Když zemědělci hospodaří,

  mluví se rádo o péči o krajinu. A ta příroda, jak nepřeje a zákeřně škodí. Je to stejné, jako za socialismu. Jací jsou jeho největší nepřátelé? Přece jaro, léto, podzim a zima. A naši velkozemědělci to mají také tak.  Zrovna dnes jsem se o tom přesvědčil.
Máme zase objížďku do okresního města. Tak jsem se na kontrolu k lékaři hrcal po okresce přes Kojetín. Je to obec, kde hospodaří na pozemcích velká akciovka - VESA a.s. Česká Bělá. Šlechtitelé erteplí, což je činnost bohulibá.
Už kdysi tu vedla objížďka a pamatuji si, jak jsem žasnul nad splavenou ornicí ze širého lánu. Zaplnila silniční příkop a valila se dál do louky. Tenkrát tam právě měli ty erteple. Sázené v brázdách, jak jinak, než po svahu. Jen dole u silnice bylo pár brázd po vrstevnici. Žasl jsem tenkrát.
A dnes, jak jinak, jsem byl zvědav na ten lán. Vlastně ani nepršelo. Ale VESA nezklamala. Na lánu kukuřice, ornice z celého lánu u silnice, příkopy už byly vyčištěné a na druhé straně silnice v louce byly další naplavené nánosy ornice.
Pozemky na naší drahé Českomoravské mrchovině nejsou bůhví co. Ani té ornice tu nejsou zrovna metrové vrstvy. A každý z těch pozemků má majitele. Obec Kojetín, rodina z Kojetína, rodina z Uhelné Příbrami, římskokatolická církev. Nechápu, že při tomhle stylu hospodaření ještě nikdo neinzultoval činovníky příslušné akciovky. Dobře mířená rána pěstí by snad nemohla být v takovém případě posouzena ani jako přestupek.
I takoví -  a bojím se, že hlavně takoví hospodáři, si mastí kapsu na dotacích. Zaplatí nějaký malý nájem a nechají z polí odnést ornici, bůhví kam... :-( Hospodáři...

Chtělo by to meze...

Eroze je masivní...

Na poli prý není orce potřeba. Lépe jí bude na neobdělávaném pozemku...

Odhalení nebezpečného vetřelce

Mít doma hlídače, to je veliká výhoda. Když takový čtyřnohý hlídač správné velikosti s dobře posazeným hlubokým hlasem zaštěká, prchá leckdo. Podomní obchodníci, jehovisti i cikáni. Měli jsme kdysi velkého knírače Dafa a ten byl v tomhle zcela nedostižný. Krásně hluboký hlas a dostatek sebevědomí.

Ale ani náš nynější pejsek, Lumpík, se nemá za co stydět. Sice nemá tak krásně hluboký hlas, ale srdce ochranáře má. Skoro bych se domníval, že se nám chce odvděčit dobrou službou za to, že jsme se ho jako vyhozeného štěňátka onehdá v zimě po Vánocích ujali.

Dává na nás bacha. Že nám hlásí lidskou škodnou, to vím, že vyštěkává ježka, který zabloudil k nám na pozemek, to už je také stará věc. Dneska ale překvapil. Dopoledne se ozval štěkot ze zahrady. Z jednoho místa a neustával. Když se manželka šla podívat, co našeho Lumpíka tak popudilo, užasla. Lumpík nám vyštěkával nebezpečného vetřelce. Na udatně se totiž pásla veliká housenka lišaje šeříkového. :-)

Nevím, jestli tak hlasitě mlaskala, ale Lumpík usoudil, že to je zkrátka škodná. Protože jsem ale soucitný zahradník, přenesl jsem milou housenku na spodní zahradu na druhou udatnu, kde ji náš Lumpík už nebude rušit. Ona ji stejně celou nesežere, to by pukla a navíc - bude z ní nádherný motejl! :-)