Nejlepší z nás na Hradě

Lid obecný si přál echt českého prezidenta. Žádného cizáka! Tak ho máme. Bohužel, všichni.... Lid obecný si zvolil dobře. Může se s ním identifikovat, je takový lidový, takový jejich. Opilec a lhář.
Jeho opilecké extempore  s korunovačšními klenoty mi vzalo poslední zbytky naděje, žese  bude schopen díky nové funkci chovat alespoň zdánlivě civilizovaně.

Nějak to budeme muset vydržet. Při troše štěstí si při přístí "viróze" někde na schodech srazí vaz. Do té doby by ale mohla vlát nad Hradem upravená prezidentská standarta...

Tak nám ve vsi vypukla revitalizace zeleně....

Doufal jsem stále, že tenhle okamžik nenastane. Že na to nebude. Veškeré naděje byli liché. Je to tu.
Jsme malá obec.Průměrná se vším všudy. Necelých 600 duší, 3 obchody, škola, zatím i pošta. Jen starosta je nadprůměrný. Jak svými ambicemi, tak objemem. I pojal ten dobrý muž úmysl ves vylepšit. Nechal od jedné paní inženýrky zpracovat projekt na tzv. revitalizaci zeleně a požádal o dotace. A peníze se našly. Rozpočet byl na cca 4.200 000 Kč.
Zakázku vysoutěžila firma Kavyl z Mohelna za asi polovinu  a tento týden nastoupila ke kácení. Nic proti nim. Pánové jsou šikovní, vybavení a pracují efektivně. Zůstává po nich holožír přesně podle projektu. Tak se pily zakously i do stromů poblíž mé chaloupky. Ten tzv. parčík byl mizerný a s kácením bych ve valné většině vřele souhlasil. Ale. Hruška tu byla a už není. Neperspektivní a nezapadá do koncepce paní inženýrky. Asi by jí hruška z koncepce udělala antikoncepci a to přece nejde.

Asi jsem zbytečně sentimentální. Vždycky jsem si myslel, že staré ovocné stromy jsou hezké. Je pravda, že už měla svá nejlepší léta za sebou. Stala tu asi tak 70 let, měla už dutiny. Bývala na ní dlouhá léta špaččí budka a nájemníci z ní nám krásně zpívali.
Zato stříbrný smrk, ta oblíbená hrůza českých vesnic, byl vzat zatím na milost. Prý na dožití. Co na tom, že se tulí k trafostanici a elektrickému vedení... Zůstal jen vlašský ořech a klokoč. A jeden černý bez, na který paní inženýrka v projektu nějak nepamatovala.

A  můžeme se těšit na věci příští. Na podzim nám tu firma vysadí krásné nové roští. Místo jedné hrušky hned 5 javorů mléčů a 9 okrasných jabloní. Taky 240 skalníků, 499 tavolníků Spiraea bumalda Anthony Watere a aby se nám to tu projasnilo - žlutý dům s věží souseda podnikatele nestačí, i 121 tavolníků Spiraea bumalda  Goldflame. Nádavkem dostaneme 3 šeříky.
Kdybychom  jako studenti mělnické zahradnické školy našemu panu profesorovi odevzdali projekt takhle koncipovaný, byl by určitě moc smutný. A my pak také. Nad známkou.

A takle máme vytipovaných od paní projektantky 12 parcel, jedna krásnější než druhá.... Asi se budu k tématu mnohokráte vracet, protože mi opravdu silně, velmi silně leží v žaludku.

Pieta po česku, aneb pomníček okupantům.

Při svém výletování v okolí bydliště jsem zaregistroval v obci Bílek u Chotěboře zajímavé - jak to označit? Třeba soupomníčí. Všechno v tom místě začalo původně pomníkem obětem válek. Tradiční záležitost, v každé obci je. Protože je dobré nezapomenout na lidi, kteří za vlast položili život.

To je ten pomník vlevo.  Ovšem někdy v minulém roce se začali dít věci... Pomníky se v místě nějak pomnožily. Čím pak to je? U některých pomníků bylo vysvětlení poměrně prosté. Byly umístěny ve vojenské posádce na Bílku. Ta byla zrušena spolu s velkým muničním skladem. Domy i pozemky asi bude čekat privatizace, či něco podobného, tak vznikla zřejmě idea pomníky soustředit na jedno místo. Docela logické.
Tak se zde objevil pomník vojákům utlučených Němci koncem války.

