Moje vánoční putování za betlémskou hvězdou

   Tak máme za sebou čas vánoční.A musím se s Vámi podělit o to, co se mi v téhle době vánoční přihodilo.  Nejsem člověk věřící, nevěřím ani sám sobě a boha žádného neuctívám. Ale když jsou ty Vánoce, je člověk najednou náchylný věřit lecčemu....
  Koukla manželka takhle jednou večer z okna a spatřila nad západním obzorem nezvyklé jasné světlo. Po té, co mne zavolala, vyloučili jsme společně postupně všechny zdroje světla ve vesnicích, ležících zhruba tím směrem. Věc byla o to podivnější, že v čase předvánočním jsme tohle světlo na té straně nikdy nespatřili. A protože byly ty Vánoce a tenhle signál se už v historii jednou osvědčil, pojal jsem podezření, zda nám ta nebývalá jasná záře nevěští příchod spasitele.A protože jsem nejen zvědavý, ale i motorizovaný, sedl jsem do auta a vyjel jsem za tou jasnou září. No, přináší nám tahle doba výhody, které  si neumíme správně cenit. Dříve za hvětdou do Betléma museli prý dokonce pěšky, ti movitější možná koňmo. Doufal jsem jen, že nebudu muset jet tak daleko - ale nádrž byla plná a po evropské unii můžeme cestovat jen na občanský průkaz.
  Vyjel jsem ze vsi a záhy se mi světlo ztratilo. Ale směr jsem držel a jel a jel. Vyhýbal jsem se bloumajícímu srnčímu a přemýtal, zda se nám opravdu mohl narodit nový spasitel. A po zhruba patnácti kilometrech jízdy jsem měl jasno: ano, máme nového spasitele! Sláva!
  Snad bych měl tedy nakonec vysvětlit, kdo že to je ten nový spasitel: je to Babiš! To úžasné jasné světlo mne vedlo zcela neomylně. Byl to totiž halogen na stavbě nového Babišova impéria v našem kraji. Bioplynová stanice a kravíny o velikosti v našem malém Česku doposud nevídané. A já bloud jsem volil o posledních volbách úplně jinou partaj...

Vrátil jsem se na to místo dnes, abych mohl i ostatním zprostředkovat pohled na toto úžasné dílo, které vzniká pod Železnými horami přičiněním pana Babiše a firmy Metrostav.

Cvaky podzimní, poněkud depresivní

A proto jsem si je nechal na léto.A zrovna včera a předevčírem jsem vyvolával... Ilford HP5 v Rodinalu.  Každý večer dva svitky, alébrž mám jen dva tanky. Yashica MAT124G je čudlík milý, nekomplikovaný a mít víc času na čvachtání filmů, byl by to asi můj přístroj nejmilejší. Zasluhoval by si ten dobrý stroj, abych s ním páchal raději fotky jiného druhu...

Nejlepší z nás na Hradě

Lid obecný si přál echt českého prezidenta. Žádného cizáka! Tak ho máme. Bohužel, všichni.... Lid obecný si zvolil dobře. Může se s ním identifikovat, je takový lidový, takový jejich. Opilec a lhář.
Jeho opilecké extempore  s korunovačšními klenoty mi vzalo poslední zbytky naděje, žese  bude schopen díky nové funkci chovat alespoň zdánlivě civilizovaně.

Nějak to budeme muset vydržet. Při troše štěstí si při přístí "viróze" někde na schodech srazí vaz. Do té doby by ale mohla vlát nad Hradem upravená prezidentská standarta...

Tak nám ve vsi vypukla revitalizace zeleně....

Doufal jsem stále, že tenhle okamžik nenastane. Že na to nebude. Veškeré naděje byli liché. Je to tu.
Jsme malá obec.Průměrná se vším všudy. Necelých 600 duší, 3 obchody, škola, zatím i pošta. Jen starosta je nadprůměrný. Jak svými ambicemi, tak objemem. I pojal ten dobrý muž úmysl ves vylepšit. Nechal od jedné paní inženýrky zpracovat projekt na tzv. revitalizaci zeleně a požádal o dotace. A peníze se našly. Rozpočet byl na cca 4.200 000 Kč.
Zakázku vysoutěžila firma Kavyl z Mohelna za asi polovinu  a tento týden nastoupila ke kácení. Nic proti nim. Pánové jsou šikovní, vybavení a pracují efektivně. Zůstává po nich holožír přesně podle projektu. Tak se pily zakously i do stromů poblíž mé chaloupky. Ten tzv. parčík byl mizerný a s kácením bych ve valné většině vřele souhlasil. Ale. Hruška tu byla a už není. Neperspektivní a nezapadá do koncepce paní inženýrky. Asi by jí hruška z koncepce udělala antikoncepci a to přece nejde.

Asi jsem zbytečně sentimentální. Vždycky jsem si myslel, že staré ovocné stromy jsou hezké. Je pravda, že už měla svá nejlepší léta za sebou. Stala tu asi tak 70 let, měla už dutiny. Bývala na ní dlouhá léta špaččí budka a nájemníci z ní nám krásně zpívali.
Zato stříbrný smrk, ta oblíbená hrůza českých vesnic, byl vzat zatím na milost. Prý na dožití. Co na tom, že se tulí k trafostanici a elektrickému vedení... Zůstal jen vlašský ořech a klokoč. A jeden černý bez, na který paní inženýrka v projektu nějak nepamatovala.

