Zvířatům pomohu rád. Obě kočky máme nalezence, pes je vyhozený vánoční dárek. I zvířata si zaslouží pomoc. Ne tak ale všichni profesionální pomahači zvířátkům.
Nedávno jsme přišli o kocourka. Sežral někde v sousedství buď nějakou návnadu či otrávenou myš. Nevím a nikdy se to nedozvím. Našla ho sousedka krvácejícího za plotem. Chvíle naděje, že se třeba stane zázrak, mě stála u veterináře 4000 Kč. Nelituji jich, byl to prima kamád a vyčítal bych si, kdybych to aspoň nezkusil, nějak mu pomoci.
A protože naše kočka i kocour jsou už v letech - 9 a 12 let, chtěl jsem za mladého kocourka náhradníka. Máme i dva psy, chtěl jsem tedy kotě, které si bez problémů na hafany zvykne. Protože se z útulků pořád nesou nářky, jak jsou přeplněné, zvolil jsem adopci z útulku. Paní z městského útulku v Havlíčkově Brodě mi ochotně našla číslo a nasměrovala mě na soukromý kočičí útulek - městský se zabývá jen pejsky.
Našel jsem stránky toho zařízení, pojmenovaném po nejslavnějším českém mluvícím kocourovi a dočetl jsem se, že kapacita je naplněna a nová zvířata nepřijímají. Ale koťátka jsou k mání. Na velice dobrý asi šestý pokus jsem se i dovolal - to až po té, kdy jsem projevil zájem na jejich profilu na Facebooku. S paní jsem pohovořil, vysvětlil situaci a - byl jsem odmítnut! Paní zjevně neuspokojily podmínky, do kterých by se koťátko dostalo. Bydlelo by v domku, mohlo by do postele, ale i na zahradu, zkrátka, podle jeho volby. Nebyl by to zkrátka koťánek pouze domácí, měl by možnost výběru.
Mám tedy dojem, že ta přeplněnost útulků je zřejmě poněkud umělá a pracně opečovávaná. Podmínky adopce se mi jeví být možná stejně přísné a přísnější, než kdybych chtěl adoptovat sirotka lidského.
Závěr z toho pro mě plyne jediný: pomáhat zvířatům, ale důkladně rozmyslet pomoc lidem, kteří pomáhají zvířatům.
Nakonec mám milou kočičku od jedné kolegyně zahradnice, která nebyla při lustrování domácnosti tak přísná.... :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat