Řeklo by se, že v pátek nemá jeden ke špačkování příliš důvodů. Počasí ucházející a dva víkendové dny. Ale špačkuji už od rána. Jen si vzpomenu na inaugurační projev naší staronové hlavy státu, musím špačkovat. Ten nenávistný žlučovitý stařík vždy překvapí. A vždy, když to vypadá, že dna je dosaženo, padá ještě hlouběji. Je tam asi stejný potenciál, jako u Hranické propasti. Tam také víme jen to, že je to nejhlubší zatopená sladkovodní jeskyně světa, ale hloubku dna zatím neznáme. jako s naším prezidentem Zemanem...
Ale špačkovat, to není řešení. Manželka to nerada poslouchá, když špačkuji. Byl jsem v pokušení to po dobrém obědě utnout a místo špačkování chvilku tlouct špačky. Ale manželka chtěla mě i psy vyvenčit. I tahle varianta tedy padla.
Venčení mi ovšem dalo novou inspiraci, jak špačkovat a při tom nenadávat ani v duchu. A dopadlo to takhle.... JE TU JARO!
Žádné komentáře:
Okomentovat