Návštěva středověkého hradu Lichnice a PŠM,...

 ...jak se to rýmuje? Blbě. To řeknu rovnou. Dneska je hezky, dneska by to šlo, povídám. A sedl jsem na motorku a jel se podívat na svou oblíbenou Lichnici. Hrad, ke kterému mám poměrně silnou vazbu už od útlého dětství. A vydržela mi až do mého dědství. S tátou jsem tam jako prcek jezdil autobusem na výlety, z Třemošnice nahoru hezky pěšky. Ještě bývala hospoda u Žižkova dubu, kde bylo možné se občerstvit. Ale to už je pravěk... :-( A asi největší zážitek ovšem byl, když nás jednou svezl z Běstviny do Třemošnice na voze pán s koníkem. 

Dneska jsem se přesvědčil, že čert a kastelánka na Lichnici nikdy nespí. Budiž dámě přičteno ke cti, že odhadla naprosto přesně zchátralého penzistu a bylo to jen za lidových 20 Kč. :-) A jako bonus bylo možné si na hradě koupit výrobky ze dřeva. Rozličné vařečky, lžíce, misky vidličky a vůbec spoustu šikovných maličkostí do kuchyně. Ale to jsem si nechal až na konec.

Když jsem pocoural po hradu, vrátil jsem se koupit pár maličkostí do kuchyně. A jak jsem starý, tak jsem blbý. Popovídal jsem s paní. Byla o nějakých 8 let starší. A to byla chyba. Začalo PŠM. Pro neznalé osvětlím zkratku: politické školení mužstva. Kdo byl za socíku na vojně, tak zná. 

Tak jsem se dozvěděl, že kdyby západ na Ukrajinu nedodával zbraně, byl by už klid a žádná válka. A za socíku nebylo zle. Kdo chtěl mohl s Čedokem i do ciziny. Barák šel bez problémů postavit. A dneska je dřevostavba o půdorysu 5x5 m za 4 miliony. Kdo tam má v zimě být? To bych teda nechtěla!  My jsme si i dům postavili, kdepak dneska, při těch cenách. Ten můj dělal v cementárně v Práchovicích.... A to už jsem se neudržel a povídám. To se to stavělo, když byl manžel v cementárně.Za cement se ušetřilo, doprava se oblevnila, to já jsem nemohl jako zahradník o stavbě ani snít... Raději jsem se neptal, jestli jí nechyběl občas hajzlpapír a vložky a rychle loučil. 

 Abych to shrnul :

Hrad a paní kastelánka 1*

Kuchyňské nářadí  1

Paní, která to nářadí prodávala  4- - 5

Tak se nám blíží komunální volby...

... a začínají dostihy slibů, vizí a úžasných programů pro lid obecný. Kandidáti jsou z husta přesvědčeni o tom, že lid obecný je vůl a skočí na každou vějičku. V naší obci máme naštěstí jen malý výběr, jen dvě uskupení a žádné nereálné sliby.

Ale naše vesnička středisková, Chotěboř, to je jiné kafe. Různé až hrůzné "vize" a sliby. Jestlipak na ně budou peníze, když jich podstatná část leží v oné skvělé rusácké bance?  Nejsem Chotěbořák, volit tam naštěstí nemusím. Aby nedošlo k mýlce. Kandiduje tam spousta lidí hodných respektu za většinu uskupení. Ovšem nejméně ve dvou uskupeních vidím mimo slušných lidí i piškuntály s problematickým morálním kreditem, kteří se snaží po hřbetech těch slušných vyšplhat k dobře placenému místu starosty.

