A máme po volbách...

...a překvapení se nekoná. Vyhrál současný  prezident Zeman. Dalo se to čekat, byť řada z nás doufala v pravý opak.
Bylo to ovšem vítězství, takříkajíc, o prsa vietnamské dívky. Ale je demokraticky zvolen těsnou většinou a je to třeba respektovat a nemá smysl vykřikovat, že mým prezidentem není. Bohužel je.
Našemu panu prezidentovi se splnil velký sen. Odcházet bude jako vítěz. Strašení eurem a migranty přineslo své ovoce. I když tedy úplně nerozumím pohnůtkám jeho voličů, netroufám si zdaleka tvrdit, že jsou to všechno omezení burani, to by bylo brutální zjednodušení. Obav a nejistot je v dnešní době víc než dost a pan Zeman se umí tvářit, že bude zárukou národních zájmů naší země. A určitě má  v mnoha pohledech i pravdu.
Jen ta forma. Ty urážky a pohrdání. I při dnešní tiskovce, které jsem sledoval raději jen část, se poměrně nevybíravě opřel do novinářky z Respektu. Nesvědčí to o jeho nadhledu a schopnosti nerozdělovat. I ta epizoda jeho příznivců, kteří zoufale šíbovali nekonečným množstvím posuvných dveří a pak boxovali do novinářů a ničili jim kamery, nesvědčí zrovna o vyrovnanosti a slušném chování.
V každém případě je to člověk, od kterého víme, co můžeme čekat. A pan Drahoš byl sice slušný kandidát, ale nebyl to silný kandidát, který by měl výraznou šanci. Možná i proto, že byl slušný... :-(
Pan prezident si určitě svůj mandát užije s gustem jemu vlastním. Je třeba mu popřát, aby jeho chatrné zdraví vydrželo co nejdéle. I když mám malinko podezření, že celou tuhle volbu absolvoval právě s vidinou toho, že na jeho poslední služebce z Hradu, která bude na lafetě, ho bude doprovázet truchlící dav aspoň stejný, jako Václava Havla... :-)

http://vidiak56.rajce.idnes.cz/Pohreb_Vaclava_Havla%2C21.12.2011/#Pohreb_Vaclava_Havla,21.12.2011_005.jpg

Sice je ještě leden, ale....

.... některé okamžiky už začínají být až předjarní. Ano, je to bláhové, těšit se na jaro už v lednu, vím. Ale některé signály jsou nepřehlédnutelné.
Začíná to už nějaký čas na zahradě. Sněženky už prostě to jaro mají.

To venku to ještě tak parné není. Rybník Stavenov je pokryt tenkým ledem  a smutně tam postávají dvě volavky.

I řeka Doubrav(k)a vypadá ještě smutně.

Zatím jsou vidět na první pohled jen loňské penízky měsíčnice vytrvalé.

V téhle době stojí za to si projít řeku  a podívat se na  břehové nátrže. Že tam nic zajímavého není? Omyl! Doubravka v tomhle úseku poskytuje pravidelně možnost hnízdění ledňáčkům říčním a při pozornějším pohledu jsou vidět jejich nory.

Tohle místo je v posledních letech jejich oblíbené...

Ale i u Doubravky už uvidíme první známky blížícího se jara. Nejlépe je vidět na lískových jehnědech, které jsou už krásně žluté.

Ale  když budeme koukat pozorněji, uvidíme, že už začínají vykukovat první bledulky. Zatím bez poupat, ale už lezou.

A o kousek dál je místo, kde se v tuhle roční dobu dá pravidelně nalézt hezká houbička - ohnivec rakouský.

I další různé drobné houbičky se, jako ostatně celou zimu, dají najít....

Prostě, jaro se pomaloučku blíží. Doufám, že to potvrdí i brzský návrat našeho pana prezidenta na jinak nehostinnou Českomoravskou mrchovinu. To jestli klapne, bude to z celého jara to nejhezčí! :-)

Když se loučí zahradník....