A  můžeme se těšit na věci příští. Na podzim nám tu firma vysadí krásné nové roští. Místo jedné hrušky hned 5 javorů mléčů a 9 okrasných jabloní. Taky 240 skalníků, 499 tavolníků Spiraea bumalda Anthony Watere a aby se nám to tu projasnilo - žlutý dům s věží souseda podnikatele nestačí, i 121 tavolníků Spiraea bumalda  Goldflame. Nádavkem dostaneme 3 šeříky.
Kdybychom  jako studenti mělnické zahradnické školy našemu panu profesorovi odevzdali projekt takhle koncipovaný, byl by určitě moc smutný. A my pak také. Nad známkou.

A takle máme vytipovaných od paní projektantky 12 parcel, jedna krásnější než druhá.... Asi se budu k tématu mnohokráte vracet, protože mi opravdu silně, velmi silně leží v žaludku.

Pieta po česku, aneb pomníček okupantům.

Při svém výletování v okolí bydliště jsem zaregistroval v obci Bílek u Chotěboře zajímavé - jak to označit? Třeba soupomníčí. Všechno v tom místě začalo původně pomníkem obětem válek. Tradiční záležitost, v každé obci je. Protože je dobré nezapomenout na lidi, kteří za vlast položili život.

To je ten pomník vlevo.  Ovšem někdy v minulém roce se začali dít věci... Pomníky se v místě nějak pomnožily. Čím pak to je? U některých pomníků bylo vysvětlení poměrně prosté. Byly umístěny ve vojenské posádce na Bílku. Ta byla zrušena spolu s velkým muničním skladem. Domy i pozemky asi bude čekat privatizace, či něco podobného, tak vznikla zřejmě idea pomníky soustředit na jedno místo. Docela logické.
Tak se zde objevil pomník vojákům utlučených Němci koncem války.

Byl vztyčen šutr veliký a stará deska se dočkala nového umístění.
Dále pak zde přibyl pomníček z doby nejnovější. Je to pomník dvěma vojenským pilotům, kterým se podařilo při výcviku spadnout s letadlem na Bílku. Muniční sklady netrefili poměrně těsně. Kdyby ano, byl by to asi průšvih maximální, snad až průser...

Ovšem nejlepší nakonec. Doslova. Je to pomník  hrdinným sovětským vojáků, příslušníkům okupačních armád z roku 1968, kteří zahynuli vpravdě hrdinskou smrtí - zabili se ožralí vlastní blbostí při autonehodě. Pomník prý byl původně daleko prostší a byl prý umístěn v místě nehody - asi kilometr od místa, kde je nyní. Údajně prý restituent pozemku projevil poměrně vzácný smysl pro věc a pomník svalil a navršil v místě kompost. Někdo se však rozhodl, že je to nedůstojné a že je potřeba pomník našim bratrům okupantům obnovit. Tak je tu. Krásný, nový, z leštěného šutru vyvedený.

Je na posouzení případného čtenáře těchto řádků, kterých hrdinů si obyvatelé váží více. Já si z místa odnesl dojem, že nejvíce sovětských okupantů. Připadá mi to trochu chucpe...

Za Janem Spáleným

Dneska jsme si s manželkou udělali radost a vypravili jsme se do okresního města za kulturou. Kavárna U Notáře v Havlíčkově Brodě hostila od 19 hodin trio Jana Spáleného.  Je to zcela jistě oblíbený umělec pana domácího, neb tento podnik ho hostí pravidelně. Sedl jsem si ale poněkud netakticky a tak jsem si ukradl jen několik nevalných fotek.

Kavárna U Notáře je podnik, který, byl-li by v místě mého bydliště, by byl zcela jistě schopen rekvalifikovat mou maličkost na zdatného kavárenského povaleče.Podnik je zařízen v duchu prvorepublikové solidnosti, obsluha vlídná a ceny přiměřené. Pro fotografy dodávám, že jsou v lokále aktuálně vystaveny černobílé fotografie vyvedené klasickou cestou na barytové papíry. Potěcha pro oko...

Boží muka, aneb prasárny vesnické

Dnes jsem se ocitl na druhém konci vesnice, kam normálně nechodím. Naštěstí. Protože to, co jsem tam uviděl, to mě tedy vůbec, ale vůbec nenadchlo. Český vesničan, zblblý družstevnictvím, je naprosto lhostejný k tomu, co nám v krajině nechali naši předkové. Už když jsem se k místu blížil, zaujalo mě nezvyklé uskupení: torzo křížku, dvě chřadnoucí lípy, hromada hnoje, kámen, stará pneumatika a kabina z nějakého zemědělského stroje.... Vskutku malebné!

Křížek je dolámaný, Panna Marie v pase zlomená a oběšená....Levá lípa je prakticky po smrti. Velká dutina u paty stromu dává tušit, že dlouho nepřežije, zejména v těsném sousedství hromady hnoje. Ale v prosklené kabině je sedačka, což dává tušit, že se na toto místo chodívá někdo kochat. Nechápu.

 

Určité vysvětlení se nabízí vpravo od křížku  - spousta balíků. Až by se chtělo říci, že jsou to takoví blbí balíci, jako majitel pozemku s tímhle úžasným zátiším.