Je zajímavé, kolik lidí se v letošních volbách stydí za svou stranickou příslušnost a taktně o ní mlčí. Ale třeba u ČSSD se není tak moc čemu divit, že? :-)

Zrovna dneska mě to fouklo do Chotěboře. Vezl jsem tam nějaké rostliny. A jak jsem tak projížděl náměstí, oko zahlédlo nějaký modrý stan. Že by cirkus? Ty ale stávají jinde. Když jsem zboží odevzdal a zaparkoval, tak mi to nedalo a na náměstí jsem došel. Cirkusy já rád.Tohle vypadalo jen na nějaké malé šapitó, ale byl jsem jako děcko v Táboře na takovém malém rodinném cirkusu rodiny Jungů s cvičenými kozami a psíky a bylo to milé. 

Ovšem na náměstí jsem teprve seznal svůj tragický omyl. Nebyl to žádný kloudný cirkus, jen předvolební stany hnutí ANO se skákacím hradem. Stáli tam spokojení vůdčí duchové chotěbořské kandidátky a rozdávali propagační předměty. 

Ovšem ne dosti na tom. Najednou na mě volá známý hlas. Soudruh krajský zastupitel! Nechovám v sobě žádnou zášť k lidem kvůli politické příslušnosti, i to trestní oznámení, které na mě kdysi podával, je mu odpuštěno. Ostatně je to člověk, který je mi sympatický alespoň tím, že drží jednu lajnu. Někteří bývalí komunističtí kandidáti třeba najednou dostanou velikou vizi, třeba sahající až do druhé poloviny století a na stranu zapomenou. Jak by se psalo asi v oficiálním komuniké: "Setrvali jsme v kratším srdečném a přátelském rozhovoru." Dokonce jsem i propisovačku dostal. Klíčenku tedy ne, ale aspoň tu propisku. :-)

Lidí tam úplně zástupy nebyli. Naštěstí. Alespoň na ty, kteří přišli, dokonce i několikrát, zbylo dost masa. 

A pak tam člověk potká známé a pověst je v troskách: na volebním shromáždění ANO a v rozhovoru s krajským zastupitelem za KSČM. Asi se jdu se stydět do kouta... :-)

Chvilka mezi kontrolou u lékaře ...

 ... a návštěvou pojišťovny nebyla dlouhá. Asi tak 10 minut čekání,než pojišťovna otevře. Co s tím? Tak jsem se šel projít do "parku" na bývalý městský krchov. 

V Chotěboři se páni konšelé poslední léta snaží a dost se sází. To je dobře. Některé záhony jsou  povedené. Ale... . To ALE! Pání konšelé sice věnují pozornost novým výsadbám, ale co údržba?  Tak tedy pár fotek z "parku".

Třeba "koruna" tohodle stromku. Výstavní to pagřivec! A hned za ním suchý strom, zřejmě letos vysazený. Zálévat netřeba...

Tady ten strom býval kdysi kotvený. Terminál zanikl, přírustky nejsou...

A jak s takovou souší? Kácení, to se prostě nesmí uspěchat!

 

I ořešák chřadne a korunu má proschlou. Co nějaký zdravotní řez? :-(

A úplně nejhorší je co? Že trpaslíci, jak praví klasik? Ne! Nejhorší je votroubek s křoviňákem, který strunou omlátí báze mladých stromků. Co následuje? Chřadnutí, houbové infekce či problémy se statikou stromu v dospělosti. Ale co. S křoviňákem přece zvládne dělat i zaučený  foxteriér, že ano?

A výsadba pokryvnými keři u centrálního chodníku? Najde v tomhle čurbesu ještě někdo původní Stephanandru? Jen s obtížemi.

A pak ještě na náměstí do trafiky pro noviny. Část výsadeb se mění na herbářové položky, na části se pomalu rozvíjí ruderální společenstvo. Šťovíky, merlíky... Ideální reprezentativní rostliny na náves vesničky střediskové.

Ale hlavně, že se sází nové a nové plochy. Jak asi za pár let dopadnou? Nebylo by dobré raději část peněz investovat také do kvalitní údržby?

Ředitelství silnic a dál nic by si...

 ... libovalo, kdyby do svého angažmá získalo starostu obce Libice nad Doubravou pana Václava Venhauera. 