.... s prací, kterou dělal 24 let, tedy naprostou většinu produktivního života a která ho i bavila, mělo by mu být smutno. Ale opravdu?
Jsou naštěstí lidé a různé okolostojíčnosti, které smutek mírní, ba přímo vylučují. Zbývá pak možná určitá pachuť, zklamání, ale zároveň i obrovská úleva.
Pro město Chotěboř jsme s kolegou dělali  v údržbě zeleně 24 let. Skoro čtvrtstoletí. Za tu dobu jsme zažili různá vedení města i  různé charaktery našich chlebodárců.
Asi nejlépe se nám pracovalo na samém začátku, kdy jsme měli smlouvu s Technickými službami města Chotěboře a na radnici byl starosta Ing. Pavlásek. Technické služby vedl pan Sodomka a technika mu dělal pan Nikl. Oba pánové byli dobře orientovaní, město znali jako své boty a uměli naprosto přesně formulovat své požadavky vůči nám.
Pak se vedení TS Chotěboře změnilo a nastoupil pan Kruml. Ani nevím, kdo byl tou dobou starosta. A přišla první výpověď a během pár měsíců její stažení po tom, co pan Kruml zjistil, že se svými lidmi není schopen práci zajistit.
A věci se měnily dále. Převzalo nás přímo město Chotěboř, za které nás řídila úřednice odboru životního prostředí. I tam jsem měl dojem korektního přístupu, ale už byly znát různé tlaky, zejména v době, kdy nastoupila starostka Pavlíková.  Výtky toho typu , že na trvalkových záhonech v zimě nic nekvete sice pobavily, ale ubrání podstatné částky 100 000 Kč ročně nám velmi zkomplikovalo i prostou obnovu strojního vybavení.
Každý, kdo má truhlík za oknem má dojem, že je kvalifikovaným zahradníkem, možná i zahradním architektem. Tak i paní starostka Pavlíková.
Před OD Doubravka rejsla na asfaltu kramflíčkem a řekla: "Tady budou záhony". A protože paní starostka byla takový malý chotěbořský pán Bůh, byly. Musí se to stihnout do Dnů města!

Technické služby s pečlivostí jim vlastní vybudovaly zvýšené záhony. Co na tom, že pod záhony zůstal beton a do nich byla navezena směs čehosi, co vzdáleně připomínalo sice  zeminu, ale bylo to hlavně jakési rybniční bahno.

"A vysaďte tam letničky, ať to hned kvete!" , přála si paní starostka. A v tomto duchu byl celý osud záhonů, které jsme nakonec změnili s kolegou s požehnáním města na trvalkové, protože letničky stály v té ploše prý moc. A přišel pak další starosta, který kázal záhony, kterým jsme přezdívali s kolegou masové hroby, zrušit.


Nebudu do detailu popisovat naše jednání s městskou reprezentací v uplynulých třech letech. Ale padla nabídka na výpověď dohodou s tím, že se vypíše výběrové řízení, které určitě vyhrajeme. Když jsme nesouhlasili, dostali jsme tedy regulérní výpověď podle uzavřené smlouvy. Leč ani ne půl roce tu bylo pozvání k panu starostovi a žádost, zda nejsme svolní uzavřít ještě jednou smlouvu na rok. Město se nějak nestihlo připravit.. Tak jsme tedy ještě v roce 2017 jezdili s kolegou Chotěbořskými zelenými plochami a užívali si to naposledy.
Ale finále, to je na celém našem působení to nejkrásnější: už od podzimu začali představitelé města kolegu lákat, aby nastoupil do městské firmy TELES jako zaměstnanec a měl na starosti zeleň. I lidi prý si smí vybrat... Velmi lukrativní nabídka! Za vybudování funkčního střediska zeleně byla první nabídka hodinové mzdy ještě menší, než má u oné firmy traktorista s fekálem. Druhá nabídka mzdy kvalifikovanému zahradníkovi s bohatou praxí byla  dokonce už stejná, jako má onen traktorista. Toho je třeba si považovat! :-)








Kolega pohrdnul skvělou nabídkou. Nedivím se mu. Tak tedy aspoň nyní dostal zatím poslední nabídku: směl by plet městské zánony, zalévat je a řezat živé ploty. Při tom by prý bylo dobré, kdyby vyznačil firmě TELES všechny překážky a pastičky v trávnících.  A to už je opravdu chucpe!
Za celá ta léta nebylo možné domoci se toho, aby se překopy v zelených plochách přebíraly bez kamení a urovnané, aby technické služby nenechávali koukat pěticentimetrové vajgly po uříznutých značkách a koších. A tady končím, neb bych musel sklouznout k vulgarismům a to bych byl jako pan prezident. A to nechci!

