... , slečna je to vzdělaná a pohledná, což se tak nějak předpokládá, že....
Ale má to děvče po dnešku u mě plus a to ne zrovna drobné a nevýznamné. Zachránila mi auto a to se cení!
Jedeme takhle Havlíčkovým Brodem, držím se v pravém pruhu, protože vím, že nebudu muset na konci města směrem na jihlavu kličkovat. Vedle se objevil v levém pruhu kamion. také nic divného, ve městě se to stává. Když jsme se na křižovatce rozjeli, připadalo mi, že se drží kapánek blíž. Ale jeho pravý blinkr byl temný, tak jsem si hleděl svého. A najednou synova slečna, která seděla vzadu blíže ke kamionu zařvala. Ne vykřikla, ale zařvala: "Jede na nás! " No zašlápnul jsem to, se současným vjetím asi třičtvrti metru na chodník. Minul nás, leč bylo to o prsa vietnamské dívky. S oblibou říkám v takovém případě, že hajzlpapír by možná neprostrčil...
Po obrovském leknutí se dostavilo mé spravedlivé nasrání - notně jsem ho vytroubil a problikal a jel za ním. když se silnice opět rozšířila na dva pruhy v mém směru, předjel jsem ho, hodil varovné blikny a jel před ním. Před pumpou jsem dal pravý blinkr a zastavil. No, mile mě překvapil, že to odstavil taky na krajnici. I dveře otevřel. Koukám na něj, šedivý chlupatec asi v mém věku, říádil jen v nepříliš čistých fuseklích a koukal jak tele. "Ty vole jeden, málem jsi mi zrušil auto!", řvu na něj do kabiny. Mlčení a telecí pohled, nic víc. V tom padnul můj pohled na schůdky do auta. Byly tam zastrčené jeho krásné umělohmotné sandále. Skvělé! Munice byla při ruce. Švihnul jsem je postupně po něm do kabiny, kryl se ale zdatně. Při druhé sadě pak už jeden zůstal vevnitř a ten druhý, co vypadl, jsem mu aspoň hodil na druhou stranu auta - i když jsem zvažoval, nebylo-li by lepší na druhou stranu silnice.
No, nebylo to z mé strany zrovna ukázkově asertivní řešení, spíš takové "nasertivní", ale krásně se mi ulevilo. RZ toho žebřiňáku byla 5H66600.....