Můžete se zajisté ptát, proč by byl starosta takové díry - tedy pardon, MĚSTYSE, přínosem pro takovou firmu s celostátní působností. Pokusím se to trochu osvětlit:

Pan starosta totiž miluje asfaltování. Asfaltových cest se totiž v katastru obce pořád nějak nedostává. Tak je třeba asfaltovat. A když jsou na to dotace... Nekupte to!  A tak se buduje. Toho pana starosty je prostě pro tak malou obec škoda. Kde mohla být naše dálniční síť, kdyby dostal tak (všeho) schopný člověk šanci v celostátním měřítku! Nebyl by důvod lkát nad cenou dálniční známky, protože kvalita dálniční sítě by byla přiměřená ceně. Je to škoda. Takhle se člověk jeho formátu musí věnovat jen svému katastru. Není divu, že se pak v budovatelském nadšení asfaltují i zbytečné cesty nikam...

Na poslední jeho počin jsem narazil náhodou v Libické Lhotce. Nejdříve bych ho tedy chtěl pochválit. Cesta k hájence je pěkná. Bydlí se tam, není tedy ani zbytečná.

Ale ty dvě odbočky k Doubravce! To už je jiné kafe. Končí nikde. Možná tam zabloudí nějaký cyklista, ale rychle se vrátí. Nebo možná shánčlivý občan, který si pojede ukrást nějaké to dřevo do lesa. Cesty jsou to krásné, ale úplně na prd.

 

I "stromy" se sázely. Za ně se ale zbytečně neutrácelo...

Co na tom, že původní a hlavně používaná cesta přes Libickou Lhotku připomíná spíše tankodrom?  nevadí. Místníjsou asi zvyklí. A na opravy přece takové dotace nejsou... :-(

Že umím výborně naštvat lidi, to je ...

... jedna z mých nemnoha dokonale zvládnutých dovedností. A často se to podaří zřejmě i bez nějakého přímého úmyslu. Nyní jsem dosáhl v tomhle oboru nové, dosud nezaznamenané mety!

Manželka se mi včera zmínila, že než začaly se Sokolkami nacvičovat skladbu na nějaké příští vystoupení, měla telefonát. Člověk, který jí volal se svěřil, že čte můj blog a příspěvky na facebůčku. Na tom není nic divného, i někteří tací  úchylní tvorové prý existují. Ale zásadní bylo jeho druhé sdělení: "To, že manžel přeje někomu smrt, to už je teda přes čáru!"

I zeptala se manželka, proč tedy nezavolá na moje číslo. Prý si našel stránky zahradnictví a je tam uvedené to její. Ano, je tam jako hlavní číslo. Škoda, že dotyčný pán nekliknul na záložku kontakty, mohl to vytmavit přímo  mě. Pán se sice nepředstavil a statečně volal ze skrytého čísla, ale i tak bych s ním býval pohovořil a zkusil mu vysvětlit svůj pohled na věc.

V poslední době nás opustila řada zajímavých lidí, jejichž odchodu jsem opravdu litoval. Například kytarista a skladatel Luboš Andršt, spisovatel Stanislav Rudolf, režisér a scenárista Dušan Klein, závodník Karel Loprais....

Ano, sdílel jsem řasto  tyhle události na facebůčku se slovy: A Zeman furt nic. Pán si to tedy vyložil jako mé přání, aby prezident zemřel. Ne, není tomu tak. Smrt přeju jiným tvorům naprosto vyjímečně. Bývají to hlavně zahradní škůdci. Lalokonosci, mšice, španělští plzáci. A zahradním  škůdcem Zeman není. To je spíše takový škůdce zemský. Nefandím mu, ale smrt mu nijak nepřeji. Spíš je to z mé strany takový povzdech, že odcházejí ti dobří a prospěšní nejdřív. Pro našeho pana prezidenta je konec života na vozíku a s velmi chatrným zdraví z mého pohledu horší, než případná. smrt. 