Na závěr pár obrázkůz poslední doby....

Když  TELES opraví cestu, hromada zůstane půl roku. Když brbláte, odvezou ji. Jen v místě bývalého trávníku zůstanou kameny velké jak dětská hlava.A to byl pozemek dříve sekatelný zahradním traktůrkem...:-(

A když se za pana jednatele Uchytila udělalo dětské hřiště, nechaly se kameny na kraji, ať si mají děti s čím hrát a zahradníci ať mají o co urazit nože....

 

Občas se vyskytne i jiné překvapení...  A hned máte 20 minut co dělat a tupé nože k tomu

 

A pak dostanete zadání, vyplet výsadbu po firmě která ji založila na podzim minulého roku... Hledat v bodláčí vysazené rostliny, to je prostě bašta! :-)

Jdete založit trávník a jsou tam kameny ze základů domu... Rotační brány jen úpí! :-(

To byly některé chvilky k naštvání. Pak jako zahradník zažíváte i chvilky smutné. Na sídlišti jsem několikrát našel mrtvé králíčky - pták narazí do prosklené lodžie a je to.... :-(

 

A pak jsou ty chvilky milé: 

v místě, kde se bude stavět dům s pečovatelskou službou roste chráněný prstnatec májový. Objedete ho sekačkou a máte radost z kousku přírody ve městě....

Seberete nějaké houby k obědu a nebo se prostě jen kocháte krásným sírovcem...

 

A modřinky, ty si oblíbily kandelábry městského osvětlení. Co na tom, že vlastně patří ne městu, ale Vodovodům a kanalizacím...

Poslední den v roce - a co s tím?

Protože víme, že poslední den v roce je pro nás i naše zvířata náročnější, užíváme si ho, dokud to jde.
První podmínka je, kvalitně se vyvenčit. Počasí nám přálo a tak jsme zvolili poněkud jinou venčící trasu, než obvykle. Také kolem Doubravky, ale delší. Doubravka se v těch místech točí mezi loukami a nikdo by v ní nehledal tu dravou říčku, kterou zná ze Soutěsky u Chotěboře.

V těch místech je říčka celkem klidná, křehové porosty s podrostem ostružin, brslenů a chmele.

A už se po lukách blížíme k lávce. Naši psi ji úplně nemilují, hlavně Lump. Je totiž houpavá a v tomhle vlhkém počasí je slizská jako jeden  bývalý člen KDU-ČSL, kterého nemohu jmenovat, abych zase neměl na krku trestní oznámení. Ale asi byl moc slizský i na onu stranu, tak odešel a nyní je placeným nevoleným zaměstnancem jednoho nejmenovaného úctyhodného úřadu, kam plně zapadl... Tak jsme tedy přes onu slizskou lávku úspěšně přešli a otočili k cestě zpáteční po druhém břehu.

Cestou jsme míjeli dva chráněné doubky. Robinsona a Pátka.

Jejich ochrana byla vyhlášena na popud  studentů a profesorů chotěbořského gymnázia. Bylo stanoveno i ochranné pásmo o poloměru desetinásobku průměru kmene stromu,  měřeného ve 130 cm výšky. No, už si přiřezávám brk k sepsání supliky na inspekci životního prostředí. Družstevníci to nějak zkrouhli asi na polovinu a to opravdu není dobré. :-(

A blížíme se zase k místu, kde musíme znovu překonat řeku. Je tam komfortní most, který unese i ty nejsilnější traktory družstevníků za největší dotace pořízené. Ale....
Vedle se krčí jiný mostek. Z kamene sklenutý, dnes už spíše troska mostku. Říká se mu Ovčácký mostek. Tak dlouho přes něj honili družstevníci traktory a auta, až se začal rozpadat. Tak se vedle postavil mostek nový a u Ovčáckého se čeká buď na dotace, nebo na velkou vodu, která ho milosrdně spláchne a jednotlivé kameny roznese po řece. Co asi přijde dřív?

A špacír se blíží ke konci. jen jsem chvilku zalitoval, že jsem nevzal košík na jidášovo ucho...

Doma pak už zbývá zahrát si několikrát Scrable a pak už jen konejšit rozděšená zvířata, neb se už od půl šesté střílí jak u Verdunu! :-(