Můj táta, pravda že nevlastní, ale už jediný...

 ... a jeho už doživotní přítel  Alzheimer. 

Dneska telefonoval. Vlastně oba. Prý byl minulý týden v Soběslavi, v domě, kde bydlel. Potřeboval by tam zase zajet. Ve dřevníku je prý kopa vajec, utrhnul si výborná jablka a budou padat. Je to třeba sesbírat.

Ten Němec mu našeptává děsné krávoviny.. Dřevník už tam není víc než 40 let. Sám ho boural a stavěl garáž pro rodinnou Škodu 100. Nepamatuje si. Ani ta jabloň už skoro 35 let není... Ostatně sám ji kácel. 

Co na to má člověk říct? Že tam zajedeme, až bude čas... :-(

Mám tohle už za sebou s tchýní. Pluje volně časem a prostorem. Vím, že se s tím nedá nic dělat. Ale stejně jsem bulel, jak malý harant. Psychický i fyzický propad za poslední dva měsíce je děsivý. 

Neměl jsem ho rád a jak to šlo, stěhoval jsem se za vlastním tátou. Později se naše vztahy upravily a měl jsem ho nakonec raději, než vlastní mámu. Poslední rodič. Byť nevlastní. A já bulím jako malý harant. A vzpomínám na dobu kdy se k nám nastěhoval . Šikovný chlap, vodák, sportovec. Pravý opak mého biologického táty, který byl založen spíš intelektuálně. Tenkrát jsem ho skoro nenáviděl a nechápal, proč po mě chce nějaké plavání a lyžování. A dneska bulím, jak dopadá...:-(

Návštěva středověkého hradu Lichnice a PŠM,...

 ...jak se to rýmuje? Blbě. To řeknu rovnou. Dneska je hezky, dneska by to šlo, povídám. A sedl jsem na motorku a jel se podívat na svou oblíbenou Lichnici. Hrad, ke kterému mám poměrně silnou vazbu už od útlého dětství. A vydržela mi až do mého dědství. S tátou jsem tam jako prcek jezdil autobusem na výlety, z Třemošnice nahoru hezky pěšky. Ještě bývala hospoda u Žižkova dubu, kde bylo možné se občerstvit. Ale to už je pravěk... :-( A asi největší zážitek ovšem byl, když nás jednou svezl z Běstviny do Třemošnice na voze pán s koníkem. 

Dneska jsem se přesvědčil, že čert a kastelánka na Lichnici nikdy nespí. Budiž dámě přičteno ke cti, že odhadla naprosto přesně zchátralého penzistu a bylo to jen za lidových 20 Kč. :-) A jako bonus bylo možné si na hradě koupit výrobky ze dřeva. Rozličné vařečky, lžíce, misky vidličky a vůbec spoustu šikovných maličkostí do kuchyně. Ale to jsem si nechal až na konec.

Když jsem pocoural po hradu, vrátil jsem se koupit pár maličkostí do kuchyně. A jak jsem starý, tak jsem blbý. Popovídal jsem s paní. Byla o nějakých 8 let starší. A to byla chyba. Začalo PŠM. Pro neznalé osvětlím zkratku: politické školení mužstva. Kdo byl za socíku na vojně, tak zná. 

Tak jsem se dozvěděl, že kdyby západ na Ukrajinu nedodával zbraně, byl by už klid a žádná válka. A za socíku nebylo zle. Kdo chtěl mohl s Čedokem i do ciziny. Barák šel bez problémů postavit. A dneska je dřevostavba o půdorysu 5x5 m za 4 miliony. Kdo tam má v zimě být? To bych teda nechtěla!  My jsme si i dům postavili, kdepak dneska, při těch cenách. Ten můj dělal v cementárně v Práchovicích.... A to už jsem se neudržel a povídám. To se to stavělo, když byl manžel v cementárně.Za cement se ušetřilo, doprava se oblevnila, to já jsem nemohl jako zahradník o stavbě ani snít... Raději jsem se neptal, jestli jí nechyběl občas hajzlpapír a vložky a rychle loučil. 

 Abych to shrnul :

Hrad a paní kastelánka 1*

Kuchyňské nářadí  1

Paní, která to nářadí prodávala  4- - 5