... jedna z mých nemnoha dokonale zvládnutých dovedností. A často se to podaří zřejmě i bez nějakého přímého úmyslu. Nyní jsem dosáhl v tomhle oboru nové, dosud nezaznamenané mety!
Manželka se mi včera zmínila, že než začaly se Sokolkami nacvičovat skladbu na nějaké příští vystoupení, měla telefonát. Člověk, který jí volal se svěřil, že čte můj blog a příspěvky na facebůčku. Na tom není nic divného, i někteří tací úchylní tvorové prý existují. Ale zásadní bylo jeho druhé sdělení: "To, že manžel přeje někomu smrt, to už je teda přes čáru!"
I zeptala se manželka, proč tedy nezavolá na moje číslo. Prý si našel stránky zahradnictví a je tam uvedené to její. Ano, je tam jako hlavní číslo. Škoda, že dotyčný pán nekliknul na záložku kontakty, mohl to vytmavit přímo mě. Pán se sice nepředstavil a statečně volal ze skrytého čísla, ale i tak bych s ním býval pohovořil a zkusil mu vysvětlit svůj pohled na věc.
V poslední době nás opustila řada zajímavých lidí, jejichž odchodu jsem opravdu litoval. Například kytarista a skladatel Luboš Andršt, spisovatel Stanislav Rudolf, režisér a scenárista Dušan Klein, závodník Karel Loprais....
Ano, sdílel jsem řasto tyhle události na facebůčku se slovy: A Zeman furt nic. Pán si to tedy vyložil jako mé přání, aby prezident zemřel. Ne, není tomu tak. Smrt přeju jiným tvorům naprosto vyjímečně. Bývají to hlavně zahradní škůdci. Lalokonosci, mšice, španělští plzáci. A zahradním škůdcem Zeman není. To je spíše takový škůdce zemský. Nefandím mu, ale smrt mu nijak nepřeji. Spíš je to z mé strany takový povzdech, že odcházejí ti dobří a prospěšní nejdřív. Pro našeho pana prezidenta je konec života na vozíku a s velmi chatrným zdraví z mého pohledu horší, než případná. smrt.
Snad jen tohle bych býval řekl neznámému statečnému telefonistovi ze skrytého čísla, kdybych tu možnost měl.
A na závěr si dovolím vážné téma naředit tematicky volenou skladbou. A kam se, vážení, hrabe nějaká poslední služebka z Hradu na lafetě. Tohle je funus!