Snad jen tohle bych býval řekl neznámému statečnému telefonistovi ze skrytého čísla, kdybych tu možnost měl.

A na závěr si dovolím vážné téma naředit tematicky volenou skladbou. A kam se, vážení, hrabe nějaká poslední služebka z Hradu na lafetě. Tohle je funus!

 

Po roce Vánoce přicházejí...

 ... a s Vánocemi spousta sraček v obchodech. Ne, není to nemístný vulgarismus. je to jen velmi jemné a decentní ozčení toho, co se v obchodech najde.

Vánoční idylka, to je dneska hlavně útok na portmonky lidu obecného. Původní smysl Vánoc zůstal vyhrazen jen některým odolným jedincům, zhusta lidem věřícím. Lid obecný musí smysl Vánoc naplnit zbožím. 

Když jsem šel koupit dneska bochník chleba, mouku na perníčky a žrádlo pro kočky, oko mi nervózně těkalo po obchodu a zmocňovala se mě nauzea. Prostě mi bylo na blití.

Lid obecný lká, že v obchodech chybí zboží. Telefony, počítače, herní konzole, nejsou auta a vůbec je to hrůza. Opravdu je tak zle? Ne, není. Je jen malinko menší výběr v některých oblastech. Ale je hojnost. Kdo si dnes vzpomene na tu radost, když máma vybojovala pro děti ve frontě pár mandarinek a několik balíčků skládaného hajzlpapíru. Nebo když hlava rodiny po celonoční frontě na televizi u obchoďáku vybojovala aspoň mrazák, protože televize nepřivezli!

Koukal jsem dneska na čerstvé maliny. Už není třeba loudit u dvanácti měsíčků, stačí zajít třeba do Penny.

Ale ten výběr dekorací pro vytvoření "vánoční atmošky"! Úžasný! Jen pár drobných příkladů:

Začneme třeba v koupelně. Vánoční dávkovač...

V kuchyni použijeme na cukroví vánoční piksly:

A vlastně už u domovních dveří musí začít Vánoce. Speciální rohožkou...

A různé světélkující vánoční příšernosti. Zaručeně "pravé" ledkové svíčky a řada dalších nádher:

A až večer spočinete u prostřeného stolu, můžete si nacpat teřich bramborovým salátem se zaručeně poctivou majonézou. Jen mi vrtá hlavou: prodává se pro zbytek roku snad nepoctivá? A proč? 

Snad drobné shrnutí na závěr. Kupujeme-li tyhle hrozné krámy, máme se v podstatě jako pán Bůh ve Frankrajchu...

Kdo chce opici, musí mít na banány,

 říká můj prostořeký syn. A má pravdu. Pořízení něčeho je jedna věc, provozní náklady jsou věc druhá. V naší vesničce střediskové se v poslední době dost sází. A to je dobře. Chotěboři by to prospělo. Ale..

Mám pocit, že se poněkud zapomíná na to, že výsadba rostlin je jen začátek. Je nutná i pravidelná údržba. Třeba pletí. zálivka, domulčování. A to nějak konšelé nedoceňují. 

Šel jsem před pár dny kolem pomníku našeho slavného spisovatele Ignáta Hermanna. No, je to neveselé podívání. Pro ilustraci pár obrázků...

Občas by bylo dobré domulčovat, nebo okopat...

Náletové dřeviny. Čeká se s likvidací, až bude javor velký jak spisovatel? 

Zmlazení tisů. Občas to vyjde, často ne.Kolik let se bude čekat, jestli obrazí, než se vybagrují?

Takové malé mrchoviště. Náletový bez, cedule místních čutálistů a jakýsi ruderál.

Lipnička. Neokopávat, nemulčovat....

A poslední dvě fotky ukazují roztomilou skupinu bodláků, Tedy pcháče osetu. Opravdu vděčná trvalka.

A vesnice Bílek a Střížov právě teď prý zažívají "už" druhou letošní seč...