. Adoptoval nás před asi dvěma měsíci, když s námi chtěl jet autem do školek pro zboží. 14 dní u nás vydržel, pak zmizel. Za dalších 14 dní nám ho přčinesla chalupářka, že prý u nich týden bydlel. I z místní hospody jsem si ho šel vyzvednout, když v místním výčepu dopil smetanu do kafe. jednu noc přespal i u slečny bytovce, ale byl problém s jejími kocoury.
A dneska tedy dorajzoval. Skoro definitivně. Zatím dostal šanci, ale prognóza je nejistá. Jeho lebka dopadla si tak, jako skořápka vajíčka, když si ho jdu klepnout na pánev. Je na kusy. :-(
Vůle po životu je ale, zdá se, silná. Zatím má předepsán klid na lůžku a půl roku bez vycházek. Tak doufám... Už jsem si na toho malého černého hajzlíka moc zvykl. :-(

Držte mu palce, darebákovi! :-)