S mamčou na židovském hřbitově v Habrech

Spravně byc měl asi napsat s Mamčou. Není to totiž ta mamča, se kterou jsme v neděli oslavili 24 let společného spolužití, ale Mamiya 645.
Občas mne popadne neodolatelné puzení oprášit některý z filmových strojů a jít si udělat pár fotek na film. A tahle bedýnka je jeden z adeptů. Je vhodná zejména tehdy, když jedu autem a nepřesunuji se pak na místo daleko pěším pochodem.
Židovský hřbitov v Habrech je místo jak dělané pro takový případ. Hřbitov se nachází přibližně kilometr severovýchodně od centra obce při menším rybníčku. Vede sem polní cesta od hlavní silnice, dotupnost autem je vynikajíccí.

Hřbitov je doložen od první poloviny 17. století. Na ploše přibližně 2.700 m² se dochovalo asi 250 náhrobních kamenů od první poloviny 18. století do roku 1935. Ohradní zeď hřbitova je částečně pobořena a dochoval se zbytek průchozí márnice s jednoduchým portálem. Hřbitov je tak volně přístupný. V současné době je k vidění i několik opravených náhrobků.  V každé roční době má tohle místo svůj půvab, nejhezčí je ale asi v pozdním jaru, když kvetou lilie zlatohlavé.

A protože jsou tyhle fotky spáchány na fim, asi se sluší poznamenat, že se jedná o Ilford HP5, vyčvachtaný v Rodinalu 1:50. A protože jsem socka, nemám stálou fotokomoru, je vyvolaný film skenován na trapně obyčejném stolním skeneru CanoScan 8800F. :-)

Výstava Údolí řeky Doubravy v Chotěboři

Nepoučen zkušenostmi z předchozích výstav, i dnes jsem šel na vernisáž výstavy do chotěbořského muzea. Téma výstavy slibovalo možnost zajímavé podívané, ale přesto jsem byl lehce skeptický. A oprávněně. Výstava je, i přes určité zajímavé pasáže, poněkud zbastlená a celkově ji musím hodnotit pouze jako promarněnou šanci ukázat zajímavé místo regionu tak, aby zaujalo.
Nesporným plusem výstavy byly použité fotografie chotěbořského fotografa pana Vaňka, který je zkušeným autorem a jehož snímkům není co vytknout. Fotografie druhé autorky, amatérské fotografky paní Jaroslavy Dvořákové velmi utrpěly nevhodnou adjustací na barevných papírech a pokrytím jakýmsi celofánem či igelitem a absencí popisu.
Výstavu doplnily vycpaniny vypůjčené z chotěbořské základní školy. Zde se objevila další slabina a neznalost pracovníků muzea. Aby se vyplnilo místo, byly použity i exponáty druhů, které se v dané lokalitě prakticky nevyskytují a jiné, zcela typické, jako třeba skorec, chyběly.

Výstavu zahajoval sbor Doubravan, který letos slaví 150. výročí od svého založení

Některé panely byly i povedené, zejména část hned u vstupu

Lidí se sešlo dost

Výstavu doplnily vycpaniny posbírané po zdejších základních školách - ale ťuhýk obecný či brkoslav severní tam tedy zrovna nepatřili

Fotografie paní Dvořákové nebyly špatné, ale byly v drtivé většině případů nepopsané a jejich adjustaci musím označit jako malou muzejní zabijačku fotografie.....

Některé panely byly zřejmě vypůjčeny z CHKO Železné hory...

Na tyto hrobečky jsem se ptal pracovníka muzea. Chtěl jsem vědět, kde leží morče, kde myška.... Ale chyba! Nebyly to hrobečky, ale jakýsi umělecký záměr  paní - či slečny vedoucí muzea. Je ovšem natolik unikátní, že jeho smysl uniká.

Chcíplý chocholouš. I takové vraky ze školních sbírek zdobí výstavu v muzeu.

A lid obecný bere po přetrpení vernisáže občerstvení šturmem!