Pohřeb Kočky. Velké téma k diskusím na internetu. Ze strany rodiny komediantský funus, jak se patří a manifestace bohatsví. I já vystrojil nedávno pohřeb kočkovi. Přejeli nám ho. Byl ještě mladý a nikoho nazabil svou arogancí. Pohřeb měl skromný. Díra na zahradě a bez průvodu.
Ale teď vážně. Pohřební průvod, byť takhle pojatý, to je to poslední, co bych té rodině vyčítal. Zvykli jsme si na to, že smrt bližních nás poněkud míjí. Už se většinou neumírá doma, ale v nemocnici. Pak se nebožtík šoupne na chlaďák pohřební služby. V den pohřbu pronese civilní řečník v obřadce pár prefabrikovaných frází, kam se doplní aktuální jméno drahého zesnulého, zahraje se pár cajdáků a za půl hodinky je po ptákách. Nebožtík se odveze spálit.
Na vsích a malých městech ale ještě pohřební průvod můžeme zažít. Hlavně na těch vsích. Ale je to slabý odvar toho, jak si pozůlstalí prožívali loučení dříve. Ještě když probírám krabici rodinných fotek, nacházím fotografie z pohřbu mého praděda. Ležel v jedné místnosti doma na katafalku a pohřeb byl z domu smutku. Do kostela a pak na místní hřbitov. Ovšem nebylo parádní spřežení. Jen pohřební Š1202...
Když se podívám do fotek svého prastrýce, vidím i pohřební průvody s koňmi u nás ve vsi. Ovšem zase jen dvě herky. :-)
A smutek po pohřbu? Kdo by dnes držel smutek tak, jak to předepisuje Guth-Jarkovský?
Tedy přejme Kočkům jejich smuteční průvod, i když to možná přineslo dost lidem komlikace. I ta smrt patří k životu a u téhle společenské vrstvy i ten okázalý funus a drahý mramor na hrobce...
2 komentáře:
Ne ne zahradníku. Tohle nemá s pietou moc společného. To je čirá arogance postavená na odiv běžnému póvlu. Pár "světských" jsem poznal a i když budu ochotný uznat, že se mezi najdou dobré duše, tak tady to podle mne není.
No, netvrdím, že jsou to dobré duše. A ano, je to, mimo jiné, manifestace bohatství a arogance. Ale prostě pohřební průvod, jako takový, neodsuzuji. Jen ta forma! :-)
Okomentovat