Jo volby, ....

.... to je krásné téma.
Dneka jsem potkal jednu známou z vedlejší vesnice, se kterou jsem se už nějaký čas neviděl. Tak jsme probrali bleskově pár aktualit. I na ty volby došlo.
Ta žena je katolička. Dobrá katolička. Bez výsměchu. mají to  prostě dáno geneticky. A já jen pes pohanský, ničemu nevěřící. Ani sobě. :-)
I dozvěděl jsem se, že údajně chotěbořský pan děkan před volbami do sněmovny posílal jakýsi mail, který doporučoval volit pana Okamuru. Ovšem ne Hayato Okamuru, člověka určitých zásad, ale jeho neváženého bratra, Tomio Okamuru.
Naivně jsem si myslel, že by bylo korektní , držet se zásady:" My nesmíme ani naznačovat." Když už bych připustil možnost určitého morálního pochybení pana děkana, čekal bych, že lidu obecnému doporučí KDU -ČSL. Aby to zůstalo ve firmě. :-)
Ne! Pan děkan se asi rozvzpomněl na dobu slavných křížových výprav  a doporučil Tomia...
Zdá se mi to býti v dnešní době kapánek malér. Kam se nám podělo ono křesťanské milosrdenství?  Ano, je v řiti, proč si to nepřiznat. I slouha Boží Radí: Nic než národ! :-(

Když jde na jednoho podzim, .....

.... nebývá to veselé. A zrovna dneska se mi to přihodilo.
Podzimní nevlídný den, uchcaný od samého rána. A shodou okolností se u nás zrovna stavil jeden pán z naší vsi, aby si objednal kytice na Dušičky. Pán v létech, přibližně vrstevník mého tatínka. Něco přes 90 let. A začal vzpomínat. Na mojí babičku, na tátu, na starého pana Cimpla, u kterého bydlel můj děda s babičkou v jedné cimře v podnájmu a kde se narodil můj táta. Tohle je už samo o sobě konstelace, která  jednomu nepřidá. Vzpomínky se hlásí a já začínám povážlivě měknout. Ale ještě jsem to ustál.
Pak jsme šli ale s manželkou vyvenčit naše šelmy. Tedy přesněji: Manželka šla vyvenčit psy a mě. A jak courám tím mokrým opadaným listím, vidím duběnky a vzpomínám, na dobu, když jsem byl děcko, rodiče už byli rozvedení, ale táta za mnou každý týden jezdil. Courali jsme takhle v Soběslavi v lese u Hroňáku, nebo u Nového rybníka, hledali ty duběnky, nebo sbírali kaštany a žaludy a vyráběli z nich různá zvířátka a paňáky.A sentiment mě lapil, oko vlhlo a měl jsem co dělat, aby si manželka nevšimla, že jsem úplně na hniličku....
Ale cestou domů to  přišlo!  najednou nám mezi poli po silnici šlo v ústrety kotě. Krásné dvoubarevné kotě. Psy jsem nechal v autě a šel jsem k němu. Na lehkém začíčání přišlo a začalo vrnět. I stalo se a kotě nás zatím adoptovalo. Uvidíme, jestli mu to vydrží. Je to přece jen šelmička zvyklá venkovnímu životu. vypadá to ale nadějně. :-)
A nálada se zlepšila a oko oschlo. a protože fakt drsně přede, říkáme mu Drsoň. :-)

 

Jen koukám, kdo mi to zase leze do chalupy....

.... a nejsou to žádní migranti, jak bych v celočeské hysterii čekal.
Dnes se mi vetřeli do domu dva obskurní tvorové. Zcela český soudruh Kováčik a domestikovaný Japonec Okamura. Oba tedy naštěstí jen na předvolebních tiskovinách. Ne dosti na tom, že mi jeden bolševik, trojka na kandidátce (tedyspíš nula, ale od té nečíslují) visí u chalupy. :-(  Na plachtě , aby  někdo nevolal havrany... :-( .

Tak mám tedy doma volební Haló noviny s jedničkou Kováčikem. Dojmy z téhle tiskoviny jsou jednoznačné. Slušně to opsat nejde. Je to sračka! Ale aspoň jsem si přečetl volební program soudruhů. Zaujal mě hlavně tento bod:

Svobodná kultura i sport dostupné všem.

Nesmí být pouze byznysem pro vyvolené.

A vzpomenu si na Škvoreckého, Hutku, Kryla  a spoustu dalších, kolik krásné svobody pro kulturu jim tady soudruzi vytvořili. Takový ideál má soudruh Kováčik?
A jak se sportem? Kdo komu brání svobodně sportovat? Může každý! A má-li soudruh Kváčik pocit, že to nejde, pak se ptám: A co třeba běh? Jestli má některý soudruh pocit, že ani to svobodně nejde, bylo by možné ho třeba přesvědčit nějakým vhodným instrumentem. Na koně se v takovém případě používá bič. Určitě i lecjaký starý volek by pochopil takový argument! :-D

A náš domestikovaný Japonec?  Ten taky dodal hodnotnou tiskovinu. Jen umí brnkat na strunku strachu z migrantů. Ne, netvrdím, že to nenív evropském měřítku problém. Rozhodně ale ne takový, abych volil Pitomia.
Jedna věc mi ale v téhle tiskovině udělala  radost: společenská hra "Okamurův domeček" ! Název zní slibně - čekal jsem něco z prostředí bývalého Zemského ústavu pro choromyslné v Havlíčkově Brodě, nebo z nějakého podobného zařízení. Ale kdež! Je to jen opajcnutý a lehce zmodifikovaný hrací plán klasického Člověče, nezlob se!

Ten chlap nemá žádnou fantazii! :-(