to bylo dneska peklo. Její přítel Alzheimer byl dnes v životní formě. Ani netušila, kdo to za ní vlastně přišel. Málem jsem se hned urazil a odešel. Prý je o mě v novinách, říkala a ukazovala na Rudé právo.
Titulní strana tohodle plátku nám stačila ke konverzaci na celou návštěvu. Zákaz zahřívaného tabáku jsme probrali tolikrát, že by mi nestačily na spočítání ani prsty na všech čtyřech končetinách. Pak ještě jakýsi slovenský politik se tam z první strany zubil, ten také na chvíli vydal. Oplatky Kolonáda přišly k chuti, ovšem výběrem čokolády má manželka poněkud šlápla do lejna. Příště to napravíme.
Koukám kolem sebe a vidím ty vyhaslé pohledy staříků a stařenek. Je mi všelijak. Než se dožít něčeho takového, raději bych "nešťastnou náhodou" spadl s foťákem do lomu. Ale smůla. Tu správnou chvíli jeden prošvihne, protože se přítel Alzheimer plíží opatrně a nepozorovaně jako Apač, A najednou je tu. :-(
V televizi běží na jídelně Vraždy v Midsomeru. A sestra koná: "Žádné vraždy tu nechci!" A přepíná televizi. A jídelnou se line dechovka. To si snad za návštěvu tchýně nezasloužím. Brutální trest. I vězni dříve byli trestání postem či samotkou, ale rozhodně ne dechovkou. A sestry se ztrácí na venkovní terasu. Zůstává jen jedena mladinká, pro kterou to musí být velmi, ale opravdu velmi trýznivé.
Ale tchýně, dříve milovnice vážné hudby a sborového zpěvu ožívá a prstíky si bubnuje do rytmu na stůl. :-(
Ale i prosté čtení už dělá potíže. A to před pár lety luštila křížovky, sudoku a citovala Vergilia v originále..
Chtěl jsem ještě skočit vedle za nevlastním tátou, ale nějak už to nešlo. :-(
Cestou domů manželka navrhla kafe U Kohoutů. Ano. Bylo to zasloužené.Ale je klika, že bydlíme ny vsi. profese kavárenských povalečů by byla s mojí penzí dost vyčerpávající. 😎