Byl vztyčen šutr veliký a stará deska se dočkala nového umístění.
Dále pak zde přibyl pomníček z doby nejnovější. Je to pomník dvěma vojenským pilotům, kterým se podařilo při výcviku spadnout s letadlem na Bílku. Muniční sklady netrefili poměrně těsně. Kdyby ano, byl by to asi průšvih maximální, snad až průser...

Ovšem nejlepší nakonec. Doslova. Je to pomník  hrdinným sovětským vojáků, příslušníkům okupačních armád z roku 1968, kteří zahynuli vpravdě hrdinskou smrtí - zabili se ožralí vlastní blbostí při autonehodě. Pomník prý byl původně daleko prostší a byl prý umístěn v místě nehody - asi kilometr od místa, kde je nyní. Údajně prý restituent pozemku projevil poměrně vzácný smysl pro věc a pomník svalil a navršil v místě kompost. Někdo se však rozhodl, že je to nedůstojné a že je potřeba pomník našim bratrům okupantům obnovit. Tak je tu. Krásný, nový, z leštěného šutru vyvedený.

Je na posouzení případného čtenáře těchto řádků, kterých hrdinů si obyvatelé váží více. Já si z místa odnesl dojem, že nejvíce sovětských okupantů. Připadá mi to trochu chucpe...

Za Janem Spáleným

Dneska jsme si s manželkou udělali radost a vypravili jsme se do okresního města za kulturou. Kavárna U Notáře v Havlíčkově Brodě hostila od 19 hodin trio Jana Spáleného.  Je to zcela jistě oblíbený umělec pana domácího, neb tento podnik ho hostí pravidelně. Sedl jsem si ale poněkud netakticky a tak jsem si ukradl jen několik nevalných fotek.

Kavárna U Notáře je podnik, který, byl-li by v místě mého bydliště, by byl zcela jistě schopen rekvalifikovat mou maličkost na zdatného kavárenského povaleče.Podnik je zařízen v duchu prvorepublikové solidnosti, obsluha vlídná a ceny přiměřené. Pro fotografy dodávám, že jsou v lokále aktuálně vystaveny černobílé fotografie vyvedené klasickou cestou na barytové papíry. Potěcha pro oko...

Boží muka, aneb prasárny vesnické

Dnes jsem se ocitl na druhém konci vesnice, kam normálně nechodím. Naštěstí. Protože to, co jsem tam uviděl, to mě tedy vůbec, ale vůbec nenadchlo. Český vesničan, zblblý družstevnictvím, je naprosto lhostejný k tomu, co nám v krajině nechali naši předkové. Už když jsem se k místu blížil, zaujalo mě nezvyklé uskupení: torzo křížku, dvě chřadnoucí lípy, hromada hnoje, kámen, stará pneumatika a kabina z nějakého zemědělského stroje.... Vskutku malebné!

Křížek je dolámaný, Panna Marie v pase zlomená a oběšená....Levá lípa je prakticky po smrti. Velká dutina u paty stromu dává tušit, že dlouho nepřežije, zejména v těsném sousedství hromady hnoje. Ale v prosklené kabině je sedačka, což dává tušit, že se na toto místo chodívá někdo kochat. Nechápu.

 

Určité vysvětlení se nabízí vpravo od křížku  - spousta balíků. Až by se chtělo říci, že jsou to takoví blbí balíci, jako majitel pozemku s tímhle úžasným zátiším.

Tak to máme za sebou...

 Tak jsme si zvolili... Jen po tom výsledku nevím, zda jsou nějak blíže příbuzná slova vůl a volič. Podle výsledku se zdá, že nejspíše ano. Ale  máme, co si zasloužíme,  bohužel ne to, co potřebujeme. Václav Klaus pravil, že zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí. Také nemusí emigrovat,  jak se obával. Ale já říkám svým  dětem: učte se řeči holomci, budete to v životě potřebovat! :-(

Zimní bloumání po pastvinách

Cestou z města, kde jsem byl udat přiznání DPH jsem neodolal a zastavil auto na rozcestí kousek za Chotěboří, abych se mohl dojít podívat aspoň na chvilku k dubům na pastvinách.
Jedná se o několik dubů o stáří zhruba 350 - 400 let, které rostly poblíž bývalých rybníčků, které jsou ještě zakresleny na  mapách III. vojenského mapování - Františko-josefského.  Stromy utrpěly velké škody na kořenovém systému při nešetrných terénních úpravách prováděných kdysi státním statkem a nyní následkem toho trpí tracheomykózou.  V době současné se kolem dubů pasou v letním období krávy  a to jim asi také nepřidá. Jsou to ale stromy malebné a v zimním období  je mám snad ještě raději, než olistěné.